Nedělní zamyšlení Šárky Plawné - 3. neděle adventní

ČTENÍ Iz 61, 1-2a. 10-11

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Duch Pána, ( duch ) Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu chudým, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto.
Radostí jásám v Hospodinu, má duše plesá v mém Bohu, neboť mě oblékl v roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti jako ženicha okrášleného věncem, jako nevěstu ozdobenou šperky. Jako země rodí rostlinstvo, jako zahrada dává vzejít své setbě, tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti a slávě před všemi národy.


2. ČTENÍ 1 Sol 5, 16-24

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.
Bratři!
Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte ( Bohu ). Tak to Bůh pro vás chce v Kristu Ježíši.
Nezhášejte oheň Ducha, nepodceňujte dar promlouvání z vnuknutí, ale všecko zkoumejte, a co je dobré, toho se držte. Varujte se zla, ať se objevuje pod jakoukoli tvářností.
Sám Bůh pokoje kéž vás dokonale posvětí. Ať si uchováte ducha neporušeného a duši i tělo neposkvrněné pro příchod našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolává, a on to také splní.


EVANGELIUM Jan 1, 6-8. 19-28

Slova svatého evangelia podle Jana.
Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle.
A toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: ‚‚Kdo jsi?" Vyznal to a nezapřel. Vyznal: ‚‚Já nejsem Mesiáš." Zeptali se ho: ‚‚Co tedy jsi? Eliáš?" Řekl: ‚‚Nejsem."
‚‚Jsi ten Prorok?" Odpověděl: ‚‚Ne."
Řekli mu tedy: ‚‚Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?"
Řekl: ‚‚Já jsem hlas volajícího na poušti: ‚Vyrovnejte cestu Pánu', jak řekl prorok Izaiáš."
Někteří z poslů byli farizeové. Ti se ho zeptali: ‚‚Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?"
Jan jim řekl: ‚‚Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánku." To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.

V Evangeliu dnešní liturgie, třetí neděle adventní, máme před sebou  kněze a levity, kteří mají zjistit, zda Jan (v Evangeliu schází označení „křtitel“) není ten očekávaný Mesiáš. Po jeho záporné odpovědi se ho ptají: ‚‚Proč tedy křtíš?“ Jediným úkolem Jana je, že svědčí o Ježíši. Sám říká, že je tím, kdo hlásá příchod Pána, dokonce jeho přítomnost. To, co dělá Jan Křtitel, nevychází z pocitu povinnosti, je to spíše srdce zasažené Pánem, je to nadšení z jeho příchodu.

Jan Křtitel věděl, že Pán je blízko, stojí mezi námi, a věděl, co má dělat.  Věřím-li a prožívám, že Ježíš je blízko, pokud mě to naplňuje radostí, tak mě vědomí Ježíšovy blízkosti vede k otázce: Co budu dělat? Co budu dělat jinak? Evangelium dnešní liturgie nám připomíná něco důležitého: Bůh má pro nás úkol. Dává život a říká nám: možná mě pořádně neznáš, možná máš o mně jen nějakou představu, ale já jsem blízko a Ty objev, kdo jsi a jaký mám pro Tebe úkol. Myslím, že každý z nás má  poslání, které je třeba naplnit. Otázka po tom, co mám dělat jinak, když vím, že Pán je blízko a jeho blízkostí je zasaženo naše srdce, je legitimní.  Ptejme se také sami sebe: Co je dobré udělat? Jak mohu přispět k dobru lidí, církve, společnosti? Právě k tomu slouží adventní doba: abychom se zastavili a položili si tyto otázky. Ptejme se sami sebe, co dělat pro Ježíše a pro druhé. Každý jsme ve své skutečné životní situaci a víra není teorie, dotýká se těla a proměňuje život každého člověka.

Pokládám si otázku, co mohu konkrétně udělat v těchto předvánočních dnech. Jak se mohu podílet? Můžu zavolat tetě, která žije sama v Uhlířských Janovicích, navštívím nemocného člověka, možná se omluvím, vyjasním si situaci s kolegou, donesu staré čisté ponožky do Armády spásy chlapům bez domova. A nebo…. Udělat něco, co mi dá smysl, protože vím, že Pán je blízko a mám z toho radost.

A pak mám ještě jednu otázku. Co  je v mém náboženství nosné pro mou vnitřní radost? Mám za to, že nelze radostně svědčit o Kristu, když se domnívám, že můj život je těžký (a objektivně může být) a jen v kostele jsem OK. Nežiju přece duální život a nemusím utíkat ze světa k náboženským rituálům, abych se jen zde setkala s Bohem. Bůh miluje věci skrze to, že se jimi stává, píše františkánský kněz z Nového Mexika, Richard Rohr. Ježíšův život byl míněn jako vyhlášení, že člověk není od Boha nikdy oddělen - pokud si sám oddělení od něho nezvolí. Když znovu objevíme tuto základní pravdu, ve víře už nepůjde tolik o dokazování, že Ježíš byl Bůh, jako spíše o to, učit se rozpoznávat Stvořitelovu přítomnost ve všem kolem nás a v každém člověku, s nímž se setkáme. Jan říká: ‚‚Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte.“  Dělá nám potíž vidět v naší realitě Boha, natož aby se nám dařilo realitu respektovat, chránit ji a milovat. Hluboké uznání přítomnosti božského v každé věci a v jednom každém člověku, je klíčem k duševnímu a duchovnímu zdraví, jako i k jakémusi základnímu štěstí a spokojenosti, k vnitřní radosti.

Tajemství radosti je v tom, že Bůh je všude, a to je teda blízko.

Přeji vám Bohem požehnaný a radostný čas

Šárka Plawná