Kniha na září 2021 - Daniel Chamovitz: Co rostlina ví

Daniel Chamovitz: Co rostlina ví

 Vydalo nakladatelství Academia v roce 2020, Edice Galileo sv. 76, z angličtiny přeložili Jana Krtková a Viktor Žárský, ISBN: 978-80-200-3144-0, stran 181

V populárně vědecké edici Galileo nakladatelství Academia byl nedávno přestaven špičkový izraelský biolog a botanik Daniel Chamovitz (*1963). V současné době je v souvislosti se „zeleným“ obratem zřejmý zvýšený zájem o přírodu, konkrétně i o flóru, která je chápána jako neagresivní, trvale udržitelná a nekonfliktní součást života na Zemi. Jenže je vhodné udržet své představy o „tajném životě rostlin“ v mezích, které odpovídají vědeckému diskurzu. I v České republice vyšla proslulá kniha Petera Tompkinse a Christophera Birda The Secret Life of Plants, New York: Harper et Row, 1973 (Tajný život rostlin, Praha: Malvern, 2015), která činí přání otcem myšlenky, nešetří antropomorfismy a opírá své argumenty o sporné postupy verifikace (ověřování) výsledků experimentů.

Pro nás laiky může být střízlivým průvodcem po světě přisedle žijících organismů, rostlin, právě Daniel Chamovitz. Kromě své střízlivosti má předmět svého bádání také rád, výklad přizpůsobuje populárnímu ladění publikace a navíc dokáže být vtipný. Kniha je strukturována do sedmi částí podle pěti smyslů (živočichů) a dále dle orientačního smyslu a paměti. Autor přiznává, že nelze činit rovnítko mezi živočišným a rostlinným životem. I když obě větve živé přírody mají stejné předky a sdílí nemalou část svých genů, jsou přizpůsobeny jiným způsobům života a mají jiné strategie přežití. Pokud se tedy hovoří o smyslech, je to pouze velmi přibližné přirovnání, které je v příslušné kapitole uvedeno na pravou míru.

Rostliny jsou schopny „vidění“. Byť nevnímají v obrazech jako lidé, rozeznávají světlo v různých vlnových délkách v rozsahu, který není lidem přístupný. I rostlina má své vnitřní hodiny a díky nim dokáže regulovat řadu procesů svého života tak, aby k nim docházelo v nejpříznivějším čase. Většina rostlin je citlivá na různé pachy. Možná je rejstřík jejich čichu omezenější oproti lidem, je však citlivý a předává mateřskému organismu řadu potřebných informací. Autor v této souvislosti přičiní moudrost své babičky, která nechávala avokádo dozrávat v papírovém pytlíku se zralými banány. Proč jde o správné řešení, si musíte přečíst sami. Rostliny disponují i svým centrem „chuti“, které můžeme nalézt v kořenech. Chuť a výživa nejsou odděleny, jako je tomu u lidí. Kořeny dokáží identifikovat jednotlivé živiny, které jsou pro rostlinu nezbytné, a regulují míru jejich příjmu. Rostliny registrují též mechanické podněty, mají tedy něco jako hmat. Vnímají sice dotyk, nevnímají ale bolest. Jejich vnímání mechanických podnětů není zabarveno subjektivně. Naše vědomosti o vnímání zvuku rostlinami jsou zatím velmi chudé. Pokusy naznačují, že minimálně některé druhy rostlin reagují na zvukové podněty. Mechanismus tohoto působení zatím znám není. Rostliny registrují, kde se nacházejí, a jsou schopny zajistit růst podzemní části dolů a nadzemní části nahoru. Způsob zajištění tohoto růstu je v obou případech výrazně odlišný, ale nic si nezadá s naší schopností rovnováhy a orientace. Rostliny vykazují i něco jako paměť. Krátkodobou (mucholapky), dlouhodobou (pšenice) i mezigenerační (Arabidoptis).

Rostliny a živočichové sdílí svou „biologii“. Jejich společný původ jim přináší mnoho společného a díky tomu můžeme cítit se svými příbuznými určitou sounáležitost. Přesto rostliny nevnímají svoji individualitu a nejsou schopny ji rozeznat u druhých, nemohou trpět a nevykazují „inteligenci“. Naše společné dědictví ale zavazuje a odpovědnost za společnou budoucnost leží především na nás, na lidech.

Ukázky:

Str. 15: Pomyslete si: rostliny vás vidí. Rostliny ve skutečnosti neustále monitorují své viditelné okolí. Rostliny vidí, že stojíte blízko, poznají, že stojíte nad nimi. Dokonce vidí i to, jestli máte na sobě modré nebo červené triko. Poznají, že jste barevně omítli dům nebo že jste jejich květináče přenesli z jednoho rohu obýváku do druhého. Samozřejmě rostliny nevidí v obrazech tak jako vy nebo já. Rostliny nerozliší mírně plešatí plešatícího brýlatého muže středního věku od hnědovlasé kudrnaté smějící se holčičky. Ale světlo „vidí“ tolika způsoby a v tolika barvách, kolik si jich nejen umíme představit. Rostliny vidí totéž ultrafialové světlo, které nás spálí, i infračervené světlo, které nás zahřeje. Rostliny poznají, že mají velmi málo světla, třeba od svíčky, že je poledne nebo že se slunce chystá zapadnout za obzor.

Str. 51: Zatímco lidské chuťové pohárky obsahují pro každý typ chuti specifické buňky, v rostlinách je situace obecnější. Rostliny nemají v kořenech specializované buňky vnímající hořčík nebo mangan; každý buňka obsahuje více specializovaných receptorů pro různé minerály. Například dusík vážou a transportují do kořenů dva typy proteinů na povrchu buňky. Mangan je také vnímán přinejmenším dvěma různými typy proteinů v membránách kořenových buněk a vědci identifikovali další specifické proteiny, které vážou jednotlivé makronutrienty a mikronutrienty.

Str. 92: Ale tady přichází ke slovu to, jak je důležité mít v pokusu správné kontroly. Pokus pokračoval, ale tentokrát při něm malý větrák odvíval od semen veškerý zahřátý vzduch přicházející od reproduktorů. V tomto novém souboru pokusů nebyl mezi rychlostmi klíčení semen ponechaných v tichu a semen vystavených hudbě žádný rozdíl. Vědci zjistili, že reproduktory v prvním souboru pokusů zjevně šířily teplo, a to zvýšilo účinnost klíčení; určujícím faktorem tedy bylo teplo, ne hudba od Mozarta či Meat Loaf.

Str. 121: Rostlina může být tažena mnoha směry najednou. Sluneční světlo dopadající na rostlinu ze strany působí, že se otáčí směrem k němu, zatímco padající statolity v jejich větvích říkají, že se mají vzpřímit. Tyto často protichůdné signály umožňují rostlině se umístit v prostoru tak, jak to nejlépe odpovídá jejímu prostředí. Úponky vinné révy jsou při hledání opory, na kterou by se uchytily, přitahovány stínem blízkého plotu a gravitace pak révě umožní rychle se kolem něj otáčet.

https://www.academia.cz/co-rostlina-vi--chamovitz-daniel--academia--2020