Zamyšlení paní Ester N. ke Slavnosti Zjevení Páně

Pokud bych měla pojmenovat společný prvek dnešních čtení, bylo by jím světlo. Světlo, bez kterého není možné zjevení a které je zároveň samotným zjevením.

Světlo vydávala i hvězda, které vedla mudrce k narozenému Ježíši. Jejich touha vidět krále musela být velká, když se navzdory nepohodlí vydali na tak dlouhou cestu. Celkem přirozeně hledali krále v královském paláci, kde způsobili pozdvižení. Do milých zpěvů z Betlémských pastvin zaznívají zlověstné tóny Herodova zájmu o neznámého krále. Jako dítě jsem prožívala radost, že se mudrci na pokyn ve snu do Jeruzaléma nevrátili, i když ani to neodvrátilo Herodovo rozhodnutí v Betlémě zakročit. Jak velekněží a zákoníci vyčetli z proroka Micheáše a informovali Heroda, vydali se mudrci do Betléma, kde Ježíše s Marií našli. Pravděpodobně již bylo Ježíšovi několik měsíců, soudě podle toho, že za nebezpečné následníky trůnu považoval Herodes malé chlapce do dvou let. Může tomu napovídat i text o tom, že vešli do domu a ne do chléva. Někteří vykladači ale zmiňují, že chlév byl součástí domu, takže vchod do domu byl společný pro lidi i pro zvířata. Můžeme se též zamýšlet nad počtem mudrců, který je uváděný v naší, západní tradici, číslem tři (snad odvozeným od počtu darů), ve východní tradici je uváděn počet dvanáct. Nebo nad jednotlivými dary – zlato, které patří k nejvzácnějším kovům, myrha a kadidlo – vzácné pryskyřice, které se používaly k léčbě ran a k balzamování lidí.

Příběh nás ale vede hlouběji. Z úcty, kterou mudrci projevili poníženým padnutím na zem, klaněním se a obětováním vzácných darů, je zřejmé, že jim bylo zjeveno, že se nejedná o obyčejné dítě ani běžného dědice trůnu, který by jinak bydlel na honosnější adrese. V Lukášově evangeliu čteme, že když po dnech očišťování přinesli Marie s Josefem Ježíše do chrámu v Jeruzalémě, aby ho zasvětili podle Mojžíšova zákona Hospodinu, přišel k nim prorok Simeon. Vzal Ježíše do náručí a chválil Boha: „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy – světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.“ Možná, že byli mudrci prvními pohany, kterým bylo světlo zjeveno.

V první kapitole Janova evangelia se píše o Ježíši jako o Slově, v němž byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila (Jan 1, 4-5). Kéž světlo zjevené v Ježíši žije v našich životech.

Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. (Matouš 5,16)