Nedělní zamyšlení Petry P. - 1. neděle adventní

1. ČTENÍ Iz 63, 16b-17. 19b; 64, 2b-7

Kéž bys protrhl nebe a sestoupil!

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
    Ty, Hospodine, jsi náš otec, "náš vykupitel" je tvoje dávné jméno. Proč jsi nám dal, Hospodine, zbloudit z tvých cest, srdci dal ztvrdnout, abychom před tebou neměli bázeň? Usmiř se kvůli svým služebníkům, pro kmeny, které jsou ti vlastní! Kéž bys protrhl nebe a sestoupil! Před tvou tváří by se roz-plynuly hory.
    Sestoupil jsi, a před tvou tváří se rozplynuly hory.
    Od věků (nikdo) neslyšel, k sluchu (nikomu) neproniklo, oko nespatřilo, že by Bůh, mimo tebe, (tak) jednal s těmi, kdo v něho doufají. Zastáváš se těch, kdo jednají spravedlivě, kdo pamatují na tvé cesty.
    Hle, ty ses rozhněval, protože jsme hřešili, odedávna jsme žili nevěrně. Byli jsme všichni jak poskvrnění, jak špinavý šat byl každý náš dobrý skutek. Zvadli jsme všichni jak listí, nepravost nás unášela jak vítr. Nikdo nevzýval tvé jméno, nikdo se nevzchopil, aby se k tobě přivinul, neboť jsi před námi skryl svoji tvář, nepravosti jsi nás vydal napospas.
    A přece, Hospodine, ty jsi náš otec! My hlína jsme - ty jsi nás hnětl, dílo tvé ruky jsme všichni! 2

2. ČTENÍ 1 Kor 1, 3-9
Čekáme, až přijde náš Pán Ježíš Kristus.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři!
    Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
    Neustále za vás děkuji svému Bohu pro Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši. Neboť v něm jste v každém ohledu získali bohatství všeho druhu, jak v nauce, tak v poznání. Vždyť přece svědectví o Kristu bylo u vás jako pravé dokázáno, takže nejste pozadu v žád-ném Božím daru; jen ještě musíte vytrvale čekat, až přijde náš Pán Ježíš Kristus. On vám také dá, že vytrváte až do konce, takže budete bez úhony v onen den našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je Bůh, a on vás povolal k tomu, abyste měli společenství s jeho Synem Ježíšem Kris-tem, naším Pánem!

EVANGELIUM Mk 13, 33-37
Bděte: nevíte, kdy při jde pán domu. Slova svatého evangelia podle Marka.
Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Dejte si pozor, bděte, protože nevíte, kdy přijde poslední den. Je to podobně jako s člověkem, který se vydal na cesty. Odešel z domu, dal svým služebníkům plnou moc, každému jeho práci, a vrátnému nařídil, aby bděl. Bděte tedy, protože nevíte, kdy přijde pán domu, zdali navečer, nebo o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno, aby vás, až znenadání přijde, nezastihl, jak spíte.
    Co říkám vám, říkám všem: Bděte!"

Zamyšlení:

            „Kéž bys protrhl nebe a sestoupil dolů“ je prosba Izajášova v dnešním prvním čtení. Izajáš byl starozákonní prorok, který vnímal náročnost situace Izraele. Izrael se jako Boží dítě vzdálil svému Otci. Izajášova prosba je velmi naléhavá.

„Před tvou tváří by se rozplynuly hory“.  Boží blízkost se pozná rozplynutím hor. V dalším verši je prosba konstatována jako fakt. „Sestoupil jsi a před tvou tváří se rozplynuly hory.“ Hora byla ve starověkém světě sídlo božstev. Božstva sídlila na různých horách. I Hospodin měl své hory – Sijón, Hermon, Sinaj, Tábor aj. (Baal měl např. Sáfon ...). Izajáš svým rozplynutím hor může mluvit o rozplynutí pověr, o rozplynutí nedůležitých a neschopných božstev. Také jeho příměr může signalizovat prosbu o srovnání nerovností. Rozdíly budou vyrovnány. Izajáš dává najevo, kdo je jeho Bohem a jak je důležitý.

I my bychom potřebovali, aby se rozplynuly pomyslné hory. Nejprve však potřebujeme poznat, co je těmi horami. Jsme zaplaveni horami informací i dezinformací, horami papírů horami povinností…. Jak je známo, hebrejština nezná časy, překladatelé se rozhodli text přeložit minulým časem, ale můžeme jej přeložit i časem přítomným, čím se nám text zřetelněji přiblíží. „Sestupuješ a před tvou tváří se rozpouští hory“.  Rozplynutí hor nám může pomoci „pročistit vzduch“ a vidět, co je důležité. Není to krásná náplň adventu? Jako křesťané věříme, že Boží sestoupení nastalo o Vánocích.

             Izajáš nazývá Boha Otcem, na toto oslovení jsme zvyklí, používáme ho pokaždé, když vyslovujeme modlitbu Páně, ale co pro nás tento antropomorfismus znamená? Když je Bůh Otec, jsme jeho dětmi? V tomto textu je žádán Izajášem, aby jakožto otec a vykupitel zasáhl. Jako otci je mu připočtena možnost vykoupit svoje děti ze zajetí. Izrael se dostal do maléru. Není jasné, v jaké době a do jaké situace byl tento text psán, ale je jasné, že prorok prožívá zoufalost svého lidu, jeho údělu a obrací se k Hospodinu, jako k otci, s naléhavou prosbou o jeho zásah, o jeho sestoupení. Jako jméno Hospodinovo je zde uvedeno „Náš Vykupitel“. S Hospodinovým jménem to bylo vždy složité. Hospodin nechce být pojmenován. Nechce, aby jeho jménem a jím bylo disponováno. A tak za jeho jméno bývá označováno leccos od číslovky jedna, tetragram JHVH, slovo „jméno“, Elohím, Elí, Adonaj, Elšadaj po další oslovení, antropomorfismy atp. Toto všechno jsou a zároveň nejsou Boží jména. Nyní tu máme Izajášovo vyznání: „Náš Vykupitel“ – Izajáš dává toto jméno Hospodinu. V knize Exodus Hospodin vykupuje lid z egyptského otroctví a zde Izajáš prosí o vykoupení ze zajetí. Ježíš pak v Novém zákoně vykupuje lidi z otroctví hříchu a zákona. Izajáš zde dává Hospodinu jméno „Náš Vykupitel“, který sestupuje z nebes. Toto vyjádření starověkého člověka s představou Boha v nebeské sféře je hezké. Představa Boha, který schází, sestupuje, sklání se, přibližuje se k člověku, aby ho vyvedl z nebezpečí, dovedl do bezpečí, zachránil a vykoupil.

Jak již bylo zmíněno, v textu je Hospodin označen jako Otec a to dvakrát. Otec, v nějž Izajáš doufá, se ke svému lidu přizná a nenechá svůj lid. Lid, který je připodobňován k zvadlému listí, k věci zmítané větrem. Situace lidu není hezká a příjemná – jsou vydáni napospas nepříteli, vnímá beznadějnost lidu a tvář Boží skrytou před nimi.

Obraz Otce hrnčíře, mající svůj lid ve svých rukou připodobňuje lidi k prachu, k beztvaré hlíně. Jako hlína jsou celkem bez užitku – ale v rukou hrnčíře (Otce) se můžou proměnit v něco cenného a užitečného. Hlína bude mít tvar a smysl, ale zároveň bude křehká a zranitelná. Oslovení Boha jako Otce vyjadřuje rodičovský vztah, který k nám Bůh má. V dějinách se z Boha otců stává Bůh Otec. Bůh s rodičovským vztahem k nám lidem, který sestoupil a sestupuje. Dle označení Jana Hellera – je to Bůh sestupující. Budiž advent v této zmatečné době, kdy se zdá, že jsme také zmítáni větrem nebo jako ta zvadlá rostlina, obdobím, kdy se hory rozplynou a Bůh sestoupí a ukáže svou otcovskou tvář.

 (O metafoře hrnčíře i jiná místa Starého zákona Jer. 18,1-6, Iz 29, Iz.45 a používá ji i Pavel v Ř. 9,21)