Zákon po Ježíšovi aneb Zákon a život, nedělní zamyšlení Ondřeje D., 22. neděle v mezidobí

Zákon po Ježíšovi aneb Zákon a život  / Zamyšlení nad výkladem náboženských předpisů

Dt 4,1-2.6-8

Mojžíš řekl lidu toto: „Nyní, Izraeli, poslouchej nařízení a ustanovení, která vás učím zachovávat, abyste žili a šli obsadit zemi, kterou vám chce dát Hospodin, Bůh vašich otců. Nic nepřidáte k tomu, co vám přikazuji, a nic z toho neuberete, ale budete zachovávat příkazy Hospodina, svého Boha, které já vám přikazuji. Zachovávejte je a plňte, neboť tak budete v očích národů moudří a rozumní: uslyší o všech těchto nařízeních a řeknou: Skutečně moudrý a rozumný je tento velký národ! Neboť kde je tak velký národ, jemuž by byli bohové tak blízko, jako je Hospodin, náš Bůh, kdykoli ho vzýváme? A kde je tak velký národ, který by měl spravedlivá nařízení a ustanovení, jako je celé toto zákonodárství, které já vám dnes prohlašuji?“

Jak 1,17-18.21b-22.27

Bratři moji nejmilejší! Každý dobrý úděl, každý dokonalý dar přichází shora, sestupuje od Otce světel, u něhož není změna ani ztemnění, (jaké je působeno u hvězd) otáčením. On rozhodl, že nám dá život slovem pravdy, abychom byli (jako) prvotiny ze všeho, co stvořil. Buďte vnímaví pro slovo, které do vás bylo vloženo jako semeno a může zachránit vaši duši. To slovo však musíte uvádět ve skutek, a ne abyste ho jenom poslouchali. To byste klamali sami sebe. Zbožnost ryzí a bezvadná před Bohem a Otcem je toto: ujímat se sirotků a vdov v jejich tísni a uchovat se neposkvrněný od světa.

Mk 7,1-8.14-15.21-23

Kolem Ježíše se shromáždili farizeové a někteří z učitelů Zákona, kteří přišli do Jeruzaléma. Všimli si, že někteří z jeho učedníků jedí rukama obřadně nečistýma, to je neumytýma. Farizeové totiž a všichni židé se drží podání předků a nejedí, dokud si pečlivě neumyjí ruce; (po návratu) z trhu nejedí, dokud se celí neopláchnou; a je mnoho jiného, co přejali a čeho se drží: omývání pohárů, džbánů, měděných nádob a lehátek. Proto se ho farizeové a učitelé Zákona ptali: „Proč se tvoji učedníci nechovají podle podání předků, ale jedí obřadně nečistýma rukama?“ Odpověděl jim: „Pokrytci! Dobře to o vás předpověděl Izaiáš, jak je psáno: 'Tento lid mě uctívá rty, ale jejich srdce je daleko ode mě. Nadarmo mě však uctívají, když učí naukám, které jsou lidskými ustanoveními.' Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského.“ (Ježíš) zase k sobě přivolal zástup a řekl jim: „Slyšte mě, všichni, a pochopte! Člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí, ale co vychází z člověka, to ho poskvrňuje. Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, smilství, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota, zloba, lest, prostopášnost, závist, urážky, pýcha, nerozumnost. Všechno to zlé vychází z nitra a člověka poskvrňuje.“

Čtení dnešní neděle jsou věnována zbožnosti jako blízkosti Boha člověku a naopak, a tedy i zákonu, tradici a vůbec interpretaci náboženských pravidel a předpisů. Starý zákon připomíná, jaké požehnání bylo předání Hospodinových nařízení a ustanovení Izraeli. Apoštol Jakub zdůrazňuje, že tento poklad „z nebe“ není potřeba jen poslouchat, ale jeho přijetí předpokládá též jeho aplikaci v životě věřícího (víra implikuje skutky a před ortodoxií má přednost ortopraxe). Konečně evangelista Marek ve složitém textu plném dialogů, vyučování a seznamů (hříchů) upozorňuje, že životnost náboženských pravidel a blízkost člověka Bohu zajišťuje pouze sledování jejich vnitřního smyslu, který není závislý (jen) na historickém kontextu doby vzniku biblických textů. Dá se shrnout, že texty zdůrazňují, že bez pravidel není náboženství, avšak pravidla musí „žít“ s dobou. To je velký úkol pro křesťany i židy.

Na počátku devadesátých let neměla většina z nás ponětí, jaké výzvy nás v budoucnosti očekávají. Návrat k právnímu státu se mnohokrát dostal na rozcestí, jehož směrovníky se nám a našim politikům nepodařilo vždy správně vyhodnotit. Možná to prostě patří k té době, kdy vichřici svobody bylo možné pocítit i na vlastní, o tolik mladší, kůži. I taková zdánlivě neproblematická právní zásada, uznávaná již v biblických časech, že smlouva zavazuje, vyvolává řadu otázek. Otázky však byly položeny až v době, kdy na nás ze všech stran pršely nežádoucí odpovědi. Většinu právníků vůbec nenapadlo, že při uzavírání smlouvy může být zkušenějším zneužito naivity jinak svéprávného nováčka v uzavírání (úvěrových) smluv. Smlouva může být prostředkem k získání nepřiměřených a nespravedlivých výhod. Zpočátku se jevilo jako správné, pokud byl naiva vytrestán a zesměšněn. Jenže v případě ožebračení statisíců je nasnadě otázka, zda přece jen státní instituce nezaměnily žádoucí získávání zkušeností ve svobodném prostředí za loupeživé prostředí divokého západu. Pro řadu z nás je pozdní zmoudření práva a justice pět minut po dvanácté. Ztracená důvěra mnohdy už nalezena nebude.

Žádné pravidlo nemůže platit vždy. Pokud dochází k jeho zneužívání, pak je nezbytné zasáhnout. To platí při zneužívání smluvní svobody i ve věcech náboženských předpisů. Křesťané by měli stále pracovat na přitesávání kvádrů náboženských pravidel, aby nebyla lidem kamenem úrazu, ale směrovkou na cestě do Božího království. Změna společných poměrů zpravidla musí vést ke změně interpretace těchto norem. Možná se černému nebude nově říkat bílé a krádež peněženky zůstane krádeží, ale invenční výklad obecných pravidel desatera i dalších příkazů, zákazů a doporučení pro všední život je nezbytný, aby byly většinovou společností akceptovány jako přiměřené. Před padesáti lety se málokdo z nás rmoutil změnou klimatu, nebezpečím emancipace umělé inteligence a podmínkami života zvířat ve velkochovech, abychom uvedli namátkou některé z často zmiňovaných výzev pro bezpečný a přiměřeně lidský život. Nové výzvy žádají nová řešení.

Markův Ježíš je vystaven otázkám na vztah mezi ustanoveními Božími (tedy v nejširším smyslu textem hebrejské Bible, byť se to bude převážně týkat Tóry) a ustanoveními lidskými (tedy tradicí ve smyslu „tradování“ zdatností dodržování Božích předpisů a nařízení i v opakujících se situacích všedního života). Rabínský judaismus se snažil pro pohodlí lidí a pro sjednocení jejich praxe rozpracovat a aktualizovat velké množství biblických pravidel, aby bylo pro věřící při ruce pravověrné řešení. Je zřejmé, že i biblický text byl před svým písemným podchycením ve svitcích tradicí ve smyslu sedimentujících zkušeností života s Bohem. Zkamenění tradice do textu Bible a ukončení vytváření biblického kánonu sice postavilo najisto, z čeho v náboženském životě společenství vycházet, na stranu druhou ukončilo možnost přizpůsobovat biblické texty, zahrnující řadu pramenů, aktuálním problémům komunity.

I když v době vzniku Markova evangelia ještě nebyl ani kánon hebrejské bible uzavřen, později kanonizované části (asi na konci 1. století) již ale byly zajištěny proti změnám. Farizejové a další představitelé židovství na to pochopitelně museli reagovat a vypracovat zmiňované prováděcí „podzákonné“ předpisy k Tóře. Třeba ty, které se týkaly zpřísnění pravidel o rituálním očišťování (platícím původně jen pro kněze a levity). Zaznamenáníhodné je, že Ježíš sám se žádného porušení tradice o omývání nedopustil, i když se nejednalo o zvyk zachovávaný všemi židy. Postaví se však (opět) na stranu těch svých učedníků, kteří se proti zvyku provinili. Markův Ježíš, který měl promlouvat ke křesťanům z pohanů, zdůrazňuje rozdíl mezi biblickými pravidly a pravidly zpracovanými náboženskými představiteli. A ohrazuje se proti tomu, aby předpisy zpracované v rámci intepretace a aktualizace měly zásadnější význam než biblická ustanovení. Považuje (a to opakovaně) za důležité, aby výklad náboženských pravidel sloužil lidem a jejich vztahu k Bohu. Protestuje proti postupu, který takový výklad používal pro bezúčelné zatěžování lidí kazuistickými předpisy. Ty se s vykládaným pravidlem v důsledku míjí. Nebál se ani doporučit porušit biblické pravidlo (například o zachovávání soboty), pokud je to vedeno láskou k Bohu či k bližnímu.

Smyslem evangelijního úryvku je porovnání dodržování předpisů o rituální čistotě, tedy vnější zbožnosti, s vnitřně opravdovým vztahem k Bohu a k bližnímu, který má na paměti dobro druhého, tedy vnitřní zbožností. Pro židy byla věc oddělení od světa rituálními předpisy důležitá pro zachování individuální i skupinové identity. Pro křesťany v době opuštění jeruzalémského středu náboženského života a zacílení na diasporu již oddělení od druhých ztrácí smysl. Křesťanství je zaměřeno na všechny, misijně a v jeho řadách převažují křesťané z pohanů. I proto Marek píšící pro křesťany z pohanů zdůrazňuje význam vnitřního vztahu k Bohu před vnějším výrazem takového niterného poměru. I když Ježíš měl s farizeji velmi mnoho společného, snad by se sám nebránil označení za farizeje, ale zaměření důrazů, například při společenství stolu, je prostě odlišné. Pro Ježíše i pro farizeje bylo jídlo posvátným úkonem. Farizejové se jídlo snažili očistit od světa, Ježíš ho takříkajíc nechává od světa ušpinit, aby mohl úkon provozovat ve společenství bez vylučujících podmínek. Vzpomeňme nasycení pěti tisíců.   

Budujme tedy podle Ježíšova příkladu vztah k Bohu a k bližním, aniž budeme svázáni často rozpornými nařízeními, doporučeními, předpisy a podmínkami, které se snaží řídit náboženský provoz. Výklad předpisů, který vede k boření vztahů mezi lidmi, by měl být náležitě uvážen a změněn. Jinak křesťané a katolíci zvlášť pozdě zjistí, že zaspali a že příslovečná dvanáctá je již dávno pryč. Nezapomeňme na to, že předpisy jsou tu pro lidi, ne pro Boha. Naše láska k Bohu a k lidem se neměří počtem náboženských úkonů a splněním předpisovaných počtů náboženských úkolů. Lásku vůbec nelze měřit. Víra, naděje a láska se však v našem okolí spolehlivě projeví.

Zdroje:

Kol.: Výklady ke Starému zákonu I., ČBS 1991

Beneš, J.: Nevystižitelný bůh?, Rozhovory nad Biblí 4, Vyšehrad 2010

Beneš, J.: Prameny pro divoké osly, Rozhovory nad Biblí 10, Vyšehrad 2020

Donahue, J.; Harrington, D.: Evangelium podle Marka, SP 2, KN 2005

Halík, T.: Oslovit Zachea, NLN 2003

Heller, J.: Znamení odkazující k nebi, Rozhovory nad Biblí 1, Vyšehrad 2007

Heryán, L.: Exotova abeceda, Portál 2021

Heryán, L.: Země bez obzoru, Rozhovory nad Biblí 8, Vyšehrad 2015

Hoppe, R.: List Jakubův, MSK – NZ 15, KN 2001

Hošek, P.: V dobrých rukou, Rozhovory nad Biblí 6, Vyšehrad 2013

Limbeck, M.: MSK – NZ 2, KN 1997

Mareček, P.: List Jakubův, ČEK k NZ 17, ČBS + CBS 2020

Mrázek, J.: Markovo evangelium 1 – 8, Jan Keřkovský – Mlýn 2018

Pokorný, P.: Evangelium podle Marka, ČEK k NZ 2, ČBS + CBS 2016

Rahner, K.; Vorgrilmer, H.: Teologický slovník, Zvon 1996

Špidlík, T.: Liturgické meditace, Cyklus B, RVR 2006