Nedělní zamyšlení Petry P., 16. neděle v mezidobí

EVANGELIUM Mt 13, 24-43
Nechte obojí spolu růst až do žní.

Slova svatého evangelia podle Matouše.
    Ježíš předložil zástupům toto podobenství:
    "Nebeské království je podobné člověku, který nasel na svém poli dobré semeno. Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel.
    Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, tehdy se ukázal i plevel. Tu přišli služebníci k hospodáři a řekli mu: 'Pane, copak jsi nenasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?' On jim odpověděl: 'To udělal nepřítel.' A služebníci mu řekli: 'Máme jít a sesbírat ho?' On však. řekl: 'Ne.- Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici. Nechte obojí spolu růst až do žní, a o žních řeknu žencům: Nejprve seberte plevel a svažte ho do snopků k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.' "
    Předložil jim další podobenství:
    "Nebeské království je jako hořčičné zrno, které člověk vzal a zasel na svém poli. Je sice menší než všechna semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní rostliny a stane se z něho keř, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích."
    Pověděl jim jiné podobenství:
    "Nebeské království je jako kvas, který vzala žena a zadělala ho do tří měřic mouky, až se všechno prokvasilo." To všechno mluvil Ježíš zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil. Tak se mělo naplnit, co řekl prorok: 'Otevřu ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení světa.'
    Potom rozpustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili: "Vylož nám to podobenství o pleveli na poli." Odpověděl:
    "Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka, pole je svět. Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové toho Zlého. Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci jsou andělé.
    Jako se sbírá plevel a spaluje v ohni, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti posbírají z jeho království všechny svůdce a ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce.
    Kdo má uši, slyš! "

Všechna tři podobenství zmíněná v dnešním evangeliu obsahují důraz na správný čas. Když nastane správný čas, vše se objasní, oddělí se plevel od pšenice, z nepatrného zrna se stane velký keř a malinkatá bakterie prokvasí celé těsto.  Podobenství s odkazem na správný čas nás motivují k trpělivosti, připravenosti, toleranci a pozornosti.

Když prvním podobenství služebníci odhalí plevel v pšenici, chtějí jej ihned vytrhat. Služebníci vidí co je dobré a ví, co se má udělat. Chtějí situaci vyřešit. Slyší však, že mají počkat do žní – kdy se bude trhat obojí a pak se oddělí užitečné od neužitečného.  Nyní rostou spolu, navzájem se omezují, ale přijde čas, kdy se budou dělit.  Toto podobenství je zemědělské, tehdejšímu člověku velmi blízké. V textu je zmíněn druh plevele vysetý v pšenici. Jednalo se o plevel, který je v raném stádiu od obilí těžko rozpoznatelný. První posluchači byli v obraze a věděli, jak takové pole vypadá. I když se rozpozná plevel a obilí, je velká pravděpodobnost, že při pletí zničíte i požadovanou plodinu. Je proto lepší počkat i s tím, že úroda, vzhledem k plevelu bránícímu zdárnému růstu, může být menší. Oddělování v době sklizně je přesnější, vytrhává se obojí a odděluje, nemůže dojít k náhodnému zlikvidování užitečné plodiny. Služebnici jsou v určitou chvíli schopni plevel rozeznat, ale nejsou schopni ho správně, bez poškození pšenice oddělit. Vybízí nás k trpělivosti k tomu, abychom nesoudili, neodsuzovali, nenálepkovali, neškatulkovali. Není na nás od sebe suroviny dělit, není to naše práce. Máme zde jasný zákaz zasahovat do pole.

Mnozí křesťané s oblibou vykládají toto podobenství jen s odkazem na poslední soud. Jsou přesvědčeni, že jsou onou pšenicí a že oni, v poslední čas, budou vybráni – vyvoleni, zatímco ostatní budou spáleni. Těchto výkladů je mnoho. Ráda bych k nim dodala vlastní názor. Myslím, že tato část podobenství více zrcadlí představy a dobu, ve které vznikla. Podobenství je především o Božím království, které je přítomno současně – nyní, v tomto světě. A až přijde čas plevel i pšenice, budou odděleni. Takové pole nemusí být jen obrazem církve (vyvolených a zatracených) nemusí být obrazem světa, ale může být obrazem jednotlivých lidí. Pole může symbolizovat naše životy, které každý z nás naplňuje více či méně užitečnými činnostmi. Něčeho si ve svém životě vážíme, ceníme a jiné se zdá být zbytečné, nedůležité anebo špatné. Vše tak pospolu roste na tom našem políčku života. Jednou se pozná, co bylo nebo nebylo k užitku. Možná přijde čas, kdy dobré a nedobré bude odděleno. Budeme osvobozeni od těch nepovedených věcí a budeme přítomni žní na našem poli. Z tohoto úhlu pohledu spálení špatného je velmi milosrdný akt. Sklizeň byla vždy slavnost, spojená s hodováním, radostí a oslavou.

Jak jsem již psala, v člověku  je přítomno obojí plevel i pšenice, člověk mnohdy ani není schopen oboje od sebe odlišit. A přijde čas, kdy se to projeví. Svět není tak jasně dualistický. Je promísen jako ono pole. Marek Orko Vácha řekl:  „V nás je obojí – dobro a zlo. Všichni hrdinové mají své chyby, všichni zbabělci mají své ctnosti. Zlo a dobro se promíchává v srdci člověka. Svět není aréna, kde se pere světlo a tma.“  Mnozí máme děti, a už raného věku nám dělají radost, radujeme se ze všeho, co se jim povede, co umí, v čem jsou dobří a mrzí nás jejich nedobré vlastnosti, trápí nás jejich nedostatky, kterými si mnohdy komplikují život. Na svých dětech krásně vidíme růst pšenici a plevel. A moc toužíme po tom, aby se pšenici dařilo a plevel byl v menšině. Toto samé přeji nám všem. Aby se nám dařilo pěstovat pšenici, aby nám kvetla a aby žeň byla úspěšná, radostná slavnost.

Zdroje:

http://www.vezmiacti.cz/index.php?page=161

https://pardubicce.cz/kazani-11-8-2019/6452

http://farnostlechovice.cz/kazani/