Slovo pana faráře Müllera ke Květné neděli

Úvod

V dnešním úryvku z evangelia je velká pozornost věnována oslu. Je v tom jistá Markova ironie. Na Velikonoce totiž do Jeruzaléma přijížděl i Pontský Pilát. Do bran Jeruzaléma vjížděl na koni anebo voze taženém koňmi obklopen svou vojenskou gardou. Byl to jistě impozantní vjezd a vojáci provolávali Salve anebo Ave Caesar.

A zde vjíždí někdo na oslu a lidé provolávají: „Hosanna“. Víte, co znamená toto zvolání? Zvolání hosana je vlastně voláním o pomoc. Přeloženo znamená: „Zachraň!“ Samo slovo i následující zvolání „Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu“ je převzato z žalmu 118. V Českém ekumenickém překladu verš 25 tohoto žalmu zní: „Prosím, Hospodine, pomoz!“ Jásající zástup vlastně volá o pomoc! Lid se ve své prosbě neobrací k Pilátovi a mocným tohoto světa, ale k Bohu. V tomto duchu se k nim připojujeme i my.

K zamyšlení

 Vyslechli jsme pašije v podání evangelisty Marka. Pan Ondra ve svém zamyšlení pro webové stránky farnosti věnoval pozornost bezejmenné ženě. Způsob, jakým o této ženě přemýšlí, je inspirativní. A má pravdu. Ježíš si přál, abychom si tuto ženu připomínali. Nakolik se tak doopravdy děje, posuďme sami.

 Pro Markovo evangelium je v líčení posledních chvil života Ježíše z Nazareta příznačné, že se objevuje řada postav, jejichž jméno neznáme anebo se je sice dovíme, ale o nositelích jména nevíme nic. Nejen bezejmenná žena, ale třeba hostitel. Jakýsi Šimon, kterému říkají Malomocný. O bratřích Alexandr a Rufus víme jen to, že jejich otec se jmenoval Šimon a Ježíšovi nesl kříž. Anebo onen neznámý muž, kterého učedníci poznají podle toho, že nese džbán vody. To bylo opravdu nápadné znamení. Muži totiž nenosili vodu a pokud vodu nesli, pak v měchu. Muž učedníky dovedl do domu hospodáře, který poskytl prostory pro velikonoční hostinu. Ani o něm se nic dalšího nedovídáme. Pak jakýsi jinoch, který při zatýkání Ježíše utekl nahý. Potkáváme také neznámé lidi, kteří procházejí kolem kříže a nějak se projevují. Jedni pokyvují hlavou a druzí se posmívají anebo rouhají. Zajímavá je i bezejmenná postava setníka. Římský voják, který při pohledu na Ježíšův skon poznamenal: „Opravdu, tenhle člověk byl Boží syn!“ Jak to vlastně myslel, ale není vysvětleno. Výčtem neznámých lidí je Markovu vyprávění dána plastičnost, věrohodnost, ale především je tím podtržena důležitost příběhu.

 I v našich životech sehrál svou roli, někdy větší a jindy menší, nespočet neznámých lidí. Ale také my jsme byli pro mnohé lidi neznámými anebo bezejmennými. Jaká byla naše role v jejich životech? Možná je lépe se zeptat, jakou roli chceme sehrávat v životě druhých lidí? Na Ježíšově křížové cestě potkáváme známé i neznámé lidské tváře. Ke které z nich bychom přiřadili sami sebe v setkání s druhými lidmi?

 Vedle neznámých a bezejmenných lidí mou pozornost letos upoutala také roztržená chrámová opona. V reálném světě nemohl z Golgoty nikdo na chrámovou oponu dohlédnout. Je proto zřejmé, že Marek chce poukázat na znamení. Roztržená chrámová opona odshora až dolů poukazuje na to, že ji již nepůjde opravit. Podobné chvíle, symbolizované roztržením opony, prožívá letos mnoho lidí v okamžiku, kdy se dovídají o úmrtí svého milovaného blízkého člověka. Světlo slunce v jejich srdcích potemní a bolest je ranou zasahující srdce podobné roztržené oponě.

 Evangelista Marek nás chce ubezpečit, že v pašijovém příběhu nejsme svědky nějaké obyčejné popravy, nýbrž něčeho velmi důležitého. Buckinghamská profesorka novozákonní teologie, paní Adela Yarbro Collinsová, se specializuje právě na Markovo evangelium. Roztrženou oponu interpretuje jako ironickou theofanii. Jako zjevení Boží skrytosti. V originále je použito sloveso „schídzó“, které se u Marka objevuje při Ježíšově křtu. Tehdy se také roztrhla nebesa a z nebe se ozval hlas, kterým se Bůh přihlásil k Ježíši a k tomu, co bude dělat. Roztržená, otevřená nebesa jsou znamením Boží blízkosti, Boží přítomnosti. Tehdy při křtu slyšel hlas z nebe jen a právě Ježíš. Ve chvíli jeho smrti, když hledal Boží blízkost, se také roztrhla nebesa. Boží blízkost byla přítomná, ale nikdo žádný hlas neslyšel.

Někdy si říkám, že pandemie, která jen v naší zemi má více než 26.000 obětí, je také takovým znamením. Učme se a navzájem si pomáhejme porozumět tomuto znamení zjevení Boží skrytosti. Amen.