Slovo pana faráře Müllera k 1. neděli postní

Paní Petra se ve svém zamyšlení pro webové stránky farnosti věnuje prvnímu čtení. Současnou situaci, kterou prožíváme pod vlivem koronavirové pandemie, přirovnává k pobytu v arše. V závěru svého zamyšlení říká: „Tak jako Noe čekal nový začátek a vlastně celý Izrael ve Starém zákoně čekal nový začátek, tak jej čekáme i my.“

Noemův pobyt v uzavřeném korábu stejně jako očekávání nového začátku jsou motivy, které se objevují i v evangeliu. I když se mi zdá, že jistý rozdíl zde je.

Ježíš byl vyveden na poušť, kde žil mezi divokými zvířaty a anděly. Je řečeno, že byl pokoušen. Zdá se, že byl zmítán pochybnostmi a musel pro sebe hledat, čemu věří a o co se ve svém životě opře. Zápas trval čtyřicet dní. Pak se stalo, že Jan Křtitel byl uvězněn. Evangelista Marek nic neprozrazuje o tom, kdo si pro Jana přišel a proč. Ale jako kdyby Janovo uvěznění bylo onou příslovečnou kapkou, po které kalich přeteče. Ježíš ukončil svůj pobyt na poušti a již zcela rozhodnut vstoupil do veřejného prostoru a veřejně hlásal: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu.“

Jak ale těm slovům porozumět? Dovolím si začít tím, co pokládám za snazší k porozumění. A sice požadavkem „obraťte se“. V ekumenické bibli, stejně jako kraličtí, Jeruzalémská bible, Bible 21, ale i starší překlady katolických novozákoníků Rudolfa Cola, Ladislava Sýkory a evangelického teologa Františka Žilky, překládají řecké slovo „metanoeite“ slovy „čiňte pokání“. V studijním překladu Miloše Pavlíka zaznívá „kajte se“ a dominikán Ondřej Maria Petrů překládá „polepšete se“.

Jenomže v tomto případě činit pokání, obrátit se, kát se či snad polepšit se neznamená úkony kajícnosti, nýbrž cosi hlubšího. Totiž ochotu podívat se na vše jinak. Metanoia doslova přeloženo znamená „změnit smýšlení“. Nedávno zesnulý jezuita Jan Rybář v jedné své reakci vtipně, i když současně bolestně, poznamenal: „´Metanoeite!´ My to chytře překládáme: ´Čiňte pokání´ nebo ´obraťte se´. Činíme tedy pokání: jdeme na pouť nebo na křížovou cestu, nejíme v pátek maso, modlíme se ´Korunku´ - a jsme stále stejní!“ A dodal, že pokud se v naší církvi obracíme, pak o sto let zpátky. (http://www.jesuit.cz/clanek.php?id=2097)

Změnit úhel pohledu, změnit způsob, jakým o světě a životě přemýšlíme, možná není snadné, ale je to možné. Ve slovech „naplnil se čas“, je pro slovo čas v řečtině užito slovo kairos. Tedy právě nyní je ta vhodná chvíle. Člověk nemusí čekat na nějaký otřes, který ho přiměje podívat se na vše jinak. Stačí vzít vážně výzvu: „věřte evangeliu“. Marek rozumí evangeliem, radostnou zprávou, nejen to, co Ježíš zvěstuje, ale celé jeho působení a celý jeho život. Před námi je tedy něco, přesněji řečeno někdo, kdo nám chce pomoci podívat se jinak.

Složitější se mi zdá zmínka o Božím království. Boží království se přiblížilo, ale jak to Ježíš myslel? A jak těmto slovům rozumíme my? Podíváme-li se do Bible a budeme-li zkoumat náboženská východiska Ježíšovy doby vztažená ke slovům Boží království, pak nějaký jednotný a ucelený obraz nenalezneme. Jisté je, že se tím myslela Boží vláda. Ale jak tato vláda vypadá? V tomto směru nalezneme různé představy a vlastně i protichůdné. Na jedné straně slyšíme o zničení ostatních národů (Ž 2,8–9; Sf 2,9–11 aj.; srv. Zj 19, 17–21) a na straně druhé o pouti národů na Sión (Iz 18,7; Ž 22,27–28; Jr 3,17 atd.). Boží vláda znamená konec zla (či Satana) (Zj 20,2-3; Iz 24,21n) a konečný soud (Da 7,10; Iz 13,9-10). Někdy je událost příchodu Boží vlády spojována se soužením a kosmickými otřesy (Da 12,1; Iz 13,9n), ale současně dojde k obnově Izraele (Dt 30,1nn; Ez 31,13 atd.). Pojetí konce světa je asi i naše nejčastější představa. Ovšem v Izraeli to vnímali jako nové pokračování v obnoveném národě. Lze asi souhlasit s tvrzením Martina Šály: „Patrně každý (z nich) měl určitou představu ´Božího království´ formovanou některými starozákonními důrazy, ale současně ji jistě aktualizoval společenskými a politickými danostmi své doby (římská okupace).“

(https://www.getsemany.cz/node/3145#sdfootnote4anc)

Jak ale rozuměl Božímu království Ježíš? V tomto směru se názory různí. Po pravdě řečeno z Nového zákona vlastně nedokážeme vyčíst nějakou jasnou Ježíšovu představu. Z podobenství, která na adresu Božího království učil, je však zřejmé, že je vnímal jako přítomné a jeho představa o království Nebes byla dynamická. Vzpomeňme na podobenství o hořčičném zrnu (Mt 13,31) anebo o kvasu, který všechno prokvasí (Mt 13,33).

Pro Ježíše není Boží království eschaton, tedy kdesi na konci času anebo po konci času, nýbrž čímsi přítomným, je mezi námi. (Lk 17, 20n) Zajímavá a podnětná jsou Ježíšova slova ve Skutcích apoštolských. Vzkříšený Ježíš se dával učedníkům po čtyřicet dní spatřit „a učil je o království Božím“. (Sk 1,3) Na otázku učedníků, jestli už obnoví království, odpověděl, že to není jejich věc „znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci“. (Sk 1,6n) Pro slovo čas v tomto textu není užito slov kairos, nýbrž čas hodinek, čas dnů a roků, chronos. Ježíš tak upravuje představu učedníků. Nemají čekat, nemá smysl čekat nějaký nový lepší svět. Boží království sice není z tohoto světa (Jan 18,36), ale je již přítomné.

„Budoucnost“ jak učil prof. Hejdánek, a myslím si, že se to týká i Božího království, „není tím, co jednou bude, nýbrž tím, co se teď děje, protože to přichází, protože se to ´stává´, protože to ´nastává´.“

(https://www.hejdanek.eu/Archive/CardFile?letter=K&title=Kr%C3%A1lovstv%C3%AD%20%28nebesk%C3%A9%20etc.%29)

Paní Petra v závěru svého zamyšlení vyjadřuje jistý ostych z povzbuzování. Má jistě pravdu. A mlčení, o kterém hovoří, jsem si tento týden zažil. Přišla jedna paní, kterou znám již hodně dlouho. Není křesťanka. Přišla, aby se svěřila s tím, že manžela z jedné nemocnice v našem kraji převezli s covidem ve velmi vážném stavu do nemocnice ve Středočeském kraji. A že má hrozný strach. Co v takové situaci říci? Dlouho jsme mlčeli. Zeptala se, jestli nevadí, že mlčí. Odpověděl jsem, že nevadí, že také mlčím a v duchu se snažím modlit. Vlastně jsem ale ani nevěděl, jak a za co se modlit. Po dvou dnech přišla zpráva, že manžel zemřel. Byl v mém věku. Ano, mlčení je také slovem, byť slovem svého druhu.

Přál bych si, kdyby mé zamyšlení nebylo vnímáno jako laciná výzva k radosti, nýbrž jako opravdová výzva. Výzva k ochotě přijmout vážně slova „metanoiete“ a „věřte“.

Nevím, kdo je autorem slov, která si dovolím na závěr ocitovat. Dal jsem si je do poznámek v přípravě na dnešní povídání a nepoznamenal jsem si autora. Omlouvám se. „Ekumenismus je slabota, spojení sil kvůli dobru ve světě se všemi lidmi dobré vůle, to je potřeba. Otevřené lidské srdce je pro mne nejdůležitějším příbytkem Boha, to dovoluje, aby rostlo Boží království mezi námi.“