Kniha na listopad 2021 - Ilja Leonard Pfeijffer: Grandhotel Evropa

 Ilja Leonard Pfeijffer: Grandhotel Evropa

Vydalo nakladatelství Host v roce 2021, z nizozemštiny přeložila Radka Smejkalová, ISBN: 978-80-275-354-4, stran 640

Ilja Leonard Pfeijffer (1968) patří mezi přední nizozemské spisovatele, básníky a dramatiky střední generace. Jako spisovatel a publicista na volné noze žije v současné době v Janově, který také vystupuje jako hlavní postava prvního a velmi úspěšného románu La Superba (2013). V češtině dosud jako autor uveden nebyl. Představovaný román Grandhotel Evropa (2018) patřil mezi neúspěšnější nizozemské romány roku 2019.
Grandhotel není pochopitelně románem pro každého, i když téměř každý může najít v románě to své. Román patří do postmoderního ranku (střídání vypravěčských perspektiv a žánrů, esejistické pasáže, postava nespolehlivého vypravěče, využívání postupů žánrové literatury), což může být pro milovníky tradice Jane Austenové problém. Ano, i tento román je o lásce a jejím zmaru. Ale láska není láskou romantickou.
V knize se rozvíjí dvě linie vyprávění: příběh autorovy osudové lásky v rámu umírajících Benátek a příběh autorova zpracovávání důvodů selhání ve vztahu. První linie předchází časově tu druhou (ta je více méně v naší současnosti) a postupuje více méně chronologicky. Obě linie se pravidelně střídají. Protože jde o román postmoderní, dostává se čtenáři, zejména v první linii, cestopisu, výkladů o důsledcích masového turismu, o smyslu umění pro moderního člověka, o čínské expanzi hospodářské i turistické, o dotačním průmyslu jako posledním, který vedle toho turistického poskytuje ještě nějaká pracovní místa. Dozvíme se i něco o kulinářství, módě a imigraci.
Druhá linie vyprávění se odehrává v nespecifikovaném hotelu střihu Puppu, uprostřed lesů, ve kterém přebývá několik stálých hostů, stejně omšelých, jako je interiér hotelu za zenitem. Nepochybně jde o metaforu naší drahé rodné Evropy. Poznáváme jednotlivé extravagantní hosty i členy personálu. Autor vede se svými spoluhosty i s personálem rozhovory, které mají připomenou slavné dialogy z Kouzelného vrchu Thomase Manna (stejně jako benátské pasáže mají se současností konfrontovat svět Smrti v Benátkách). V závěru se obě dějové linie setkávají, kupodivu v naději v budoucnost.
Není třeba mít před rozsáhlým románem strach. Pfeijffer je talentovaný vypravěč. Pokud rozjímá nad důsledky turismu a imigrací, věřte, že vás to bude opravdu zajímat a že nepůjde o banality k uzývání. Benátská linie je navíc velmi vkusně poháněna napínavým pátráním po ztraceném plátně Caravaggia Kající Máří Magdaléna. Co může trochu zarážet, jsou převážně upachtěné erotické pasáže, ve kterých tak trochu arogantní vypravěč exceluje. Nic proti erotice v literatuře, vkus je zde však mnohem důležitější než v módě a oblékání… Shrnuto: jde o podařený zábavný román o naší současnosti, která tak trochu přešlapuje na místě ve vzpomínkách na svou (slavnou) minulost. Podzimní a zimní večery jsou dlouhé, a tak můžete vyšetřit čas na rozptýlení s knihou, která vás nejen pobaví (ale i poučí).
Ukázky: Str. 112: Jediná benátská ulice, která se jakžtakž ulici podobá tím, že se drží určitého směru, je průjezdná a nacházejí se na ní pobočky obchodních řetězců a opravdový McDonnald´s, Strada Nova, byla v podstatě zablokovaná. Konala se na ní demonstrace. Zhruba čtyřicítka demonstrantů tam rozvinula transparenty a průchod ucpaly stovky turistů, kteří si tuhle autentickou italskou podívanou začali fotit. Ukázalo se, že se jedná o sympatizanty extrémně pravicového hnutí zasazujícího se o větší autonomii benátského regionu. Vždycky jsem žasl nad tím, že lidé věří tomu, že skutečně existující problémy se dají automaticky vyřešit většími kompetencemi. Odpověď se hledá v rozhodovacím procesu, zatímco mně připadá, že skutečná otázka zní, jaká další rozhodnutí je záhodno učinit. Na druhou stranu je z psychologického hlediska jistě pochopitelné, že lidé mají tendenci problémy externalizovat. Jakmile člověk zjistí, na koho může svalit vinu za své štrapáce, má pocit, že už je zpola vyřešeno.
Str. 239: Umíte si představit, pane Pfeijffere, jak jsme byli nadšení? Přišli jsme k tomu jako slepí k houslím. O pančájatu jsme sice do té doby nikdy neslyšeli, přesto se okamžitě naším nejvroucnějším přáním stalo ho zažít. Jestli má země nebo národ nějakou duši, ta hnízdí v odvěkých zvycích, které se skrývají pod nánosem modernity. Být svědkem skutečného kmenového soudu pro nás představovalo jedinečný zážitek. Z našeho západního úhlu pohledu šlo o něco tak předzápaďáckého, že jsme se samou radostí štípali do paže.
Str. 325: Ti dva adolescenti, s nimiž jsem od svého příjezdu do Grandhotelu Evropa mluvil, Abdul a Mephis, museli nasbírat a překonat více minulosti, aby se dostali tam, kde jsou, než za čím se mohou ohlížet mnozí životem protřelí kmeti a oba z toho vyšli svým způsobem hrdí a nezdeptaní. Zatímco já se jako skutečný Evropan nostalgicky nimrám ve vlastní minulosti a vykopané pozůstatky opatrně oškrabávám špachtlí a očišťuji kartáčkem, než je vystavím jako podklady v nádherně pojaté vitríně muzea literatury, ti dva už si na nástěnku připíchli stavební plány zbrusu nových mrakodrapů, které budou sahat až do nebes. Abdul chce, abych sepsal jeho příběh, a on sám ho tak mohl zapomenout, a Memphis se ještě jednou vrátí, aby ten starý marast definitivně sprovodila ze světa. Obracejí se tváří k budoucnosti, zatímco já kráčím zpět s pohledem upřeným do minulosti, v níž jsem zažil lásku, která už sama o sobě byla prosycená minulostí, Caravaggiem a nostalgií po velkolepé evropské historii. Stárnu, to bude tím. Zapálil jsem si další cigaretu.
Str.: Z hospodářského hlediska zaujímala Evropa po více než dva tisíce let marginální postavení, s výjimkou zhruba stovky let od roku 1820 do druhé světové války Současná hospodářská marginalizace Evropy tudíž zcela odpovídá vytyčenému historickému trendu. Jediný rozdíl mezi minulostí a současností spočívá v tom, že dříve neměla Evropa s Asií příliš kontaktů a že si ten náš nicotný kontinent tak celá století nerušeně mohl ve svých vlastních pidi královstvích připadat důležitý, protože nemusel Asii konkurovat. Nyní, když globalizace smazala vzdálenosti, není už krátkozraká spokojenost s vlastní provinčností na pořadu dne.

https://www.hostbrno.cz/files/e/4678/grandhotel-evropa_w250.jpeg