Nedělní zamyšlení Petry P. - 2. neděle postní

1. ČTENÍ Gn 15,5-12.17-18
Bůh uzavírá s věřícím Abrahámem smlouvu.
Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Bůh vyvedl Abráma ven a pravil: "Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat!" - a dodal: "Tak (četné) bude tvé potomstvo!" (Abrám) Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého.
(Znovu) mu pravil: "Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Uru Chaldejců, abych ti dal tuto zemi do vlastnictví."
(Abrám) řekl: "Pane, Hospodine, podle čeho poznám, že ji dostanu do vlastnictví?"
(Bůh) mu řekl: "Vezmi pro mě jalovici, kozu, berana, všechny tříroční, pak ještě hrdličku a holoubě."
(Abrám) mu přinesl všechna tato zvířata, rozpůlil je a položil jednu polovici proti druhé, ale ptáky nerozpůlil. Dravci se slétali na mrtvá těla, ale Abrám je odháněl. Slunce se sklánělo k západu, když Abrám upadl do hlubokého spánku; pojala ho hrůza a velká tíseň. Zatím slunce zapadlo, nastala tma, a hle - dýmající pec a ohnivá pochodeň přešly mezi oněmi rozpůlenými částmi. V ten den uzavřel Hospodin s Abrámem smlouvu a řekl: “Tvému potomstvu dávám tuto zemi od Egyptského potoka až k veliké řece, řece Eufratu!"

ZAMYŠLENÍ:

               Hospodin vyvádí Abrama do tmy, pozvedá mu hlavu ukazujíce mu množství hvězd – světel a zaslibuje stejné množství bude jeho potomků. V příběhu o Abramovi jsme v dnešním liturgickém textu svědky uzavření smlouvy mezi člověkem a Bohem. Kniha Genesis seznamuje s Abramovým příběhem již od kapitoly dvanáct, kde je mezi prvními verši zaslíbení četného potomstva a požehnání.  Abram pocházel z Chaldejského Uru, byl nomád, pobýval i v Egyptě, kde dokonce svou krásnou ženu, kvůli bezpečí, nazýval svou sestrou (Gn 12,10-20). I přes několikerá zaslíbení potomstva, jsme v jeho příběhu také seznamováni s tím, že Sára byla neplodná. Neplodnost byla považována nejen za osobní neštěstí, byla i znamením Božího trestu, odsouzení a zavržení (Lv 20,20nn, Jr 22,30). Neplodnost, či chybějící mužský potomek byl často důvodem velkého trápení (S tím jsme také seznámeni v příběhu o Rút a Noemi). Neplodné ženy ve Starém zákoně, mají ale mnohdy i velmi významnou roli, kdy se jejich neplodnost stává prostorem pro Boží zásah a zázrak a na svět pak mnohdy přichází neobyčejný potomek. První touto ženou je Sára, za ní následuje Ráchel, Támar, Chana.

              Dnešnímu liturgickému textu předchází verše, kdy Hospodin Abramovi říká: „Neboj se“ a také jsme svědky Abramovo malomyslnění: „Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Jsem stále bezdětný. Nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer.“ Abram dále řekl: „Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?“ Hospodin však prohlásil: „Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvého lůna.“ (Gn 15,1-4)

               Abram je v cizí zemi, zaslíbení potomků od Hospodina získal před mnoha lety a stále se nic neděje. Zaslíbeni mu byli, když mu bylo 75 (Gn 12,4) a Izák, jediný potomek Sáry a Abrama se narodil, až když mu bylo 100 (Gn 21,5). Vzhledem k těmto okolnostem se Abramovo malomyslnění zdá logické.

               Abram je Hospodinem vyveden ven, kde je noc - tma. Tma byla symbolem neštěstí, zkázy, smrti, nejistoty, nebezpečí a vyvolává v člověku strach. Ve tmě se dodnes člověk necítí dobře. Uprostřed této tmy, kde je jen Abram a Hospodin, pobízí Hospodin Abrama ke spočítání hvězd. Aby je mohl spočítat tak musí zvednout hlavu a podívat se na nebe, a pak vidí malá světélka, v kontextu zaslíbení – naději na zdárnou budoucnost. Tak jako mudrce z východu motivovala jedna hvězda k dlouhému pochodu do Betléma, tak i nyní jsou hvězdy symbolem naděje, vysvobození a záchrany.

               V našem dnešním příběhu, první co zazní je „Neboj se“ a Hospodin se představuje jako Bůh, který koná. Vyvádí Abrama a to nejen do tmy, respektive do naděje, ale i je zmíněno, že jej vyvedl z Chaldejského Uru (Gn 15, 7), stejně tak Izraelcům je pak představován, jako ten, který je vyvedl z Egypta – hebr. micraim, což doslovně znamená: „země dvojího sevření“ (např. Ex 20,2. Dt 5,6. Jr 34,13. Mi 6,4). Vyvádí je na svobodu a přivádí je ke svobodě. Hospodin se představuje jako ten, který je v činnosti, který říká „Neboj se“, který Abramovi v jeho bezmocném stavu působí naději. Abram Hospodinu uvěří a je mu to počítáno za spravedlnost. Je mu kromě potomků slíbena i zem a Hospodin následující den uzavírá s Abramem smlouvu.   Abram rozřezává zvířata napůl. Tento akt hezky symbolizuje uzavírání smlouvy. V hebrejštině se používá slovo „karat“ které doslovně znamená řezat. Smlouva se řeže, jako maso. Myšleno tak, že dva „kusy“ uzavírající mezi sebou smlouvu k sobe patří tak, jako dva kusy rozpůleného zvířete. Po západu slunce prochází mezi kusy masa ohnivá pochodeň od Hospodina, který stvrzuje smlouvu. Opět zde máme kontrast světla a tmy, doslovně: „tmy tmoucí“ (Gn 15,17).  Při přemýšlení nad dnešním čtením mi hlavě zní tato píseň  (zde) :

Tobě, Pane, dík, že dals mi perlu krásnou. Tobě, Pane, dík, že květy mohou kvést.
Tobě, Pane, dík, už vidím hvězdu jasnou. Tobě, Pane, dík, chceš s námi tíhu nést.

Do strachu, do tmy hvězda nám svítí, do temna noci jasný cíl.

V tom světle člověk naději cítí, ze světla čerpáš nejvíc sil.

Pozdvihni oči, pro Tebe taky ta hvězda svítí, nejsi sám.

A když ji někdy zakryjí mraky, ozve se znovu: „Pokoj vám.“

Přeji Nám v následujících dnech pohled na nebe plné hvězd tj. naděje, budoucnosti,  vysvobození a záchrany.

Zdroje:

Bible písmo svaté SZ a NZ, český ekumenický překlad, Biblická společnost, Praha 1990.

Biblia Hebraica stuttgartensia, 5. vydání, Stuttgart, 1997, Deutsche Bibelgesellschaft, ISBN   978-3-438-05219-3.

Biblické komentáře, dostupné z: https://biblehub.com/commentaries/

Interlinear Hebrew, Greek Bible with dictionary and concordance. Dostupné z: https://play.google.com/store/apps/details?id=com.hagiostech.greekinterlinearbible

NOVOTNÝ Adolf, Biblický slovník, Praha, Kalich 1956.

STAROZÁKONNÍ překladatelská komise, Výklady I. ke Starému zákonu, Praha, Kalich, 1991, ISBN 80-7017-408-0.