Zamyšlení Petry Pospíšilové k 4. neděli velikonoční

Liturgické texty na 3.5.2020

1. ČTENÍ Sk 2,14a.36-41

Žl 23(22),1-3a.3b-4.5.6 
Odp.: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám. nebo: Aleluja.
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši.
Odp.
Vede mě po správných cestách, pro svoje jméno. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.

2. ČTENÍ 1Petr 2,20b-25

 EVANGELIUM Jan 10,1-10

 Zamyšlení:

V dnešních liturgických textech se objevuje připodobnění k ovcím a pastýři. V evangeliu se Ježíš připodobňuje k pastýři pečujícímu o své ovečky. V žalmu je k tomuto pastýři připodobněn Hospodin. U žalmu bych se dnes ráda zastavila, je můj oblíbený. Žalm má šest veršů. První čtyři připodobňují Hospodina k pastýři, poslední dva k hostiteli na hostině. V prvních verších je popsán stav paseného – pravděpodobně ovce (Ž 23, 1b – 2), která má ideální podmínky k žití. Stejně tak první verš o hostiteli (Ž 23,5) popisuje velmi spokojeného hosta. Obsahově se tyto verše shodují. V době, kdy byly psány žalmy, platily pro rým jiné zákonitosti. Rýmovalo se to, co se obsahově shodovalo, rým byl i protiklad, každopádně v rýmu šlo o obsah, nikoli o zvukovou shodu. (Ž 23,3 – 4 paralelou k verši: Ž 23,6.) V tomto žalmu je to krásně viditelné, právě na jeho dvou částech. Jednotlivé verše o pastýři představují paralely – rýmy k veršům o hostiteli, ale k tomu se ještě dostaneme. Nejdříve si prosím, znovu žalm poslechněme, přečtěme:

1 Žalm Davidův. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.

2 Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod,

3  naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno.

4 I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují.

5 Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš.

6 Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů. (ČEP)

Žalm začíná slovy: „Hospodin je pastýř můj, nebudu mít málo.“ Jedná se pravděpodobně o nadpis žalmu. Je zde užito sloveso (אֶחְסָֽר) Ehsar s významy „Mít málo, mít méně, mít nedostatek, trpěti nedostatkem, strádat, postrádat, opadat.“[1]

„Hospodin je pastýř můj, nebudu strádat“ Je vyznání žalmisty. Přirovnává Hospodina k pastýři, sám sebe tedy přirovnává k pasenému zvířeti, pravděpodobně ovci.

Žalm pokračuje verši, které lze přeložit i takto: „Na pastvách zelených mě vede. K vodám klidným mě vede.“ Je u zdroje. Je ovečkou a je tu někdo - pastýř, který se o ovečku stará a řídí ji. Druhý verš popisuje ideální pastvu, zelenou trávu, klidnou vodu, kde se dá spočinout. Klidná voda neskýtá nebezpečí oproti vodě divoké. Verš popisuje jistotu, bezpečí, hojnost, klid a odpočinek.

Třetí verš pokračuje v popisu pastýře a jeho činnosti. „Duši mou občerstvuje a vodí mě stezkou spravedlnosti pro své jméno.“ Někdo ji vodí, rozhoduje o ní a dělá to dobře. Dělá to pro své jméno, on to chce, a to že ji vodí, je spravedlivé. Vzhledem k tomu, že hebrejský jazyk nezná časy, nevíme, zda se jedná o pohled do aktuálního života, či zda žalmista vzpomíná. Verše vyjadřují, že je v moci Hospodina, má všechno, nestrádá a je veden – takhle charakterizuje svůj život. Pokud se nějaké slovo v hebrejském textu opakuje, je tím na něj dán důraz, je tím zdůrazněno, to důležité. Nám se zde opakuje sloveso „vodit“. Je veden.

Ve čtvrtém verši žalmista vyznává, že Hospodin je s ním po celý život, ve všech dnech jeho žití, i když půjde „roklí šeré smrti“.[2] V tu chvíli se pravděpodobně nenachází na klidných pastvinách a neodpočívá u vod. Vzhledem k nadpisu žalmu – „Hospodin je můj pastýř, nebudu míti nedostatku“ nejsou v žalmu popisovány ideální podmínky k žití na neomezenou dobu. I v těžkých chvílích, kdy je v okolí přítomna smrt a pravděpodobně ohrožuje i žalmistu, stále pro tuto chvíli platí nadpis žalmu: „Hospodin je můj pastýř, nestrádám.“ Verš zní: „I když půjdu v rokli temné smrti, nebudu se bát zlého“ Následuje vysvětlení tohoto verše. „Vždyť ty stojíš se mnou ustavičně, berla tvoje a hůl tvoje potěšují mě.“ Popisuje, co ho čeká anebo čím právě prochází. Pokud tím prochází tak 1-3 verš je vzpomínka – vyznává, že tak jak se Hospodin staral, bude se starat i teď. Má jistotu, že Bůh je s ním i v tomto období – kdy zažívá „stín smrti“. V tento čas by jistotu z prvních veršů asi nezískal. Období klidu a blahobytu jsou oporou pro období „stínu smrti“. Toto období je popisováno jako opak klidné pastvy, vyjadřuje nebezpečí a nejistotu. Ubezpečuje však, že i v této situaci se žalmista může spolehnout na Hospodina, protože i v této nejistotě ví, že je s ním. I v tomto stavu může mít jistotu Hospodinovy přítomnosti a jistotu jeho berle, hole – která v pastvě zvěře zajišťuje bezpečí.

Potěšuje ho, že Hospodin používá prut a hůl. Hospodin, jako pastýř, vede svou ovečku. Toto vedení nemusí být pro ovci pohodlné ani příjemné. Ovce obvykle nechápe, co po ní pastýř chce a kam má jít. Je směrována psem, holí, pokřiky a zpravidla je vyplašená a nervózní.

Pastýř pomocí své berle ovce zachraňuje, vede a vymaňuje z nepříznivé situace. Bez ní, by se mu to moc nedařilo. Berla pastýři pomáhá v pastvě, když potřebuje s ovcí manipulovat. K tomu slouží zaoblení hole, pomocí níž ovci chytne za krk a vyprostí jí, nebo jí navede. Takto ji může zachránit, když někam padá nebo jde do nebezpečí. V danou chvíli není pro ovci interakce s holí příjemná, ale v souvislostech a nadhledu je pochopitelné, že toto vedení a usměrňování ze strany pastýře bylo pro její dobro. Je to jakýsi zásah shora. Berla pomáhá udržet ovce v bezpečí. Z tohoto verše, který popisuje zdánlivou nejistotu a nebezpečí, žalmista ubezpečuje, že i v této situaci se cítí bezpečný a pociťuje jistotu. Je to díky Hospodinu, který žalmistu jistí a zabezpečuje svou berlou. Byť jeho konání pomocí berly nemusí být příjemné.

Pátý verš se stává paralelou k prvnímu a druhému verši. Opouští téma pastýře. Jako paralelu žalmista vybral hostinu. Hosta a hostitele. „Olejem mažeš mou hlavu, před protivníky. Prostírá mi stůl, kalich můj nalévá, až přetéká.“ I tento verš také znázorňuje dostatek potravy, zabezpečení. Jistotu potravy. Tento stav je viděn protivníky. Veršem je také sděleno, že žalmista není bez nepřátel. Existují, ale neohrožují jej. Nepřátelé v podobenství jsou obeznámeni se stavem žalmisty, který má hojnost bez zásluhy. Dostává vše jako host ideálního hostitele.

Šestý verš ukončuje žalm. Je paralelou k 3. a 4. verši. Jeho překlad: „Jistě dobrota a milosrdenství následují mě všemi dny mého života. A můj odpočinek bude v domě Hospodina v dlouhých dnech.“ V této paralele je ke spravedlnosti přidáno milosrdenství a dobrota. Verš ukazuje na hojnost potravy, která je nezasloužená. Žalmista ji dostává darem, jako host na hostině. Nic pro nasycení nemusel udělat, jen přišel a zúčastnil se hostiny. Dostává jídlo a pití. Jeho privilegovanost, vyvolenost sledují jeho nepřátelé.

Vlastně ovci na pastvě také provází milosrdenství a dobrota, a to prostřednictvím pastýře, který ji vede na zelené louky a ke klidným vodám. Mohly by být na vyprahlé, skalnaté louce, s vodou jen v kaluži. I na těchto místech ovce žijí a přežijí. Tyto však mají krásnou pastvinu.

Závěr žalmu zmiňuje Hospodinovo jméno, stejně jako začátek. Je paralelou k druhé půlce verše čtvrtého. Berla a hůl potěšují žalmistu – v připodobnění k ovci. Zde žalmista vyznává, že jeho odpočinek skýtá dům Hospodinův.

V žalmu je popsáno, jak člověk, který chodí do domu Hospodina, nebo s Hospodinem, může žít. I když nebude prožívat lehké období, má jistotu v Hospodinově péči, byť ta péče nemusí být pociťována jako úplně příjemná. Bez tohoto verše by žalm byl pouhým popisem. Poslední verš je vyústěním žalmu. Žalmista nezůstane ve stínu smrti – ale v domě Hospodinově, kde odpočívá v dlouhých dnech. Verš vyjadřuje maximální odpočinek – po tom všem, co zažil. Zastaví se, nadechne se a může jít dál. Kladu si otázky: Jak žít dnes v jistotě a bezpečí? Je možné to najít v domě Hospodinově? U Hospodina? Ve vztahu s ním?

Žalm popisuje život, který je v hojnosti i v nouzi, ve strachu i odpočinku, není zde slibovaný život bez problémů a může nastat období, kdy budeme v údolí smrti. Nastane období, kdy budeme mít protivníky, nepřátele. Budou a jsou chvíle, kdy nás bude pastýřova berla usměrňovat, kdy nás pastýř bude vychovávat a vést kam nechceme. Ale v tom všem si můžeme být jistí Hospodinovou dobrotou, milosrdenstvím a spravedlností.

Přeji nám všem, abychom mohli společně se žalmistou vyznat: „Hospodin je můj pastýř, nestrádám.“

[1] PÍPAL, Blahoslav, Hebrejsko – český slovník ke starému zákonu, 3.vydání, Praha, Kalich, 1997, s. 58

ISBN 80-7017-121-9

[2] ČEP, Ž 23,4