Nedělní zamyšlení paní J. F. - 14. neděle v mezidobí

Když dovolíte, ráda bych využila toho, že jsem z jiné farnosti a dala vám možnost nahlédnout do té naší. Napadlo mě to v souvislosti s Ježíšovou výzvou z této neděle „Pojďte ke mně všichni …“ Tato věta, jak jsem si všimla, je zároveň mottem webových stránek vaší farnosti a v naší farnosti je nyní velmi aktuální.

Není účelem tohoto zamyšlení, možná vyprávění, chcete-li na něco, nebo na někoho si stěžovat. Přiznávám však, že jako účastník popisovaných událostí jsem zcela jistě subjektivní a zaujatá.

Naše farnost žije tyto první prázdninové dny převratnou událostí. Přišel k nám nový pan farář! Ještě před měsícem, či dvěma bych nevěřila, že se to může stát. Farnost byla po osmiletém působení bývalého pana faráře rozložená a rozdělená na dvě poměrně početné skupiny nazvané vše vysvětlujícími názvy Staré pořádky a Nové pořádky. Když to teď píšu a je to doufám již uzavřená kapitola, je to vlastně trochu i úsměvné. Nechali jsme se za vydatné podpory bývalého pana faráře názorově rozdělit na starousedlíky s jasnou představou o tom, jak má farnost vypadat a nově příchozí, vesměs konvertity, kteří netušili, co nám stále vadí.

Ač mě můj manžel v minulém zamyšlení popsal jako optimistku, na to, jak na mě bude působit neustále se zvětšující počet prázdných míst v kostele, který je více než 50 let součástí mého života, jsem nebyla připravena.

Nebudu vás unavovat podrobnostmi, jen chci podotknout, že když jsme většinu lidí ve farnosti přestali znát jménem, také jsme začali jezdit jinam. Před tím však ještě naši farnost navštívil pan biskup.

Farní sál byl plný lidí a oba tábory byly na svých místech. Na úvod pan biskup prohlásil, že situaci zcela jistě nepřijel vyřešit, přijel nám pouze naslouchat. A opravdu naslouchal. Poté nám poradil, abychom se víc modlili a byli na sebe hodnější, ačkoli ani jedna strana ve svých výpovědích nezvedla hlas, ani nepoužila nepatřičná slova. Všechna vyslovená zranění se jevila být spíše mezi panem farářem a jednotlivci, či rodinami. Pan biskup to uzavřel slovy, že nás bude z dálky bedlivě sledovat a za rok se přijede podívat, kam jsme dospěli. Ještě nám připomněl statistiku nově vysvěcených kněží v naší arcidiecézi, aby bylo jasné i tomu nejnatvrdlejšímu farníkovi, že opravdu nemá kde brát.

Vytvořili jsme si na jedné nejmenované mobilní aplikaci skupinu a opravdu se začali modlit za vyřešení situace. Modlili jsme se téměř rok a půl.

Doma jsme každou neděli únavně řešili, kam pojedeme na nedělní mši svatou. Věřte mi, že i v naší arcidiecézi existuje hodně krásných farností, ale když tam nemáte kořeny, prožíváte s nimi společně jen tu nedělní mši.

Bůh řeší naše záležitosti ve svých časových horizontech … a přišel konec května a zpráva, že náš, teď už bývalý pan farář odchází na vlastní žádost do své domovské arcidiecéze. Také začaly kolovat zvěsti o tom, že možná přijde někdo ze Slovenska.

Minulou neděli opět přijel pan biskup. Musím se mu v duchu omluvit, asi se opravdu někde poptával po možnosti nějaké výpomoci ze Slovenska. Představil nám nového kněze. Mladého, věřícího, introverta.

Na konci mše svaté nás nový pan farář zkoumavě pozoroval zpoza svých brýlí a tak nějak plaše a československy nás vyzval, abychom se všichni vrátili domů, neboť farnost je domov a z domova se neutíká.

Jsem opět optimistka, ale i tak vím, že to nebude jednoduché. Máme před sebou nyní velkou výzvu – povznést se nad všechny předchozí kritiky a připomínky, nad nenaplněná očekávání, nad rozdělení, zda jsme Petrovi nebo Pavlovi a přijmout Ježíšovu výzvu: „Pojďte ke mně všichni …“

… ptala jsem se našeho nového pana faráře, jak se to přihodilo, že se z moderního, před 20 lety postaveného kostela pod Tatrami dostal až k nám, do našeho oprýskaného a omšelého kostela s farou, kde ještě nemůže ani bydlet, neboť všechny místnosti jsou v současné době zamořené hromadami rozličných věcí a plastových pytlů neidentifikovatelného obsahu?? On odpověděl, že se modlil Pompejskou novénu (54 dní 3 růžence denně + další modlitby), aby mu Bůh ukázal, kde ho chce mít. Den poté, co se domodlil, se setkal s biskupem a měl s ním rozhovor. Dozvěděl se, že v naší arcidiecézi v Česku potřebují kněze, a že mu nějakou farnost vyberou. Nabídl se tedy do Čech.

Potom, když se k nám prý před pár týdny přijel podívat, měl velmi nutkavý pocit obrátit se ve dveřích a utéct.

Ale vrátil se a na 3 roky snad zůstane!

Líbí se mi, když Tomáš Halík používá obrat „Bůh se děje“

Celý život se to učím rozpoznávat …