Nedělní zamyšlení Šárky Plawné - 3. neděle adventní

Zamyšlení k liturgickým textům 3. neděle adventní

 Pán je blízko

Posilněte svá srdce, neboť příchod Páně je blízko

Mít silné srdce pro mě znamená také umět žít v paradoxech, nevzdávat se, když to není tak, jak si myslím anebo věřím, že by to mělo být.  Když se dlouho nedostavuje úspěch, naplnění našich plánů, vizí a nadějí, jsme v pokušení naše cíle vzdát a být tzv. realisty. V době, kdy jsou věci komplikované, je snadné postavit se na jednu z krajních stran, stát se tak extremistou a nabízet snadná řešení. V takové situaci začneme číst věci a události povrchně, jakoby všechno ztratilo smysl, a především to dobré jakoby vůbec neexistovalo. Místo touhy po dobru nastupuje poraženectví, nechuť  cokoli dělat. Projevem je, že neděláme nic, nerozvíjíme to dobré. Adventem se nese touha udělat něco dobrého. Dobré věci mají svou cenu, i maličkosti. Ta cena je v tom, že se nestávám obětí této doby.

 A proč se nám nedaří předat, že Pán je blízko? Třeba jsme omrzelí dobou, někdy nejsme ochotni čekat. Z denních událostí, pohledu na svět, na církev, nás může pohltit pesimismus. Máme v sobě, že blízko jsou nám těžší věci. Těžké věci však můžou být Boží blízkostí přeměněny. Těžké věci také dávají příležitost ke svědectví, že Ježíš je blízko. Evangelium má sociální dimenzi a můžeme se podělit o radost z evangelia i uprostřed těžkých věcí. Papež František bere evangelium nesmírně vážně, a to nejen ve svých proslovech, nýbrž především v celém stylu svého života, smýšlení, vystupování, v jednání s lidmi a v přístupu k palčivým problémům doby. Bere vážně Kristovo učení s odvahou, radikalitou a svobodou. Být s lidmi, předat ujištění, že je s námi někdo, kdo má moc nad každou situací. Bůh, kterému na nás záleží. Starý a Nový zákon nezná pro nás běžný pojem „všemohoucí Bůh“. Námi používaný jazykový obrat „Deus omnipotentes“ se nedá zpětně přeložit do jazyka Bible. Izreal neměl nikdy pochybnosti o Boží moci. Čím delší zkušenost měl Izrael s Bohem, tím lépe chápal zvláštnost Boží moci. Boží moc, když o ní Izrael mluví, nemyslí tím (jak to možná děláme my), že Bůh by mohl udělat „vše co je možné“, jen kdyby chtěl, ale myslel na to, že Boží náklonnost, Boží přátelství a Boží láska nemohly být přemoženy ani zničeny žádnou jinou mocí.   

Znala jsem jednu ženu, jejíž manžel odešel od rodiny a ona sama vychovávala dvě malé dcery. Dnes bychom řekli, že byla samoživitelka s dětmi. Pro socialistickou společnost se pak jednalo o rozvrácenou rodinu. Při fyzicky náročné práci, péči o dcery, zhoršeném zdravotním stavu a nesnadném zajišťování živobytí, ji vždy děsilo, když přicházel čas Vánoc. Tahle žena říkávala, že nemá ráda Vánoce, že pro ni by Vánoce vůbec nemusely být. Myslím si však, že právě tito lidé potřebují zažít, že Pán je blízko.

Zřejmě existovali a existují lidé, kteří se vzhledem k Ježíši a jeho skutkům, ptají sami sebe, zda by přeci jen neměl přijít někdo jiný, nemá-li to jít s naším světem z kopce. Matouš uvádí v odpověď Janovi příklady, historické důkazy: ...slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst." Ve své době a pro své čtenáře jsou to důkazy, že se splnily „prastaré naděje“. Mnohé se však nesplnilo.

Člověk víry, člověk se silným srdcem, může i dnes svou solidaritou s radostmi a nadějemi, úzkostmi a bolestmi lidí naší doby stále svědčit o tom, že Pán je blízko.

 Šárka Plawná