Nedělní zamyšlení Petry P. - 29. neděle v mezidobí

1.ČTENÍ Iz 53, 10-11
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Hospodinu se zalíbilo zdrtit svého Služebníka utrpením; jestliže dá v oběť svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho, Hospodinův plán se zdaří skrze něho. Po útrapách se jeho duše nasytí světlem, svým utrpením můj Služebník ospravedlní mnohé, neboť na sebe vezme jejich viny. 

2. ČTENÍ Žid 4, 14-16
Čtení z listu Židům.
Bratři!
 Máme vynikajícího velekněze, který prošel až do nejvyššího nebe: je to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevně držme svého vyznání. Náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy se nedopustil hříchu. Přistupujme proto s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci.

EVANGELIUM Mk 10, 35-45
Slova svatého evangelia podle Marka.
K Ježíšovi přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan a řekli mu: "Mistře, rádi bychom, kdybys nám splnil jednu prosbu."
Odpověděl jim: "Co chcete, abych pro vás udělal?" Řekli mu: "Dej, ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici."                                                               Ale Ježíš jim řekl: "Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který já piji, nebo dát se ponořit v křest, ve který já budu ponořen?" Oni mu odpověděli: "Můžeme!"
Ježíš jim řekl: "Kalich, který já piji, pít budete, a v křest, ve který já budu ponořen, ponořeni budete. Ale posadit po mé pravici nebo levici není má věc, nýbrž je pro ty, kterým je to připraveno."
Když to slyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na Jakuba a Jana. Ježíš si je zavolal a řekl jim: "Víte, že ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě vládnou národům a velmoži dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny."

ZAMYŠLENÍ:

               Dnes jsme v evangeliu svědky poměrně složité situace. Před událostí čtenou v evangeliu byl Ježíš s dvanácti učedníky a předpovídal své utrpení a pak hovořil o přicházející slávě a Božím Království. Na základě této předpovědi k němu přišli zmínění učedníci Jakub a Jan. Byli to bratři Zebedeovi, kteří spolu vymysleli plán. Líbilo by se jim mít pěkné místo, vedle svého Pána, až přijde jeho sláva. Matouš (Mt 20,20n) ve svém evangeliu tento příběh také popisuje, ale tuto netradiční prosbu vkládá do úst jejich matky.

               V dnes čteném evangeliu Jakub a Jan přichází do Ježíšovi blízkosti, ostatní učedníci jsou tedy opodál a hned nevyslovují svůj požadavek, ale začínají lišácky. „Chceme abys nám splnil jednu prosbu.“ Trochu to vyznívá: „Nejdříve slib, že to splníš a pak ti řekneme, co chceme“. Ježíš na jejich styl komunikace úplně nepřistoupil. A jasně a zřetelně jde k věci: „Co chcete abych pro vás udělal?“ Se stejnou otázkou se setkáme v evangeliu i příští neděli.

               Co chtěli, aby pro ně udělal? Chtěli, aby jim zajistil nebeský nadstandard. Pravice a levice jsou čestná místa. Problém Jakuba a Jana je, že v okamžiku své prosby mysleli pouze na sebe a na své postavení. Nešlo jim o ostatních deset učedníků, ani jim nešlo o Ježíše a už vůbec jim nešlo o ostatní lidi. Šlo jim o to, mít to nejlepší místečko až ta sláva začne.

               Je tuze lidské chtít být mezi nejlepšími, mezi vyvolenými být nejvyvolenějším. Ambiciozní sourozenci Jakub a Jan svou prosbou odhalili, že vůbec nepochopili, o co Ježíšovi šlo a co jim chvíli před tím říkal. Myšlenka na slávu pohltila informaci o utrpení, které oné slávě bude předcházet. Ježíš chvíli před tím mluvil o svém utrpení, o svém konci, o smrti a jejich reakce byla zoufalá.

               S tématem míst na pravici a levici se setkáváme i na jiných místech evangelií – a to u kříže. Kde jsme obeznámeni s tím, že po pravici a levici vedle Krista byli ukřižováni dva zločinci – povstalci (Mk 15,27). To ale asi nebyla ta místa, o která měli bratři zájem? Ježíš v dnešním evangeliu nejprve mluví o utrpení a pak o nebeské slávě. První místa po pravici a levici, která se obsazovala byla u kříže. Po Ježíšově zmrtvýchvstání, při nanebevstoupení jsme seznámeni s tím, že usedl po pravici Boha všemohoucího (Mk 14,62. Mk 16, 19).

               Jan Zlatoústý jejich chování omlouvá. Řekl: „Tajemství kříže ještě nebylo splněno; ani dosud do jejich srdcí nebyl vlit Duch svatý. Pokud tedy toužíte znát sílu jejich víry, přemýšlejte nad tím, čím se stali poté, co byli obdaření mocí shůry." O životě Jakuba se dovídáme v knize skutků (Sk 12,2), kde je zpráva o tom, že jej Herodes dal popravit mečem. O Janově životě se skutky moc nezmiňují, z jiných zdrojů je známo, že byl vyhnán na ostrov Patmos, později byl propuštěn. Byl na něm spáchán pokus o vraždu, když se jej někdo pokusil otrávit podáním kalichu s jedem. Zemřel stár v Efezu, kolem roku sto přirozenou smrtí. Kalich s hadem uvnitř je jeho symbolem.

               V dnešním čtení si Jakub a Jan pravděpodobně mysleli, že pochopili situaci – bude konec, Ježíš bude vzat do nebe, čili teď se rozhoduje kdo kde bude, jaké kdo obsadí místo tam nahoře, v nebeském království. Asi se bude konat mesiášská hostina a musíme si zajistit nejlepší místo a tu nejlepší společnost. :-) Měli pocit, že tato chvíle je velmi blízko.

               Na druhou stranu sourozenci svou prosbou, svým způsobem, projevili Ježíši úctu a důvěru v jeho moc. Prosba je jejich vyznáním.  Uvěřili Ježíšovi a jeho poslání, věřili že mluví s Králem - Mesiášem a byli si jisti přicházejícím Božím královstvím. To vyžadovalo vekou víru a odvahu! Možná měli radost, že pochopili, že jeho království nebude pozemské, tak jak bylo očekáváno v té době od mesiáše. Možná chtěli mít jistotu, že se té slávy taky zúčastní. Pochopili, že Ježíšův program není politická revoluce.

               Nepochopili ale, že Jeho program je změna smýšlení. Nepochopili, že království nebude nijak viditelné a uchopitelné. Myslím, že toto je první chvíle v příběhu Ježíšových následovníků, kdy se zrodila touha po hierarchii. V reakci na tuto jejich zvláštní prosbu Ježíš pokorně sděluje, že přidělování míst není jeho starost. Reakce ostatních učedníků byla rozmrzelá. Vždyť je chtěli předběhnout a být něco víc, možná si mysleli, že jsou něco víc…. To je vždycky problém.

               Ježíš na celou situaci reaguje proslovem. Mluví o tom, že panovníci a velmožové tvrdě vládnou. Nejsou ohleduplní, citliví a vládnou silou. Říká: „Mezi vámi tomu bude jinak.“ Budete sloužit – tam je vaše místo… ne pravice, či levice vedle trůnu. Váš úkol není mít „teplé místečko“, ale sloužit. Ve světských královstvích služebnictvo slouží panovníkovi. Ježíš říká, u vás to bude jinak. Vy jako vyvolení – jako panovníci a velmožové budete služebníkem, otrokem v zájmu ostatních. Vaše místo je vedle vašich bližních a jednat v jejich zájmu… Role v Božím království se obrací.

               Vaše vláda bude spočívat ve službě. Čili vaše vláda bude pastýřská. Dobrý pastýř nevlastní své stádo, je jeho správcem a vede jej. Vládne mu tak, že je se svými ovečkami, přemýšlí nad nimi, co je pro ně dobré, pomáhá jim, vede je, vychovává je, pečuje o ně, brání je a zajišťuje jim klidnou pastvu. Jeho vláda spočívá v maximální službě svému stádu. Pastýř nemůže primárně myslet sám na sebe, ale jeho prioritou je bezpečí a klid stáda.

               Když přemýšlím nad textem, kdyby Jakub a Jan pochopili situaci, jak by asi odpověděli na Ježíšovu otázku: Co chcete abych pro vás udělal? A pak si říkám, co bych mu odpověděla já? A co byste Ježíši na tuto otázku odpověděli vy? Byla bych ráda, kdyby nám podobné otázky položil i právě začínající synod.