Nedělní zamyšlení E. Novákové - 2. neděle adventní

Mám moc ráda adventní čas. Již ze slova advent na mne dýchá pokoj, světlo, naděje, vločky. Zvědavě jsem rychle přelétla v mobilu čtení, které připadá na tuto neděli…a úplně adventně na mne nedýchlo, obzvlášť syrový konec evangelia s ohněm vločky rozpustil.

Při bližším čtení je ale zřejmé, že naděje rozpuštěna nebyla. Ano, zaznívají slova, která je třeba brát vážně. Pokojné soužití v oddílu Izaiáše, které pramení z naplnění země poznáním Hospodina, nevylučuje spravedlivý soud podle práva. V Matoušově evangeliu je zmíněna jak záchrana lidí, kteří vyznávali hříchy a nechali se pokřtít, tak soud na těmi, kteří nenesou ovoce. Několikrát jsem slyšela názor v souvislosti s texty, které mluví o soudu, že je třeba dávat pozor na ty, kteří jimi straší. Souhlasím s tím, že evangelium je zpráva o naději a strašení nechť zastanou strašáci v poli. Pokud ale trenér učí své svěřence pravidlům zápasu, co je třeba dodržovat a respektovat, aby mohli v zápase hrát a nebyli postaveni mimo hru, tak by asi nikoho nenapadlo říct, že své svěřence straší. Naopak, pokud je trenérem odborník, který rozumí hře i potřebám svých hráčů, jsou jeho pravidla a rady žádané, protože pomáhají zkvalitnit hru k vítězství.  Důležitým prvkem je důvěra hráčů v trenéra, že hře a pravidlům rozumí. A v důsledku hráči neřeší jednotlivá pravidla a rady, jde jim o hru samotnou.

A stejně tak vnímám texty, která nás varují a napomínají. Nemají nás ochromovat strachem, ale vést k obezřetnosti. Jsou součástí mozaiky, která by bez nich nebyla úplná a jejímž výsledkem je naděje, jak o tom píše apoštol Pavel. Potřebujeme znát Písmo, abychom poznávali blíže Boha. A potřebujeme k tomu moudrost a vhled, protože jak řekl o výkladu Bible jeden náš známý kamarád a kazatel: hermeneutika je mocná čarodějka. V Žalmu 1 se píše: Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači,  nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.  Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.

Bývalý anglikánský biskup z Rochestru o Bibli řekl, že je portrétem Ježíše Krista – postavou jsou evangelia, starý zákon vytváří nezbytné kompoziční pozadí, epištoly slouží jako oblečení a výstroj a poskytují k Ježíšově postavě vysvětlení a popis. Pokud portrét studujeme jako celek, tak ožívá a sestupuje k nám z plátna.(1) A setkání s Ježíšem znamená obrácení v našich životech. Obrácení, ke kterému vyzývá v textu Jan Křtitel, v Kralické Bibli je přeloženo, že vyzývá k pokání. Adolf Novotný v Biblickém slovníku slovo pokání vykládá takto: pokání znamená nejen změnu smýšlení a cítění a lítost nad hříchem, nýbrž proměnu celého života a přijetí nových norem mravních a náboženských, odvrácení od hříchu a obrat k spravedlnosti, k Bohu. Jedná se tedy o hlubokou proměnu, ne o povrchní rituál, na který narážel Jan Křtitel  u farizeů a saduceů. A tato proměna má nést ovoce. Jan mluvil o tom, že Ježíš bude křtít Duchem svatým, jehož ovoce je: láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost.

               A tak dnešní čtení adventní je, protože kdo prožívá setkání s Ježíšem, který se pro nás narodil ve stáji, získává a přináší lidem pokoj, světlo a naději.

Použité zdroje:

• Nicky Gumbel, Otazníky života, KMS, 1993

Ekumenický překlad Bible

PS.

Dovolím si přidat dnešní evangelijní text v podání Alexandra Fleka (Parabible, Biblion 2019)

Nebeská revoluce

Tou dobou začal ve Středním Povltaví působit mystik Jan Potápník. Obcházel obce i chatové osady a prohlašoval: „Už je to tady! Nebe nastupuje na zemi! Pusťte ho do svých srdcí a zažijte opravdovou revoluci!“ Tak nabyl nového významu dávná Izaiášova báseň:

V zapadákově zní hlas:

Uvolněte místo pro Boha!

Připravte se, už jde k vám!

Tenhle Jan byl výstřední aktivista. Nosil staromódní vlněný huberťák a jedl, co kde našel. Jeho projevy probírali chlapi v hospodách po celém kraji a lidé za ním cestovali z celé republiky, ba i z ciziny. Kdokoliv se rozhodl skoncovat se starým životem a přidal se k nebeské revoluci, toho Jan na znamení očisty potápěl do vody.

Když ale uviděl, že se k jeho očistnému rituálu objednává také spousta pověrčivých pánbíčkářů a náboženských pokrytců, obořil se na ně: „ Vy hadi! Opravdu si myslíte, že vás nějaký obřad zbaví vašich vin? Kdybyste se přidali k nebeské revoluci, projevilo by se to na vašem jednání! Přestaňte si namlouvat: , My přece patříme k církvi.´ Něco vám řeknu: Bůh si může vybudovat církev i z úplných neznabohů! Damoklův meč už se houpe nad každým člověkem. Můžete přispívat k příchodu nebe na zem, anebo se nechat pohltit peklem.

Jistě, já vás oplachuji vodou na znamení vaší proměny, ale Ten, jehož příchod očekáváme, je mnohem větší revolucionář než já. Jemu nesahám ani po  kotníky! On vás zaplaví Čistou Energií z nebe a ve vašich srdcích zažehne svůj plamen. Už drží v ruce koště a přichází zamést před Božím prahem. Všechno cenné shromáždí do své pokladnice, ale smetí vyhodí na smetiště!“