Nedělní zamyšlení Michala M. - Nanebevstoupení Páně

Sk 1,9: Když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí.

Někdy se zdůrazňuje rozdíl mezi nanebevstoupením a nanebevzetím. Ale i u Krista je použit trpný rod byl vyzdvižen. Věci se ve světě zkrátka nějak dějí. Kristus aktivně nestoupá vzhůru, že by šplhal nebo kráčel nahoru. Ale tak nějak prostě stoupá vzhůru a takto mizí v oblaku. Podle Lukáše 24,50: Zvedl ruce, aby jim požehnal, a zatímco jim žehnal, začal se jim vzdalovat, jak byl unášen vzhůru do nebe. Učedníci koukají. A koukají. Nahoru. Jako a co teď? Tohle není konec, který tu byl po Kristově smrti. Vzpomeňme na tu těžkou chvíli, zase jsme nedávno vzpomínali, všichni utečou, Petr zapírá, Dokonáno jest! a ticho. Opuštěný svět bez naděje, bezvýchodná samota, chlad. Konec pochopitelný u člověka, rebela, který dostal, co pravděpodobně dostat musel. A on umřel. Hodně člověčí příběh. Ve třiatřiceti letech, takto prohrává svoji podivuhodnou rebelii, anebo spíše své kázání a skutky, převrácení dosavadních náboženských hodnot. Četl jsem na stránkách České televize, že podle nových vědeckých zjištění nebyl střední věk dožití v té době 40 let, ale určitě 60 a možná 70 let. Ježíš měl zřejmě zvláštní vlastnosti už dříve, ale do svého díla se pustil v době, kdy se zřejmě už něčemu praktickému naučil a mohl by se oženit. Byl v očích okolí pořád mladý. Jeho radikalita ho ale přivádí brzy do těžkého konfliktu s vedením vlastní náboženské skupiny. A na kříži konec. Co by byla zvěst o Ježíši bez dalšího pokračování? Učilo a psalo by se o něm? To nechme. Stane se ale něco, co situaci naprosto nejen obrací, ale přímo vyhrocuje. Ten, který si učiněním zázraku nezachránil život, vstává z hrobu a odchází pryč. Mezi učedníky a spřízněnými ženami nastává značný rozruch. Z části jsou popisovány krásné zážitky setkání, z části strach a chaos. V Markovi jdou tři ženy ke hrobu, kde jim mladík v bílém rouše lakonicky popisuje, jak se věci mají, a to i o jejich situaci (Nelekejte se. Hledáte ukřižovaného Ježíše z Nazaretu. Vstal, není tu...) No a ony: vyšly ven a utekly od hrobu strachy bez sebe. Když zůstaneme u Marka, nakonec se ukáže všem, v tu dobu jedenácti, a vyčítá jim, že nevěřili těm, kterým se ukázal před nimi. V Lukášovi vyčtou těm třem ženám tlachání a také je tam popsáno, že v hrozném úleku mysleli, že vidí ducha. Ale je tam také překrásný příběh o cestě do Emauz a rybaření a večeření se zmrtvýchvstalým. V Janovi samozřejmě neuvěřitelný příběh o tzv. nevěřícím Tomášovi. Ten podle mě ukazuje velkou benevolenci k otázce víry ve zmrtvýchvstání. Tomáš až zpupně odmítá věřit, když ho jeho blízcí ujišťují, že ho viděli. A klade si nevídané podmínky. A je mu vyhověno! A ne s nějakým úšklebkem „Tak vidíš“, ale s výzvou Přestaň být nevěřící a začni věřit. Ježíš přidává hodnocení: Uvěřil jsi, protože jsi mě viděl. Blaze těm, kteří neviděli, a uvěřili. Náš pan biskup Holub při svém kázání zmínil (nevzpomenu si na přesnou citaci), že víra ve zmrtvýchvstání je pro křesťana zásadní, konstitutivní a nestačí nějaké intelektuální promýšlení nebo připuštění. Ale to všechno ústí do sdělení poslání pokračovatelů, v jejich dalším působení ve světě bez další Kristovy fyzické nebo alespoň postmortální přítomnosti. Pozor, to nebyla zombie – nemrtvý, že by něco chybělo, aby byl už mrtvý. Byl živý a na cestě do nebe. A on odchází, nahoru do mraku, a žehná, jeho poslední gesto. A učedníci koukají nahoru. Co je tohle za konec? Máme za sebou ten hodně temný až strašný konec na kříži, pak hodně excitovanou až vyšinutou dobu po zmrtvýchvstání a teď prosím končí co? Co bude dál? Co máme teď dělat? Ono to připomíná nás: co máme teď dělat, třeba teď po pandemii? Bude to jako dřív? Nebo to bude jinak? A tu se objevuje náš oblíbenec v bílém rouchu, dokonce dva oblíbenci, a říkají: Co tu stojíte a hledíte k nebi, Galilejci? Co koukáte? Jděte a dělejte, co vám řekl, že máte dělat. Buďte jeho církví, buďte jeho další přítomností na zemi. Anděl strhává už trochu strnulý pohled k nebi zpět dolů na zem, protože tady začíná církev a církví pokračuje Kristus.

Už končíme, ale neodpustím si zkopírovat sem pěkné navazující poznámky ze stránek pro evangelické katechety:

• Připomenout, že Ježíšovým nanebevstoupením jeho působení ve světě nekončí.
• Uvědomit si, jak Ježíš bez své fyzické přítomnosti působí ve světě.
• Motivovat děti k vědomí, že nemusí být ani faráři ani učitelé náboženství, aby mohly být těmi, skrze které je Ježíš přítomen.

Přeji pěknou neděli.