Nedělní zamyšlení Ester N. - 18. neděle v mezidobí

EVANGELIUM Lk 12,13-21
Čí bude to, co jsi nashromáždil?

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Někdo ze zástupu požádal Ježíše: "Mistře, řekni mému bratrovi, aby se rozdělil se mnou o dědictví!                                                                                Odpověděl mu: "Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?"
Potom jim řekl: "Dejte si pozor a chraňte se před každou chamtivostí. Neboť i když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má."
Pověděl jim toto podobenství: "Jednomu bohatému člověku se na poli hojně urodilo. Uvažoval tedy sám pro sebe: 'Co mám udělat? Vždyť už nemám, kam svou úrodu uložit! Tohle udělám,' řekl si 'strhnu své stodoly, vystavím větší a tam složím všechno své obilí i své zásoby. Pak si mohu říci: Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj!‘
Bůh však mu řekl: 'Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?'
Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem."

Vousaté poupravené rčení, že je lepší být zdravý a bohatý, než nemocný a chudý, vystihuje letitá lidská přání.

Bohatství může život ulehčit, ale i komplikovat – to již věděl pisatel knihy Kazatel: Komu Bůh dopřál bohatství a jmění a dovolil mu jich užívat, ať přijme svůj úděl a raduje se uprostřed svého pachtění – vždyť je to Boží dar! (Kazatel 5,18)

Je hrozná bolest, kterou jsem viděl pod sluncem: Bohatství, které majitel kupí ke svému vlastnímu neštěstí. (Kazatel 5,12)

Synonymem pro hmotné bohatství je přepych, nadbytek, jmění, luxus, majetek.

Okamžik, kdy se člověk začne považovat za bohatého, je individuální a může se lišit s názorem okolí. Někdo se cítí bohatý, když má našetřeno na dovolenou, jiný, když je zajištěný na několik let do budoucna. A s vnímáním nehmotného bohatství je to ještě složitější.

K dnešnímu textu si dovolím přibrat ještě jeden příběh z Markova evangelia:

Když se znovu vydal na cestu, doběhl je jeden muž, poklekl před ním a ptal se ho: „Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?“

„Proč mě nazýváš dobrým?“ opáčil Ježíš. „Nikdo není dobrý, jen jediný – Bůh. Přikázání znáš: ‚Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, nepodváděj, cti svého otce i matku.‘“

„Mistře,“ odpověděl, „to všechno jsem dodržoval odmalička.“

Ježíš se na něj zadíval, zamiloval si ho a řekl mu: „Schází ti jen jedno – jdi, prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“ Ta slova ho ale zarmoutila, a tak smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku.

Ježíš se ohlédl a řekl svým učedníkům: „Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“ (Marek 10, 17 – 23)

V prvním příběhu řeší muž otázku hmotného dědictví, které bylo pravděpodobně ovlivněno prvorozeným bratrem, který dědil vše díky svému prvorozenství. I když tento princip v naší společnosti již v neplatí, zasahují dědické rozepře do rodinných vztahů i dnes. Do těchto sporů Ježíš zatažen být nechtěl. Když ale přišel s otázkou, jak se může stát dědicem věčného života muž z druhého příběhu, odpověď od Ježíše dostal...“…pojď a následuj mne.“ -  za cenu prodání majetku, ztráty existenční jistoty, postavení ve společnosti…tomu se říká slovy dnešní doby challenge… .

Ježíš nás varuje před chamtivostí. Chamtivost znázornil Jacob Matham ve svém obraze Lakomství. Z obrazu čiší neochota dělit se a zároveň strach o nahromaděný majetek. Ve chvíli, kdy člověk začne lpět na majetku, ztrácí svobodu.

Majetek může dávat prostor pro klidnější život, pro pomoc a zázemí potřebným. Na druhou stranu v sobě ukrývá nebezpečí uvedené v textech:

• postavení majetku (času a sil k jeho získávání) na přední místo v hodnotovém žebříčku může být překážkou k následování Ježíše
• spoléhání na majetek jako na zajištění a jistotu života místo spoléhání na Boha – to je nazváno bláznovstvím

Ježíš vyzýval k ukládání podkladů v nebi, k tomu, abychom byli bohatí před Bohem. Proč je to tak důležité? V Matoušově evangeliu v 6. kap. 20. verši je napsáno: Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.

Občas si vzpomenu na vtip, který mi vyprávěla má známá: Člověk přijde do nebe, kde se ho ujme anděl a vydají se k nebeskému příbytku. Míjí honosné domy, domky, až přijdou k malé chatrči. Člověk je pobouřený, proč je jeho bydlení tak bídné. Na to mu anděl odpoví: „ Cos´ sem poslal, z toho jsme stavěli…“.

A už jen pár slov k dědictví. V Bibli se píše o Božích synech, ne o vnucích. Víra se nedědí, osobní vztah k Bohu a k Ježíši nelze darovat.  Rozhodnutí pro život s Bohem je na každém člověku.

Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy. (Římanům 8, 14 – 17)

Začala jsem poupraveným rčením a dovolím si poupraveným rčením i skončit. Přála bych vám i sobě, aby o nás platilo: ten člověk má poklad na správném místě – protože pak budeme mít na správném místě i srdce.

                                                                                              Ester