Římskokatolická farnost
Stará Role
"Pojďte ke mně všichni..."
(Mt 11,28)
Drobečková navigace

Úvod > O farnosti > Aktuality > Nedělní zamyšlení Michala M. - 16. neděle v mezidobí

Nedělní zamyšlení Michala M. - 16. neděle v mezidobí



Datum konání:
18.7.2021

Vážení přátelé,

dnes se zamýšlíme nad těmito texty:

 

Jer 23,1-6 Čtení z knihy proroka Jeremiáše.

Běda pastýřů, kteří ničí a rozptylují stádo, které pasu – praví Hospodin. Proto praví Hospodin, Bůh Izraele, o pastýřích, kteří pasou můj lid: Vy jste rozptýlili mé stádo a rozehnali jste ho, nestarali jste se o ně; proto já se postarám o vás pro špatnost vašich skutků – praví Hospodin. Já shromáždím zbytky svého stáda ze všech zemí, kam jsem ho vyhnal, a přivedu je nazpět na jejich luhy, porostou a rozmnoží se. Vzbudím nad nimi pastýře, kteří je budou pást, nebudou se již bát ani strachovat, už se neztratí – praví Hospodin. Hle, blíží se dni – praví Hospodin – kdy vzbudím Davidovi spravedlivý výhonek, krále, který bude panovat moudře a konat právo a spravedlnost na zemi. Za jeho dnů dojde Juda spásy a Izrael bude bydlet v bezpečí. To je jméno, kterým ho budu nazývat: „Hospodin je naše spravedlnost.“

 

Ef 2,13-18 Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.

Bratři! Protože jste nyní spojeni s Kristem Ježíšem, vy, kteří jste kdysi byli vzdálení, stali jste se blízkými Kristovou krví. Jen on je náš pokoj: obě dvě části (židy i pohany) spojil vjedno a zboural přehradu, která je dělila, když na svém těle zrušil (příčinu) nepřátelství, která (záležela) v Zákoně s jeho příkazy a ustanoveními. Tak vytvořil ve své osobě z těchto dvou (částí) jediného nového člověka, a tím zjednal pokoj a křížem usmířil obě (strany) s Bohem v jednom těle, aby tak sám na sobě udělal konec onomu nepřátelství. A pak přišel a zvěstoval pokoj vám, kteří jste byli daleko, i těm, kteří byli blízko, neboť skrze něho máme my i vy přístup k Otci v jednom Duchu.

 

Mk 6,30-34 Slova svatého evangelia podle Marka.

Apoštolové se shromáždili u Ježíše a vypravovali mu všechno, co dělali a učili. Řekl jim: „Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli čas ani se najíst. Odjeli tedy lodí na opuštěné místo, aby tam byli sami. Mnozí je viděli odjíždět a poznali jejich úmysl. Ze všech měst se tam pěšky sběhli a byli tam před nimi. Když (Ježíš) vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech.

 

V prvním čtení Hospodin soudí nehodné pastýře a slibuje, že On sám shromáždí zbytky svého stáda a vzbudí nového pastýře. Nevím, kdo určuje skladbu liturgických textů, abych se ho zeptal jak se má druhé čtení k prvnímu a třetímu? V prvním a třetím se objevuje pastýř a pastýři, ale druhé je o spojení židů a pohanů vjedno. Mohlo by to být tak, že starozákonní text měl ohledně stáda jistě na mysli jen židovský národ, kdežto Ježíš, který vstupuje mezi lidi, tu hranici boří a je tu stejně pro jedny i pro druhé. Stádem jsou všichni lidé. To asi neznamená, že by Žid už nebyl Židem a příslušník jiného národa by jím přestal být, ale nějak se to rozhraničení lidí zrelativizovalo, protože mají něco podstatného společné. Přišel a zvěstoval těm, kteří byli daleko, i těm, kteří byli blízko, neboť skrze něho máme všichni přístup k Otci v jednom Duchu.

 

A teď se podíváme na evangelium. Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí... Proč? Co tam chtěli vyřídit? Přišli a šli zpět domů nebo pokračovali v cestě někam jinam. Ale zase přišli jiní a tak pořád. Ani se neměli čas najíst. Já myslím, že ty lidi přitahoval příchod a přítomnost postavy, která mění perspektivu a celý svět. Chtěli se dostat do její blízkosti a uvidět Ho. Nechat na sebe působit prostředí, kde bezprostředně působil, něco vyslechnout od něj nebo od jeho nejbližších. Chtěli do svého života zahrnout obrovskou událost, kterou za tímto hnutím tušili. A zase jít dál, po svých starostech a radostech, do svého prostředí, ale možná s novým přesvědčením, že se všechno mění, že se děje něco zásadního právě pro jejich dosavadní svět. Někteří se rozhodli všechno opustit a Ježíše následovat úplně, ale lidé v těchto zástupech nikoliv.

Ježíš učedníky lituje, že se nemohou ani najíst, tak s nimi ujíždí lodí na opuštěné místo. Z lidí se stávají ovce bez pastýře. Jistě se nemyslí, že se stali úplně dezorientovanými. Ale nebylo kam zajít a zase se vrátit, nebo možná naopak nebylo kam se vrátit a zase si jít po svém. Lidskému hemžení chybělo jádro, které by ho integrovalo. Ale touha zůstala, někde to přece je, když už to tu jednou bylo, mělo by se to vrátit. Poznali jejich úmysl, sběhli se tam pěšky a byli tam před nimi. Lidé přišli někam do pustiny na břeh, kde očekávali, že Ježíš s učedníky přistane. Kde je v našich životech takové místo? Snad všude, kde bychom mohli zažít nějaké ztišení, kde nás nebude nic moc rozptylovat. Tam, kde budeme společně očekávat Jeho příchod, tam on se vylodí, on přijde za námi, když se s ním budeme chtít setkat. A Ježíš sám vystupuje z lodi a jde za námi, protože jsme jako ovce bez pastýře. Dlužno říci, že jde sám, čili učedníky přece jen nechává odpočívat. On nás neopustí, je mu nás líto a jde za námi. Takže i vedení dnešní církve nemusí být stoprocentní, a podstatný je náš život s Bohem.

 

Michal Maglia