Římskokatolická farnost
Stará Role
"Pojďte ke mně všichni..."
(Mt 11,28)
Drobečková navigace

Úvod > O farnosti > Aktuality > Kniha na srpen 2021 - Marek Šmíd, Tomáš Petráček: Vatikán a Druhá světová válka

Kniha na srpen 2021 - Marek Šmíd, Tomáš Petráček: Vatikán a Druhá světová válka



Marek Šmíd, Tomáš Petráček: Vatikán a Druhá světová válka

 Vydalo nakladatelství CDK v roce 2021, ISBN: 978-80-7325-518-3, stran 164

 kniha na srpen 2021.pngHistorik Tomáš Petráček (*1972) se tentokrát se spoluautorem Markem Šmídem (*1979) zaměřuje na období pontifikátu papeže Pia XII., konkrétně jeho působení za Druhé světové války. Uvedená práce může být považována za pokračování Šmídovy dřívější práce Vatikán a První světová válka (CDK 2016). Jak je již u autora uvedeného na prvním místě zvykem, je snahou populárně laděné práce představit dosavadní zpracování tématu od programově kritických po programově obranářské. Byť je na závěrech práce znát pochopení autorů pro papežovu politiku, nebrání jim to v jejím kritickém vyhodnocení.

V úvodu autoři přiznávají, že na definitivní zhodnocení éry Pia XII. je ještě brzo, protože archivní materiály z této doby byly odtajněny až v březnu 2020 a zpracování tak ani zdaleka není hotovo. Jde tedy spíše o představení stavu dosavadních výsledků bádání, popř. v širším smyslu pojímání této kontroverzní doby. S ohledem na vliv literárních děl na hodnocení politiky let 1939 – 1945 se zmiňuje též slavná divadelní hra Náměstek levicového dramatika Rolfa Hochhutha (která vyšla i v ČSSR). V 1. a 2. kapitole se představuje stav vatikánské politiky v době bezprostředně před válkou, rozdíly v politice Pia XI., který byl mnohem explicitnější vůči totalitním režimům, a Pia XII., který byl naopak rozeným diplomatem se silnými vazbami na německé prostředí. 3. kapitola je zaměřena na počátek války a obsazení Polska. Pro papežovu politiku bylo zničení Polska velkou ranou, protože polský katolicismus byl chápán jako vstupní brána do slovanského světa východní Evropy. Ve 4. kapitole je pojednán vztah Vatikánu a Francie za Druhé světové války v kontextu předchozích a i následných potýkání. V 5. kapitole se tematizuje vztah Chorvatska (Nezávislého státu Chorvatsko) a Vatikánu v době Druhé světové války. Stručně jsou představeny též osudy Alojzije Stepinaca, vrcholného představitele chorvatské církve. 6. kapitola je věnována největšímu úspěchu vatikánské politiky, a to navázání přátelských vztahů k USA, popř. změně od nevstřícnosti na počátku 20. století a ke spolupráci v jeho polovině. V 7. kapitole se dozvídáme podrobnosti o německé církvi a o jejím působení za 2. světové války, v 8. kapitole je řeč o humanitárních a mírových projektech Vatikánu za války, což je málo známá a zmapovaná část jeho angažování za války. 9. kapitola je věnována vztahu Vatikánu a českých zemí za války, 10. kapitola obdobným vztahům mezi Vatikánem a Slovenskem. 11. kapitola pojednává o italsko – vatikánských vztazích za války, které ovlivňovaly plány vatikánských špiček zcela zásadně. Vatikán byl pochopitelně na svém italském sousedovi zcela závislý a do značné míry byl nucen respektovat zájmy a představy. Postavení Vatikánu se dále komplikovalo v druhé polovině války, zejména v době německé okupace severní Itálie. 12. kapitola je věnována SSSR a konfliktním vztahům mezi ním a Vatikánem. Změna hodnocení pontifikátu Pia XII. je, podle autorů, záměrem kampaně SSSR po skončení Stalinovy vlády jako součást širší snahy o diskreditaci náboženského života. Ve 13. kapitole se rozebírá tzv. „konečné řešení židovské otázky“ a též postoj papeže k Židům. Podle autorů papeže nebylo možné obviňovat z antisemitismu, na stranu druhou jiní kněží, možná nesvázaní odpovědností, dokázali svůj nesouhlas s násilím na bližních vyjádřit přes hrozbu velmi konkrétních (osobních) důsledků. Ve 14. kapitole se shrnují důsledky 2. světové války na úvahy vatikánského centra o dalších směrech vývoje církve. Je jasné, že již po 2. světové válce bylo zřejmé, že církev je v hluboké krizi, která žádá zásadní rozhodnutí. Žel až do 2. vatikánského koncilu k žádnému takovému kroku nedošlo. Přišel koncil pozdě? V závěru se stručně hodnotí podíl vatikánské hierarchie na útěku nacistických špiček před odpovědností. Dospívá se k závěru, že tyto iniciativy byly záležitostí jednotlivců a že nebylo možné vysledovat afinitu Vatikánu k nacistické a fašistické ideologii.

Kniha poskytuje dobrý přehled o dosavadní debatě o vatikánské válečné politice. V jednotlivých kapitolách se vypořádává s nejdiskutovanějšími úseky této politiky a s její kritikou a obranou ze strany historiků a intelektuálů. Na zásadní monografii je to příliš útlé dílko, možná až příliš útlé na pojednání takto složité matérie. Na stranu druhou neodradí ani zájemce o úvodní orientaci v problému a umožní pokračovat v dalším studiu v očekávání výsledků bádání odtajněných materiálů.

Úryvky:

Str. 15: Pius XI. umíral jako rozhodný odpůrce totalitních režimů, s nimiž neváhal jít do otevřené konfrontace. Nikoliv však proto, že by byl přesvědčený demokrat, ale pro jejich nerespektování právního státu, mocenskou svévoli a totalitní nároky na úkor práv rodiny, církve a jedince. Poté, co v březnu 1937 vydal v krátkém časovém odstupu ostré encykliky proti nacistické a komunistické ideologii a odsoudil jejich povahu – jedna byla novopohanstvím a druhá ateismem – proti násilnému antiklerikalismu směřovala třetí důležité březnová encyklika vybízející ke skončení krutých proticírkevních represálií v Mexiku… Vydání encykliky s příznačným názvem Humani generis unitas zabránil nejen Piův zhoršující se zdravotní stav a zdržování ze strany odpůrců vydání dokumentu, ale především jeho smrt, jež jej zastihla ve věku nedožitých osmdesáti dvou let v pátek 10. února 1939 v 5,31 hodin ráno.

Str. 17: Z působení v Německu si Eugenio Pacelli přivedl nejen proslulou řeholní sestru Pascalinu (Josephina Lehnertová), která pečovala o jeho domácnost, ale i svého osobního sekretáře a knihovníka. Na druhou stranu jeho germanofilství, příchylnost k zemi a kultuře, kde strávil třináct let života, nelze popírat, ale ani jej zaměňovat za slabost vůči nacismu. Navíc Německo, které primárně obdivoval, bylo Německo katolické, bavorské, ačkoliv mu imponoval i smysl pro pořádek a disciplínu severních a východních oblastí této mocné země, která vynikala především vzděláním a průmyslem.

 

https://www.cdk.cz/sites/default/files/styles/obalka/public/knihy/2021/smid-vatikan_a_ww2-obal-web.jpg?itok=-q4hyfdR