Římskokatolická farnost
Stará Role
"Pojďte ke mně všichni..."
(Mt 11,28)
Drobečková navigace

Úvod > O farnosti > Aktuality > Slavnost Zmrtvýchvstání Páně - zamyšlení Šárky P.

Slavnost Zmrtvýchvstání Páně - zamyšlení Šárky P.



Datum konání:
9.4.2023

1. ČTENÍ Sk 10,34a.37-43
Jedli a pili jsme s ním po jeho zmrtvýchvstání.

Čtení ze Skutků apoštolů.
Petr se ujal slova a promluvil: "Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.
A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
On nám přikázal, abychom to hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří."

 

 

 2. ČTENÍ Kol 3,1-4
Usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.
Bratři!
Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.

 

EVANGELIUM Jan 20,1-9
Ježíš musel vstát z mrtvých.

Slova svatého evangelia podle Jana.
Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili."
Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

K zamyšlení
Časně ráno přichází Marie Magdalská k Ježíšovu hrobu. V popisu Janově, na rozdíl od ostatních evangelistů, přichází sama, důvod jejího příchodu není v tomto evangeliu zcela znám. Je ještě tma a po pátečních událostech temnota jistě zůstává i v Marii a okruhu učedníků. Marie Magdalská uvidí něco, co nečekala, odvalený kámen od hrobu. Vyleká se, ani nevstoupí dovnitř a běží k Ježíšovým učedníkům. Přes svůj spěch, zděšení, strach a zmatek sděluje celkem racionálně, z toho co aktuálně spatřila, že vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili. To až později, až při setkání se Zmrtvýchvstalým Marie Magdaléna pochopí, že Ukřižovaný Ježíš žije. Učedníci se jdou podívat, co víc, běží. Jsme zvyklí na určitou míru soutěživosti, ale proč v popisu tajemství vzkříšení popisuje Jan běh dvou učedníků? Jednou z klíčových postav dnešního evangelia je onen „druhý učedník“. Byl sice rychlejší než Petr, do prázdného hrobu však vstoupil až po Petrovi. Může to být zdůraznění a potvrzení Petrovy autority. Ale Petrův názor zde není zveřejněn. Autor čtvrtého evangelia nám sděluje, že rouška v řečtině nazývána „sudarion“, jež byla na hlavě mrtvého Ježíše, není položena vedle plátna, ale ležela svinuta stranou. Druhý učedník, když vstoupil, prohlíží si prázdný hrob a je si jistý tím, že je pravda skutečnost, že Pán vstal z mrtvých. Viděl a uvěřil. Je třeba uvážit, že výraz „věřit“ chápeme jako přitakání. Ale druhý učedník vyjadřuje objektivní jistotu tváří v tvář pravdě. Co tedy Petr a druhý učedník spatřili, že je to přivedlo k jistotě skutečnosti Vzkříšení? Co v nich, dokonce před tím než viděli svého vzkříšeného Pána na vlastní oči, tuto jistotu způsobilo? Byla to plátna, co jim poskytlo důvod k myšlence, že Ježíš, který v pátek navečer zemřel, dnes vstal z mrtvých? Viděli něco, o čem se text nezmiňuje? Není to vyloučené. Zdá se však, že plátna sadin a sudarion byla to, co jim poskytlo důkaz a přivedlo je k jistotě. Jan píše, že „uviděl a uvěřil“. Sice potřeboval čas, aby porozuměl obsahu prázdného hrobu, ale k velikonoční víře nepotřeboval zjevení Vzkříšeného. Nečekaná událost a nová zkušenost přivádí Jana k poznání.
Ale už před tím měli přece apoštolové před sebou Boha v reálném člověku, v Ježíši Kristu. Zřejmě to byl velmi charismatický muž, osobnost, byli očitými svědky jeho zázraků, jedli a pili s ním, naslouchali mu a diskutovali s ním. A přece to ještě nestačilo k překročení hranice jejich nevíry a víry. Učedníci vkládali do osoby Ježíše velké naděje, spatřovali v něm Mesiáše. Měli jiná očekávání a jiné představy než o trpícím služebníkovi. Jen na základě Ježíšova života a umírání učedníci nebyli schopni porozumět a uvěřit, že v Ježíši se s člověkem v lidských dějinách sdílí Bůh. Petr ani ten druhý učedník, jak vyplývá z textu, rozhodně nebyli ještě zcela připraveni na zvěstování zmrtvýchvstalého Pána. Skutečností Vzkříšení si byli jisti až na základě toho, co v daném okamžiku viděli. Ne na základě textů proroků a žalmů. Vedle přímého svědectví Marie Magdalské a učedníků bylo rozvinutí víry ve zmrtvýchvstání Mesiáše podloženo v starozákonních spisech. Na toto se odvolává např. starozákonních spisů znalý sv. Pavel (1Kor. 15,3,), ale také ostatní evangelisté (Lk 24,25-28, Mk 8,31, 9,31,10,34). Přesto právě toto vyprávění ukazuje, že víra ve Zmrtvýchvstání nemá základ v učené znalosti písma, protože zjevení Vzkříšeného teprve otvíralo porozumění Písmu.
Jaký je dosah a význam faktu Vzkříšení? Ježíš tvrdil, že Abrahámův, Izákův a Jákobův Bůh je Bohem živých a ne mrtvých. Z toho vyplývá, že Abrahám, Izák a Jákob jsou aktuálně dnes, v tuto chvíli, živí. V důsledku toho fyzická, empirická smrt neznamená ukončení existence. Ježíš na kříži výslovně učí, že ten, kdo dnes zemře a je způsobilý přijmout věčný život, vstoupí ještě dnes do věčného života. Skutečnost Vzkříšení byla prokázána a potvrzena osobními zjeveními se Ježíše svým žákům, mezi jinými také farizejskému rabínovi Šavlovi. Znamená to, že stvoření neskončilo stvořením vesmíru a jiných jsoucen, ale že existuje ještě další, budoucí perspektiva. Vzkříšení nám umožnilo odhalit a poznat něco z budoucnosti Stvoření. Sv. Pavel ve svém dopisu Korintským, napsaným mezi léty 54 až 57 n.l., píše: Kristus se zjevil Kéfovi, potom Dvanácti. A nakonec se zjevil mně. Ženy a muži první generace křesťanů byli přesvědčeni, že viděli Pána živého. A za to byli pronásledováni. Vzhledem k pronásledování si můžeme být jistí, že nelhali a nevymýšleli si.

Proměna, kterou na sobě učedníci po Kristově zmrtvýchvstání pocítili, najednou i jim dodává sílu, aby vystupovali docela otevřeně se svým svědectvím o Kristu, s pravdou o Kristu. Kdo přijme svědectví o Kristu zmrtvýchvstalém, nemůže už žít starým způsobem života. To, co hýbe srdcem lidí, je vždycky slovo a svědectví života. Luis Pasteur říká: „Věřím svědkům, kteří za své svědectví položili životy.“ A my můžeme právě o Velikonocích načerpat sílu k osobnímu svědectví o Kristu.

Dnes je velmi mnoho lidí, pro které Kristus není ničím Je velmi mnoho lidí, pro něž je Kristus jenom něčím. Je velmi málo lidí, pro něž je Kristus vším. A my si velmi dobře uvědomujeme, že jenom tito poslední budou schopni jít ve stopách apoštolů a stát se také velikonočními zvěstovateli Kristovy radosti a vydávat stejná svědectví jako apoštolové o víře ve zmrtvýchvstalého Krista a z hlubin srdce věřit, že můj Vykupitel žije, a že jednoho dne ze země zase vstanu a v svém těle uvidím Boha Spasitele svého.

Radost a pokoj Vám, Velikonoční radost si totiž nelze nechat pro sebe.

 

Šárka