Vzkříšení optikou naší každodennosti - zamyšlení Hedviky P.

Pan farář říká, že pro psychoterapeutku, zároveň křesťanku, není pozitivnějšího tématu než vzkříšení. Zprvu mne žádná souvislost s pojmem vzkříšení nenapadla. Co k tomu mohu říci?

Netroufám si spekulovat, jak by mohl vypadat náš život, náš duch a naše tělo po vzkříšení. Ano, jsem velmi zvědavá, leč v tomto ohledu se nechám ráda překvapit. Vlastně bych nechtěla, aby to bylo dle nějakých mých vágních představ, prostě protože to musí být nepředstavitelné, v lidském slova smyslu. V tomto směru si dělám velké naděje. Svým způsobem se i těším. Těším, ale nepospíchám „tam“. Svět, ve kterém žijeme, má spoustu krás, možností a zajímavostí.

Mluvit a psát o tomto tématu mohu snad jen v obrazech, pomocí metafor, které přejímám ze své osobní, lidské zkušenosti, z života druhých, ze svých představ.

Někde jsem četla, že vzkříšení by se dalo jinak nazvat také pozdvihnutím nebo probuzením.

Pokud to uchopím takto, může se jednat o vzkříšení, probuzení hodnot, víry ve smysl toho, co dělám, ve svou práci, ve svého partnera, o vzkříšení odvahy a mnoha dalších záležitostí všedního dne.

K tomu, abychom začali žít jinak, a hlavně když jde o závažné oblasti našeho života, často potřebujeme někoho druhého k sobě, aby nám pomohl. Pomohl nadechnout se, probudit se, povzbudil nás, motivoval. A myslím že je to tak dobře zařízeno. Člověk přeci nemá povinnost být na všechno sám a muset vše takzvaně „zmáknout“, aby si takto potvrdil svou hodnotu. Aspoň tedy já i moji pacienti a klienti tuto osobní zkušenost máme a jsem za to vděčná.

Někdy je toho na nás prostě moc, tolik, že to vzdáváme, děláme nad vším, i nad sebou kříž, padáme do hrobu deprese, apatie, uzavřenosti, silné úzkosti, beznaděje. A sami si ještě dokážeme nad sebou zadupat hlínu, když už, tak už, že ano. To jde jaksi přirozeně snadněji než to, jak se "z toho hrobu vyhrabat", než pozvedání, vstávání, jakoby překonávat gravitaci už ani nebylo možné a člověku nezbývá sil.

Dobrá zpráva: Naději se dá naučit. Dokonce se přesně takhle jmenuje i kniha, napsal ji Dan Tomasulo, který se věnuje léčbě deprese v rámci konceptu pozitivní psychologie.

Vykřesat plamínek, křesat, rozfoukávat, nevzdat to, i když zatím třeba jen doutná.

Na druhou stranu, mnohdy jsem byla svědkem toho, jak lidi zaskočilo, že něco už pohřbili a ono to v nich zase žije!

A je myslím potřebné se v životě občas zastavit, dopřát si jakousi "revizi". Nemusí jít vždy přímo o jakési vzkříšení, často stačí spíše "oživení".

Snad nikoho neurazím, když přiznám, kam se mi teď konkrétně toulají myšlenky. Chci tu zmínit potřebu oživování vzájemného vztahu dvou lidí žijících spolu v dlouhodobém svazku. Tady bych to nazvala snad až znovuzrozování touhy a hravosti, spolu s růstem autenticity, samozřejmě v různém věku v různé formě????. Tahle stálá metamorfóza partnerského vztahu a péče o jeho sexuální stránku mi přijde dost důležitá, nejen z hlediska osobní zkušenosti, ale i zkušeností mnoha lidí a párů, procházejících terapií.

Nakonec chci vyvýšit stálý proces křesání, vyzdvihování a hledání toho lepšího, co v nás je, hledání toho dobrého v partnerovi, oživování a někdy doslova i kříšení vzájemné úcty po letech společného soužití. To je za mne snad to nejdůležitější.

Nejsem již ve věku, kdy si mohu dovolit odkládat to, co je potřeba udělat, odkládat to, co bych ráda ještě prožila.

Nedávno jsem četla v závěru knihy autorky Bronnie Ware „Čeho před smrtí nejvíce litujeme“ tuto větu: „Světlo v každém z nás ať se projeví plnou silou a svití i ostatním, dokud je čas.“

Za sebe ráda v sobě oživuji radost, hravost a autenticitu. No, a stále, tu s větším, tu s menším úspěchem, křísím v sobě schopnost mít ráda sebe takovou, jaká jsem.

Přeji nám, ať se necháme inspirovat Kristem a hlavně se nebojíme svítit plnou silou sobě i ostatním. Žijme svůj pozemský život naplno, v radosti, vychutnávejme si krásné chvíle. A ano, těšme se na život, který přijde, až jednou přijde náš čas. Věřím, že budeme žasnout. Pěkné Velikonoce.

                                                                                                                                                                                  Hedvika