Nedělní zamyšlení Ondřeje D. - 3. neděle v mezidobí

Slavný německý sociolog Max Weber se zabýval způsobem výkonu vlády jedněch nad druhými. Tento vztah nazýval panstvím. Kromě legálního panství, kde je vládce ustanovován podle právní procedury, a tradičního panství, kde je vládce výrazem tradičního uspořádání a kde ovládaní vyjadřují z tohoto důvodu vládci loajalitu, vymezoval jako poslední typ charismatické panství. Na posledním místě uvedené panství je založeno na zvláštních vlastnostech a schopnostech leadera. Je zřejmé, že uvedené panství (uspořádání řízení lidských společností) přetrvá život charismatického vůdce tehdy, pokud své charisma dokáže zprostředkovat budoucím generacím.

V souvislosti s prvním a třetím čtením dnešní neděle vytane na mysli, že zvláštní lidské schopnosti, které umožňují některým z nás živě a poutavě zprostředkovat naše vidění světa druhým, jsou přítomné ve všech společenstvích. Byly vlastní Izraeli doby proroků, Izraeli doby Ježíšovy a jsou vlastní i dnešní době. Charismatický typ osobnosti, který je typický pro charismatické panství, dokáže lidi strhnout, nadchnout pro svou věc a za příznivých podmínek změnit společenské poměry (i k lepšímu). Z podstaty věci vyplývá, že ne všechny cíle, pro které lze nadchnout, musí být členy společnosti přijímány jako dobré. Nebezpečí spojené s charismatickými osobnostmi lze dobře představit na jedné středověké pověsti.

Město Hameln se nachází v Dolním Sasku. Je trochu lidnatější než Karlovy Vary a není ničím zvláštní, snad až na zmiňovanou pověst. O létě roku 1284 se vypráví, že město bylo sužováno invazí krys. Krysy ničily potraviny, věci a otravovaly lidi úplně všude (i v kostele). Městští radní si s hlodavci nevěděli rady a slibovali velkou odměnu tomu, kdo si s pohromou dokáže poradit. Jednoho dne se do města dostavil muž v pestrém oděvu a nabídl radním, že za slibovanou odměnu město obtíže zbaví. Dohodli se a muž, jemuž začali ve městě přezdívat Strakáč, se pustil do díla. Na náměstí před radnicí začal hrát na flétnu zvláštní melodii. Za chvíli se začala ze všech stran sbíhat obtížná zvířátka. Strakáč vykročil z náměstí a směřoval k městské bráně. Počet krys s každým okamžikem rostl. Muž vyšel branou z města k nedaleké řece Vezeře, vstoupil do řeky a za ním obrovský houf krys. Byly jako očarované, neplavaly a tonuly. Tělíčka odnášela Vezera dál.

Strakáč očekával výplatu slíbené odměny, ale radní, jak to už u mocných bývá, začali přemýšlet o úspoře v městském rozpočtu. Na území města měli moc oni a Strakáč se svého práva nedomohl. Nerozčiloval se a beze slova odešel. Dne 24. 6. 1284, jak je zaznamenáno v kronikách, se Strakáč vrátil, oblečený do obyčejného oděvu. Nikdo ho nepoznal. V době, kdy byli dospělí v kostele, vytáhl flétnu a začal hrát na zvláštní notu. Jinou než při exilu krys, ale velmi zvláštní. Ze všech stran se začaly sbíhat děti. Po chvíli muž vykročil z města a zamířil k nedaleké hoře. Kromě dvou dětí, slepého a hluchoněmého, které tempu nestačily, všechny děti zmizely. Nikdo už je nikdy neviděl. Uvedená pověst je vyobrazena i na oknech městského kostela. Jaký byl reálný historický zdroj uvedené pověsti, není jasné, ale má se za to, že město skutečně přišlo uvedeného roku o svou budoucnost v podobě dětí. Schopnost hry na flétnu je evidentně symbolizací schopnosti ovládat zvířecí i lidské chování. Schopnosti, která může být užita k dobrému (deratizaci) i ke zlému (pomstě).

Úkoly proroků jsou založeny na jejich zvláštních schopnostech promluvit ke zbloudilému lidu o jejich příliš pohodlné zkázonosné cestě. V prvním čtení Jonáš již bez odporu (tedy bez průchodu velrybí trávicí soustavou) vykoná Hospodinův pokyn. Míří do obrovského města Ninive s nevděčným úkolem zvěstovat Boží varování před zkázou v důsledku místních podivných zvyků. Hospodin si uměl zvolit správného posla. Jonáš prochází městem teprve první den. Projít celé město by mu trvalo tři dny. Křičí, že do zkázy zbývá čtyřicet dnů. Je natolik přesvědčivý, že obyvatelé města se odvrátí od svého špatného konání (tedy se obrátí) a nastupují cestu pokání a půstu (tedy změní svůj život). Zkáza, ke které Ninivané směřovali, byla díky charismatickému kázání Jonáše odvrácena. To, že si Jonáš po svém úspěchu připadal ponížený a měl Hospodinu za zlé, že zánik se Ninive vyhnul, je už jiný příběh. Charismatické osobnosti jsou z povahy věci soustředěny na svůj skutečný nebo domnělý úkol, poslání a lidi mohou vidět jako zaměnitelné figurky na cestě ke království dokonalosti.

Počátek Ježíšova veřejného působení je vykreslen ve třetím čtení. Ježíš zpočátku ve stopách svatého Jana Křtitele vyzývá k obrácení s ohledem na blízkost Božího království. Obrácení naznačuje reflexi, ohlédnutí zpět, vyhodnocení dosavadního života. Boží království, které je blízko, naznačuje směřování orientované na budoucnost, na jeho postupnou realizaci ještě zde na zemi. Od této chvíle je již Ježíš na cestě, v pohybu směrem k budoucnosti a ke zpřítomňování Božího království. I následující motiv povolání učedníků svědčí tomu, že Ježíš se rozhodl nadále aktivně jednat. Nevolí si poušť jako místo, kde ho následovníci mohou vyhledat. On sám aktivně vyráží na cestu a oslovuje své učedníky. Jeho touha po zvěstování evangelia, radostné zprávy, ho pudí k putování po Galileji a k cestě do centra, Jeruzaléma. Marek rozšiřuje úzké pojetí evangelia jako zprávy o smrti a zmrtvýchvstání Ježíše na kázání Božího království po celém Izraeli. Smrt je reálným vyústěním snahy o nastolení Božího království, není ale smyslem Ježíšova působení na zemi. Ježíšova schopnost uchvátit druhé, strhnout je pro svou vizi je vyjádřena v motivu odchodu učedníků ze svých dosavadních rolí a životů na cestu s Ježíšem. Nejde snad o to, že by Ježíš vyzýval k opuštění plačících dětí a ponechání koláčů v troubě. Markovo vyprávění je pointováno tak, aby se ukázala naléhavost výzvy. Pro Žida doby Ježíše muselo být jednání učedníků velmi provokativní. Opustit své rodiče bez rozloučení bylo přímým porušením náboženských příkazů. Boží království, kde má být domov pro všechny, je natolik urgentní záležitostí, že by se měly jiné povinnosti odložit.

Židům i křesťanům se podařilo prostřednictvím institucí odkaz charismatu proroků a Ježíše Krista zprostředkovat pro budoucnost. Můžeme se přít, zda je zprostředkován, nebo zneužíván, ale je pro nás nadále přístupný. V dnešní době se charismatické osobnosti důrazně vracejí. Demokratické společnosti si s nimi často neví rady. Z událostí poslední doby je jasné, že ani charismatické osobnosti někdy neví, jak pomoci dnešku ke zrození lepšího zítřka. Postava Krysaře je zosobněním selhání charismatu při tvorbě budoucnosti. Jonáš a Ježíš byli v mnohém nekompromisní, v mnohém dokonce bořili tehdejší poměry. Jejich působení však lze hodnotit jako úspěšné, zpřítomňující Boží království. Tvořivá destrukce rigidních anebo privilegovaných společenských vztahů a institucí je pro fungování každé společnosti nezbytná. Pokud se však destrukce vymkne z rámce základních pravidel společenského uspořádání nebo je skoková či primárně násilná, může to způsobit velké škody; nepochybně i ve věci Božího království. Ve druhém čtení svatý Pavel poskytuje návod, jak v době krizí postupovat, abychom se vyvarovali i nebezpečí spojeného s působením charismatických osobností. Důležitý je odstup od sebe, od své rodiny, od svých povinností (dodávám, že i od své církve). Celosvětová pandemie a s ní spojená opatření poskytují příležitost ke změně současných poměrů. Třeba nastal čas, kdy se Boží království i skrze naše charismatické spoluobčany přiblíží. Z toho mohou těžit, i zde na zemi, všichni.

Zdroje:

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f5/Hameln1.jpg

https://www.pohadky.org/tisk.php?id=204

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ide%C3%A1ln%C3%AD_typ

Jiří Mrázek: Teologie opomíjených, Nakladatelství Mlýn 2013

Výklady ke Starému zákonu, Knihy prorocké, IV. svazek, KN 1998

Franz-Josef Ortkemper: První list Korinťanům, Malý Stuttgartský komentář k Novému zákonu, sv. 7., KN 1999

Meinrad Limbeck: Evangelium sv. Marka, Malý Stuttgartský komentář k Novému zákonu, sv. 2., KN 1997

Petr Pokorný: Evangelium podle Marka, Český ekumenický komentář k Novému zákonu, sv. 2., ČBS 2016

John R. Donahue, Daniel J. Harrington: Evangelium podle Marka, SACRA PAGINA sv. 2., KN 2005