Zamyšlení Petry Pospíšilové - Boží Hod

Čtení z evangelia podle Lukáše (2, 1-14)

Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu.

Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.

A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“

Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli. Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. Pastýři se pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.

Když uplynulo osm dní a nastal čas k jeho obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala.

Vánoční čas je obdobím radosti, naděje a pokoje. Ale kdo z nás právě teď cítí pokoj? Kolik z nás je sužováno starostmi, obavami a strachem?

Strach je něco, co nás jako lidstvo provází od nepaměti. V textu, který jsme nyní slyšeli zaznělo na adresu pastýřů z úst anděla: „Nebojte se.“ Chvíli před tím, nás pisatel seznamuje, že pastýřů se zmocnila bázeň, měli strach. Přijde anděl a řekne: Nebojte se. Je to již několikáté NEBOJ, které zaznívá v událostech popisující Ježíšovo narození. První NEBOJ říká anděl Marii, když jí předpovídá narození výjimečného dítěte. Jelikož Marie nebyla vdaná a nevdané těhotné ženě v této době hrozila smrt za cizoložství. Ono NEBOJ se, bylo na místě. Strach o život a budoucnost by měla asi každá žena v její situaci. Další NEBOJ zazní v Josefově snu, kdy je povzbuzen k tomu, aby se nebál přijmout Marii za ženu, přestože je těhotná a on ví, že není otcem dítěte. Jelikož dítě, které se má narodit je a bude výjimečné. Josef se tedy nebál a přijmul Marii za svou manželku, Marie už se také nemusela bát.

A nyní je řečeno pastýřům Nebojte se. Čeho se báli. Viděli anděla. Báli se přízraku? Nebo se báli budoucnosti? Krále či císaře? Myslím, že vše, co bylo vyjmenováno mohlo být zdrojem jejich strachu. Anděl jim přináší radostnou zvěst, narodil se Vám někdo, kdo vám pomůže, váš zachránce.

Proč to pro pastýře bylo důležité? Proč potřebovali někoho, kdo jim pomůže. Jaké bylo jejich postavení? Pastýřské povolání bylo v Ježíšově době velmi časté, ale nejednalo se o prominentní zaměstnání. Vykonávali jej spíše chudí. Ale byla to velmi zodpovědná a náročná činnost.

Být pastýřem znamenalo znát svoje stádo, vědět kde bude v bezpečí, jak jej opečovat, jak jej chránit před dravou zvěří, vědět kde je dostatek jídla pro pastvu a dostatek vody. Pastýř musel umět předvídat, být zodpovědný, pečující, odvážný, silný a statný.

V noci se pastýři střídali v hlídkách, aby dokonale stádo ochránili. To, že si anděl vybere ke zvěstování této výjimečné události, narození Ježíše, právě je, má svůj smysl. Bylo řečeno, že pastýři patřili mezi chudinu ve společnosti, a právě těmto chudým je zde řečeno, že je tu pro ně někdo, kdo jim pomůže, kdo se jich zastane. Už se tedy nemusí bát.

Jsou vyzváni, aby šli do Betléma k narozenému Ježíši, který byl také nazýván králem. Nutno podotknout, že tento čin, jít se poklonit nově narozenému králi je také velmi odvážný. Jelikož Judsko mělo svého krále – tím byl Herodes. Herodes měl své potomky a ti se měli stát králi po něm. Z politického hlediska tento akt mohl být vnímán jako politická revolta a mohl být potrestán. Dnešní čtenář ví, že Ježíš neaspiroval na Judský trůn, jeho království bylo jiné. Pastýři mohli mít strach – jít se poklonit. Ale šli.

Ve zmíněných příbězích všichni účastníci – Marie, Josef i pastýři pravděpodobně zažívali chvíle plné strachu a obav a na jejich adresu zní ono NEBOJ SE. Avšak ani jeden se svému strachu nepoddal, pracoval s ním a nenechal se jím ovlivnit.

Strach sám o sobě není špatný. Je to přirozená součást naší lidskosti. Strach nám pomáhá přežít, chrání nás před nebezpečím a učí nás být opatrní. Ale když strach začne vládnout našim životům, když nás ochromí a ovládne, ztrácíme svobodu. Strach je velmi cenný nástroj v rukou manipulátorů a diktátorů. Strach člověka paralyzuje a vede ho k činům, které by jinak neudělal, nebo udělal jinak. Strach může být dobrý sluha, ale špatný pán.

Bojíme se? Asi každý se něčeho bojí. Čeho se bojíme? Jak moc to ovlivňuje naše životy?

Stojíme na prahu nového roku, co nám přinese? Mnozí z něj máme obavy. V nedávné době jsme měli strach z neznáme nemoci. Máme strach o své blízké. Máme strach z válečných konfliktů. Máme strach z ekologické katastrofy. Máme strach z globalizace. Máme strach z klimatických změn. Máme strach z některých politiků. Máme strach z uprchlíků. Máme strach z toho, jak dopadnou volby. Máme strach z jiného názoru.  Máme strach. Myslím, že i pro nás dnes zaznívají slova anděla: Nebojte se, dnes se Vám narodil zachránce, osvoboditel, někdo, kdo vašemu strachu rozumí a kdo je tu pro Vás.

A tak nám všem přeji, abychom měli odvahu dělat správné věci, abychom měli odvahu postavit se na správnou stranu, abychom měli odvahu správně volit. Abychom měli odvahu dělat to, co je dobré.

NEBOJTE se, to není pouhý příkaz nebo pobídka, ale i slib. Slib, že nejsme sami. Ať už procházíme čímkoli, Bůh jde s námi.

                                                                                                                                                                                       Petra Pospíšilová