Vatikán reaguje na "otázky" kardinála Duky

Převzato z https://www.vaticannews.va/cs/vatikan/news/2023-10/vatikan-reaguje-na-otazky-kardinala-duky.html .

Přinášíme vám pracovní překlad kompletního textu otázek odpovědí, jak byl zveřejněn na webových stránkách Dikasteria pro nauku víry.

DIKASTERIUM PRO NAUKU VÍRY

Odpověď na sérii otázek předložených J. Em. Dominikem Dukou OP, týkající se podávání eucharistie rozvedeným osobám v novém svazku

Dne 13. července 2023 obdrželo toto dikasterium žádost J. Em. kard. Dominika Duky OP, emeritního pražského arcibiskupa, jménem České biskupské konference, která klade řadu otázek týkajících se podávání eucharistie rozvedeným osobám žijícím v novém svazku.

Přestože některé z otázek nejsou formulovány dostatečně srozumitelně, a proto mohou skýtat určité nepřesnosti, hodlá na ně toto dikasterium odpovědět, aby pomohlo vyřešit pochybnosti, které nastolují.

[10 “otázek” kardinála Duky je níže v textu číslováno a zobrazeno tučně, vždy následováno příslušnou odpovědí dikasteria]

1. Je možné, aby diecéze v nejednotě s biskupskou konferencí rozhodovala zcela autonomně s odkazem na skutečnosti uvedené ve druhé a třetí otázce?

Apoštolská exhortace Amoris laetitia, dokument řádného papežského magisteria, kterému jsou všichni povoláni prokázat poslušnost rozumu a vůle, uvádí, že kněží mají za úkol "doprovázet dotyčné osoby na cestě rozlišování v souladu s učením církve a pod vedením biskupa" (1). V tomto smyslu je možné, ba žádoucí, aby ordinář diecéze stanovil určitá kritéria, která mohou v souladu s učením církve pomoci kněžím při doprovázení a rozlišování rozvedených osob žijících v novém svazku.

2. Lze odpověď papeže Františka na otázku pastorační sekce diecéze Buenos Aires (2), vzhledem k tomu, že text byl zveřejněn v Acta Apostolicae Sedis, považovat za vyjádření řádného magisteria církve?

Jak je uvedeno v reskriptu doprovázejícím oba dokumenty v Acta Apostolicae Sedis, jsou tyto dokumenty zveřejněny "velut Magisterium authenticum", tj. jako autentické magisterium.

3.        Jedná se o rozhodnutí řádného magisteria církve na základě dokumentu Amoris laetitia?

Jak Svatý otec připomíná ve svém dopise delegátovi pastorační sekce Buenos Aires (3), Amoris laetitia byla výsledkem práce a modlitby celé církve za přispění dvou synod a papeže. Tento dokument vychází z magisteria předchozích papežů, kteří již uznali možnost, aby rozvedení lidé v nových svazcích měli přístup k eucharistii za předpokladu, že se zaváží "žít v plné zdrženlinosti, tj. zdržet se úkonů vlastních manželům " (4), jak formuloval Jan Pavel II. nebo se "zaváží žít svůj vztah ... jako přátelé " (5) , jak formuloval Benedikt XVI. František zastává požadavek plné zdrženlivosti pro rozvedené a znovu sezdané v novém svazku, ale připouští, že při jejím praktikování mohou nastat obtíže (6), a proto v určitých případech po náležitém rozlišování připouští udělení svátosti smíření i v případě, že člověk není schopen být věrný zdrženlivosti požadované církví (7).

4.        Je záměrem Amoris laetitia institucionalizovat toto řešení prostřednictvím oficiálního povolení nebo rozhodnutí jednotlivým párům?

V bodě 1 dokumentu "Criterios basicos para la aplicación del capitulo VIII de Amoris laetitia" se výslovně uvádí: "no conviene hablar de 'permisos' para acceder a los sacramentos, sino de un proceso de discernimiento acompaňiado por un pastor. Es un discernimiento 'personal y pastoral' (AL 300)" (8). Jde tedy o pastorační doprovázení jako výkon "via caritatis", které není ničím jiným než pozváním k následování "Ježíšovy cesty: milosrdenství a integrace " (9). V tomto případě se jedná o pastorační doprovázení jako výkon "via caritatis". Amoris laetitia otevírá možnost přístupu ke svátostem smíření a eucharistie (10), pokud v konkrétním případě existují omezení, která zmírňují odpovědnost a vinu (11). Kromě toho tento proces doprovázení nemusí nutně končit u svátostí, ale může směřovat k dalším formám integrace do života církve: větší přítomnosti ve společenství, účasti v modlitebních či reflexních skupinách nebo zapojení do různých církevních služeb (12).

5. Kdo by měl být hodnotitelem dané situace dotyčných párů, jakýkoli zpovědník, místní farář, okrskový vikář, biskupský vikář nebo penitenciář?

Jedná se o zahájení cesty pastoračního doprovázení v rozlišování každé jednotlivé osoby. Amoris laetitia zdůrazňuje, že všichni kněží mají povinnost doprovázet dotyčné osoby na cestě rozlišování (13). Je to právě kněz, kdo dotyčnou osobu přijímá, pozorně jí naslouchá a ukazuje jí mateřskou tvář církve, vítá její dobrý úmysl a dobrý záměr postavit celý svůj život do světla evangelia a praktikovat lásku. Je to však každý člověk individuálně, kdo je povolán postavit se před Boha a odhalit své svědomí s jeho možnostmi a omezeními. Toto svědomí, doprovázené knězem a osvícené církevními pokyny, je povoláno k tomu, aby bylo formováno k posouzení a učinění úsudku dostatečného k rozeznání možnosti přístupu ke svátostem.

6. Měl by se těmito případy zabývat příslušný církevní soud?

V případech, kdy lze rozhodnout o prohlášení manželství za neplatné, bude součástí procesu rozlišování odvolání se k církevnímu soudu (14). Svatý otec si přál tyto procesy zjednodušit prostřednictvím "Motu proprio" Mitis iudex (15). Problém nastává ve složitějších situacích, kdy není možné dosáhnout prohlášení manželství za neplatné. V těchto případech může být možný i proces rozlišování, který podnítí nebo obnoví osobní setkání s Ježíšem Kristem (16) i ve svátostech.

7. Lze tuto zásadu aplikovat na obě strany civilně rozvedeného manželství, nebo rozlišit míru viny a podle toho postupovat?

Již svatý Jan Pavel II. uvedl, že "úsudek o tom, zda se jedná o stav milosti, je samozřejmě záležitostí pouze dotyčné osoby, neboť se jedná o posouzení svědomí " (17). Jde tedy o proces individuálního rozlišování, v němž by si "znovu sezdaní rozvedení měli položit otázku, jak se chovali ke svým dětem, když se manželský svazek dostal do krize; zda došlo k pokusům o smíření; jaká je situace opuštěného partnera; jaké důsledky má nový vztah na zbytek rodiny a společenství věřících; jaký příklad nabízí mladým lidem, kteří se mají připravovat na manželství. Upřímná reflexe může posílit důvěru v Boží milosrdenství, které není nikomu odepřeno" (18).

8. V případě tohoto jediného povolení je třeba rozumět tomu, že manželský život (sexuální aspekt) nemá být ve svátosti smíření zmiňován?

Pohlavní život manželů podléhá zpytování svědomí i ve svátosti manželství, aby se potvrdilo, že je opravdovým projevem lásky a že napomáhá růstu v lásce. Všechny aspekty života mají být předkládány Bohu.

9. Nebylo by vhodné, aby celá záležitost byla lépe vysvětlena v textu Vašeho příslušného dikasteria?

Na základě slov Svatého otce v dopise, kterým odpověděl delegátovi regionální pastorace v Buenos Aires a v němž uvedl, že jiné interpretace neexistují (19), se zdá, že věc je dostatečně vysvětlena ve výše zmíněném dokumentu.

10. Jak postupovat, aby byla upevněna vnitřní jednota, ale zároveň nebylo narušeno řádné magisterium církve?

Bylo by vhodné, aby se biskupská konference dohodla na určitých minimálních kritériích, aby bylo možné realizovat podněty z Amoris laetitia, které by pomohly kněžím v procesech doprovázení a rozlišování ohledně možného přístupu ke svátostem některých rozvedených osob v novém svazku, aniž by byla dotčena legitimní autorita, kterou má každý biskup ve své diecézi.

POZNÁMKY

1 FRANTIŠEK, Apoštolská exhortace Amoris laetitia o lásce v rodině, 19. března 2016, č. 300 (dále jen AL).

2 REGION PASTORAL DE BUENOS AIRES, Criterios basicos para la aplicación del capitulo VIII de Amoris laetitia, AAS 108 (2016)1072-1074.

3 Srovnej František, Carta a Mons. Sergio Alfredo Fenoy, Delegado de la Region Pastoral de Buenos Aires, AAS 108 (2016) 1071-1072.

4 JAN PAVEL II., Apoštolská exhortace Familiaris consortia o úkolech křesťanské rodiny v dnešním světě, 22. listopadu 1981, č. 84.

5 BENEDIKT XVI., apoštolská exhortace Sacrametum caritatis o eucharistii, prameni a vrcholu života a poslání církve, 22. února 2007, č. 29.

6 Srov. AL, cit. 329.

7 Srov. AL, cit. 364. Papež František uvádí, že od "kajícníků nesmíme požadovat předsevzetí pokání bez stínu pochybnosti, kdy milosrdenství zanikne pod snahou o hypoteticky čistou spravedlnost", a připomíná poučení Jana Pavla II. kardinálu W. Baumovi, kde uvádí, že předvídatelnost nového pádu "neoslabuje autenticitu předsevzetí" (List kard. Williamu W. Baumovi u příležitosti kurzu o vnitřním fóru pořádaném Apoštolskou penitenciárií (22. března 1996 1. 5: Insegnamenti XIX, 1 [1996], 589).

8 REGION PASTORAL DE BUENOS AIRES, Criterios basicos ..., op. cit. s. 1072: "Není vhodné mluvit o "povoleních" k přístupu ke svátostem, ale o procesu rozlišování doprovázeném pastýřem. Jedná se o "osobní a pastorační" rozlišování (AL 300)" (překlad italského překladu tohoto dikasteria).

9 AL č. 296.

10 Srov. citace AL č. 336 a 351.

11 Srov. AL, č. 301-302,

12 Srov. AL, č. 209.

13 Srov. AL, č. 300.

14 "Tam, kde oprávněně vznikají pochybnosti o platnosti uzavřeného svátostného manželství, je třeba učinit všechny nezbytné kroky k ověření jejich platnosti", in BENEDIKT XVI., apoštolská exhortace Sacrametum caritatis ..., op. cit. č. 29.

15 FRANTIŠEK, Apoštolský list ve formě "Motu proprio" Mitis iudex Dominus Jesus o reformě kanonického procesu v případech prohlášení manželství za neplatné v Kodexu kanonického práva, AAS 107(2015) 958- 970.

16 Srov. k tomu AL, č. 58.

17 JAN PAVEL II., Encyklika Ecclesia de Eucharistia, o eucharistii ve vztahu k církvi, 17. dubna 2003, č. 37b.

18 AL, č. 300.

19 Viz FRANTIŠEK, Dopis biskupu Sergiu Alfredu Fenoyovi ..., op. cit. l 071.