Slovo pana faráře Müllera k 5. neděli velikonoční

Úvod – otázky k sebezpytování

Zamýšleli jste se někdy nad otázkou, odkud pramení naše rozhodnutí? Nějaká rozhodnutí činíme přece každý den. Ale jakou roli hraje v našich rozhodnutích naše víra?

K zamyšlení

Na webových stránkách farnosti nalezneme zamyšlení pana Luboše. Jaksi mimochodem upozorňuje, že dnešní evangelium ukazuje i na možnost života bez Boha. To je zajímavý postřeh. Ve svém zamyšlení také poukazuje na sílu slova. Ale přečtěte si jeho zamyšlení raději sami.

Pokud jsem zmínil web, pak můžeme na stránkách Biskupství plzeňského sledovat zamyšlení nazvaná „Velikonoční cesta“[1], jež se opírají právě o 1. Janův list. Na tento počin upozorňuje leták ve vchodu do kostela. Při poslechu těchto úvah jsem si uvědomil, jak rozdílný je můj přístup ke komentování nedělních textů. Děkuji vám, že to se mnou v mé jinakosti vydržíte J Zůstanu i dnes tomuto listu věrný a pokusím se k němu něco říci.

Možná jsme měli při poslechu dnešního úryvku dojem, že se autor Janova listu opakuje, že to podstatné jsme již slyšeli v minulosti. To je sice pravda, ale jen částečně. Jan se ve svém přemýšlení pohybuje po spirále, takže rozvíjí již dříve zmíněné téma. Víme také, že Janův první list se vymezuje proti gnostickým naukám, které nabíraly na síle uvnitř janovské místní církve. Při přípravě jsem si připomněl, že i apoštol Pavel se ve svých pastorálních listech vyrovnával s problematikou gnosticismu. Konkrétně v dopise Efezským a Kolosanům. Novozákoník Petr Pokorný upozorňuje na doložitelný synkretismus a z něho plynoucí vědomí nadřazenosti. A připojuje vysvětlení: „Jde o to, že gnostický model náboženského postoje nám může posloužit k pochopení nebezpečí, před nímž chce list Koloským varovat.“[2]

Prof. Petr Pokorný mi tak dal odpověď na otázku, kterou jsem si kladl. Dlouho jsem nechápal, co konkrétně dělali ti křesťané, kteří si v Janově listu vysloužili tituly „antikrist“ anebo „falešní proroci“. V čem vlastně spočívala ona arogance některých křesťanů uvnitř místní církve? Petr Pokorný vysvětluje, že se jednalo o projevy nadřazenosti. Projevy nafoukanosti, domýšlivosti a zpupnosti některých křesťanů, kteří tvrdili, že právě oni mají to správné poznání Boha. Nelze se divit, že svým postojem u ostatních vyvolávali pocity nejistoty, méněcennosti a viny. Tím spíše, že oni sami žili přísným asketickým životem. V tomto smyslu rozumím dnešnímu Janovu ujištění, že „Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí“ a jsem za ně vděčný. Ano, ve svém svědomí si nemusíme být vždy jistí. Stává se také, že svědomí nám sice nic nevyčítá, ale v konfrontaci s jinými názory můžeme začít pochybovat a třeba se začít i obviňovat. Naše úmysly nebyly zlé, ale jsme zmateni. V této situaci nás autor Janova listu vybízí, abychom se opřeli o Boží milosrdenství a nebáli se. Ujišťuje nás, že Bůh přece ví, rozumí nám a vše vidí dokonaleji.

Zmínil jsem, že sílu probouzet pocity nejistoty a rozkolísanosti ve svědomí měli v janovské církevní obci lidé, kteří o sobě tvrdili, že mají to správné poznání Boha.

Slovo poznání je velmi důležité. Kdybych si chtěl pohrát se slovy, pak bych se zeptal: Jaké anebo které poznání o poznání je tím opravdovým a správným poznáním?

Gnostický traktát nazvaný „Tajná kniha Janova“ je sice o něco mladšího data než Janův první list, ale jako ilustrace k porozumění problému nám může posloužit. Tento gnostický spis je zasazen do doby po Ježíšově ukřižování a vypravuje o zjevení Ježíše Janovi. Ježíš má v úmyslu synu Zebedeovu vysvětlit povahu Boha, vznik demiurga, stvoření člověka, a to včetně poučení, jak má Jan se zjevenou naukou naložit.

„Tajná kniha Janova“ začíná tím, že Jan „stoupal ke chrámu“. Na cestě ho oslovil farizej s otázkou, kam že se poděl učitel, kterého dosud následoval. Jan mu odpověděl, že odešel zpět na místo, odkud přišel. Načež mu farizej odvětil: „Tento Nazarejský vás klamně obloudil, naplnil vaše uši lží, uzavřel vaše srdce a odvrátil vás od tradic vašich otců.“ Jan přiznává, že po těchto slovech se obrátil a místo do chrámu jeho kroky směřovaly do pustiny. Srdce mu totiž svíraly palčivé otázky. Na podobné námitky a otázky odpovídá i Janovo evangelium. Možná ale i v našich srdcích a životech jsou přítomny otázky, které nás tíží. Nalezení odpovědi nebývá snadné. Někdy je hledání odpovědi i docela bolestné. Je to však proces, který utváří naše svědomí. Proces, který nakonec vede k hlubší vnitřní svobodě.

Gnostické dílo „Tajná kniha Janova“ nabízí z těchto svírajících otázek východisko. Text pokračuje tím, že se otevřela nebesa a celý svět se otřásl. Jana se zmocnil strach. Strach umocnilo zjevení dítěte, které se proměnilo ve starce, a v této bytosti bylo světlo. Jan pokračuje: „Ten, který se zjevil, mi řekl: ´Jene, proč pochybuješ a proč se bojíš? Vždyť této podobě nejsi cizí! Neklesej na mysli! Já jsem ten, který je věčný. Já jsem ten nepošpiněný a nesmíšený. Nyní jsem přišel, abych tě poučil o tom, co je, co bylo a co má nastat, abys mohl poznat věci nezjevné i zjevné, a abych tě poučil o dokonalém Člověku. Teď ke mně pozvedni tvář a slyš a přijmi to, co ti dnes povím, abys to také ty mohl vyložit svým druhům stejného ducha, kteří pocházejí z nepohnutého pokolení dokonalého Člověka.´“[3]

„Tajná kniha Janova“ se uzavírá slovy: „Vyprávím ti tyto věci, abys je sepsal a ve skrytosti předal svým druhům stejného ducha. /…/ Proklet budiž každý, kdo to vymění za dárky, ať už za něco k jídlu nebo pití, nebo za roucho nebo za nějakou podobnou věc.“[4]

Myslím, že nyní není těžké představit si situaci, kdy se chceme anebo možná i sama sebe můžeme považovat za adresáta tajné nauky. Nauky, která nabízí vhled do všeho dění v minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Umím si živě představit, jak se v takové chvíli člověk může cítit být opravdu povznesen nad druhé lidi. Od tohoto pocitu pak není daleko k nadřazenému a arogantnímu chování, aniž si to člověk uvědomí anebo na svém chování shledává něco zlého. Vždyť má přece to pravé poznání Boha.

Na rozdíl od gnostiků, kteří mluvili o tajném zjevení elitnímu kruhu, Janův list hovoří o dvou pramenech poznání Boha.[5] Tím prvním je zjevení Boha v historickém Ježíši z Nazareta. Jsme ale v době na počátku 2. století po Kristu, a proto Janův list podtrhuje, že toto poznání se uskutečňuje prostřednictvím svědků víry a Písma. Důležité ale je, že je toto poznání přístupné každému člověku na světě. Druhým pramenem, který si necháme na příště, je praktický život. Ale již nyní si můžeme uvědomit, že duchovní pýcha není výsadou gnostiků. Podobné pokušení se může dotýkat každého z nás.

[1] https://www.bip.cz/velikonoce

[2] Petr Pokorný: Úvod do Nového zákona

[3] Rukopisy z Nag Hammádí 5: Tajná kniha Janova

[4] Tajná kniha Janova: Závěrečný rámec traktátu - Jan a Ježíš

[5] Wolfgang Baur: První, druhý a třetí list Janův