Kniha měsíce - Joseph Lloyd Carr: Měsíc na venkově

Kniha měsíce

Joseph Lloyd Carr: Měsíc na venkově

Vydalo nakladatelství Volvox Globator v roce 2021 (1. vydání), 26. svazek edice Albion z angličtiny přeložili Rudolf Chalupský a Pavlína Janáčková, ISBN: 978-80-7511-654-3, str. 104

J. L. Carr (1912 – 1994), britský spisovatel je v Česku zcela neznámý. Jeho prózy se vyznačují klasickým chronologickým vyprávěním bez formálních výbojů a experimentů. Téměř by se dalo hovořit o následovníku klasické realistické tvorby Dickense a Hardyho (ten druhý je ostatně opakovaně v příběhu zmiňován). Představovaná kniha dokáže okouzlit přednostmi právě takové tvorby. S ohledem na kultivovaný styl a kunsthistorické centrum vyprávění dokáže autor přitáhnout čtenáře bez intelektuálních ambicí i toho, kdo od četby očekává proměnu (svoji nebo svého vidění světa).

Vypravěčem je Birkin, restaurátor středověkých výtvarných děl, který nedlouho po své demobilizaci a po krachu svého manželství přijímá v roce 1920 práci v odlehlé venkovské oblasti severní Anglie a ujímá se obnovy gotické fresky       v chátrajícím anglikánském kostelíku. Odměna za práci není právě opulentní, je však doba poválečného nedostatku a každá příležitost k obživě pro posledního mohykána mizející profese je dobrá.

Hrdina přijíždí na anglický sever vlakem, obtížen svými nástroji a oblečen do nevalného oděvu. Ve venkovském společenství hned vzbudí zájem. Religiózní kraj je plný sounáležitosti i řevnivosti (nejen religiózní). Meziválečné období je plné změn, která postupně zaplavují i odlehlá místa, kde tradiční život připomíná doby, na které upomíná i zmiňovaný kostelík a jeho skrytá chlouba.

Fyzicky i psychicky poničený restaurátor na počátku příběhu připomíná poškozenou fresku Posledního soudu. Doba vrcholného léta s náznaky přicházejícího podzimu je plátnem pro revitalizaci restaurátora i díla. Birkin bydlí ve věži kostelíka, zapadá do života místní metodistické komunity, přátelí se s archeologem Moonem a především je zcela okouzlen obnovovanou krásou obrazu bezejmenného autora. Jako (téměř) v každém příběhu s tématem uměleckého díla naráží vypravěč na záhadu, kterou se mu náhodou podaří rozluštit, poučí nás o restaurování fresek i o kompozici gotických posledních soudů. Ač by se to zdálo být téměř kýčovité, zažívá též svou životní lásku, která zůstává nenaplněná a vlastně zmařená. Ostatně jsou dvacátá léta, kdy si některé věci bylo možné představit jen stěží.

Ano, je to nostalgický pohled na dobu ztraceného mládí, na dobu dětství babiček a dědečků dnešních padesátníků. Kýč to však není. Doba pozdního léta není plátnem pro happy end, ale přicházející podzim je předzvěstí tušené obnovy vypravěčových sil a též jeho proměny ve smyslu přijetí prožitého jako součásti osobního pokladu zážitků krásy, jakých není v životě nikoho mnoho. Zda dojde i ke čtenářově proměně, to už je na něm.

Ukázky:

Str. 9: Když vlak zastavil, vyklopýtal jsem ven a postrkoval přitom před sebou velký lodní pytel. Na peronu kdosi úpěnlivě vyvolával jméno stanice: „Oxgodby… Oxgodby!“ Nikdo se nenabídl, že mi pomůže, a tak jsem se vrátil zpátky do kupé, zakopávaje přitom o nohy cestujícím, abych si z přihrádky na zavazadla vzal ještě slaměnou kabelu a z pod sedadla vytáhl skládací polní lehátko. Pokud moji spolucestující představovali typické seveřany, pak mi bylo jasné, že jsem se octl na nepřátelském území, a proto jsem příliš nekoukal na to, po čem šlapu. Zaslechl jsem, jak jeden chlapík nabral zhluboka dech a další cosi zabručel – žádný ale neřekl nahlas ani slovo.

Str. 35: Asi devět či deset dní poté mě navštívila vikářova žena, paní Keachová. Při práci jsem nedbal o to, kdy budu jíst, a slézal jsem se žebříku prostě tehdy, když jsem dostal hlad. V oněch horkých srpnových dnech jsem si obyčejně ukrojil l dva pořádné krajíce chleba a velký kus měkkého, tučného sýra a posadil se s tím vším před kostel. O sobotách a nedělích jsem si dopřál lahev světlého piva, ve všední dny jsem pil vodu. Toho dne, kdy se za mnou stavila, bylo takové horko, že mě šedá kočka nechala přijít téměř až k sobě a teprve potom sklouzla z náhrobku Eliáše Fletchera do přerostlé trávy a zmizela ve spleti ostružin. Právě na tomto náhrobku, přímo nad Eliášem, jsem sedával a jedl, díval jsem se přitom na Moonův stan a nechal do sebe pronikat léto – jeho vůni i zvuky. Cítil jsem, že do tohoto světa již patřím, že jsem pouhým náhodným návštěvníkem. Rád jsem si představoval, že farmáři pracující na polích mě vzali na vědomí, že jsem se pro ně stal součástí krajiny, „ten chlápek, co maluje, má tu práci, vydělává si u nás na živobytí“.

Str. 67: Do Barton Ferry to byly čtyři dlouhé míle jednotvárné cesty. Mezi farmářskými staveními a cestou byla pole. Široký příkop, do něhož prosakovala voda ze struh a drenáží, vedl podél zaprášené silnice až k řece. Tam silnice končila. Ve vesnici bylo několik chalup. Na silném sloupu, k němž byl uvázán veslařský člun, visel zvon. Uprostřed trávníku, po kterém byla roztroušena kachní pírka, stála cihlová kaple jen o málo větší než rozlehlejší pokoj. Přijel jsem s velkým předstihem, ale u dveří už čekala zdravě vyhlížející opálená mladá žena Byla hezká, ale nesmírně ostýchavá a celou tu dobu, po kterou jsem jí nepříliš přesvědčivě vysvětloval, že pan Ellerbeck není ve své kůži a že jsem jenom taková skromná náhrada, se dívala přes řeku a na silnici na druhém břehu. Nikterak mé sdělení nekomentovala ani se netvářila zklamaně. Pustila mě do kaple a zeptala se, jaké písně budeme zpívat. Odpověděl jsem, že to nechám na ní, ale že bych byl rád, kdyby vybrala písně hodně dlouhé a pokud možno s refrénem mezi slokami.

Str. 86: Několik následujících dní jsem se znovu zabýval severní stranou obrazu, jeho poslední částí, kde blažené duše, jejichž ctnosti na vahách archanděla Michaela převážily spáchané nepravosti, směřovaly vzhůru k nebesům, aby přijaly svoji odměnu. Byl to samolibý, nezajímavý zástup, postavám chyběl onen živý temperament, jímž se vyznačovali jejich blížní, odsouzení k věčným mukám. Navíc se nezachovaly v příliš dobrém stavu, andělská modř na nich určitě začala blednout již během prvních dvaceti let.

Zdroj obrázku: https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482982/bmid_mesic-na-venkove-CW9-482982.jpg