Nedělení zamyšlení Luboše Pejsara, 2. neděle velikonoční

Jan 20,19-31

Milí přátelé, byl jsem osloven, jestli bych nenapsal nějaké zamyšlení k nedělní liturgii. Musím přiznat, že je to pro mě dost nekomfortní pro plachost a roztržitost v přemýšlení, kterými trpím. Nejsem rozený řečník. Snad mi odpustíte moje nedostatky. Na začátku učiním menší teoretické okénko a v druhé části se zamyslím nad smyslem Ježíšových ran.

Ježíš utrpěl smrtelná zranění a záhy zemřel přibitý na kříži. Po zmrtvýchvstání Ježíšovy rány na rukách a v boku zůstaly a Jan je zařadil to seznamu důležitých znamení, která mají dosvědčovat Boží působení ve stvoření. Pro Boží jednání ve formě znamení (český překlad) použil Jan řecké slovo sémeion (srov. J 2,11,23; 4,54; 6,2.14.26; 11,47;12,18,37; 20,30). Biblický jazyk Izraelitů zná mnoho výrazů pro zázraky (massébá Gn 28,18; sijjún Jr 31,21; zikkárom Iz 57,8; ka´aka´ Lv 19,28; ´ot a mofét v 1Kr 13,3) a každý z nich vystihuje určitý detail zázraku. Nicméně zmíněné odkazy ukazují na bohatost pojmového aparátu. V Novém zákoně dominuje vedle sémeion ještě slovo teras. Do češtiny jsou slova přeložena jako znamení a divy. Slovo teras vystihuje technickou stránku věci, ale slovo sémeion (znamení) spíš vypovídá o tom, co dané konání „znamená“. Nejedná se o dva od sebe odlišné jevy, ale o dvě stránky jedné mince. Ve Starém zákoně byl autorem znamení a divů Hospodin a Nový zákon autorství zázraků přičítá Ježíšovi. Všechna evangelia vyprávějí, že Ježíš neustále někoho léčil a uzdravoval. Uzdravování nemocí a ran mělo pro starozákonního člověka jinou vypovídací hodnotu nežli dnes. Člověk byl chápán komplexněji. Při léčení byl hojen celý člověk. Nemoc byla chápána hlouběji a i mravní přestoupení mělo dopad na lidský život. Hřích se projevoval v chátrání lidské schránky, v útrpných bolestech a trýznivých mukách duše. Niternost člověka je podle Bible s tělesnou stránkou úzce propojena. Stav těla a orgánu vyjevují neviditelné stránky člověka (srov. Ž 6, 32, 38, 51, 102, 130 a 143).

Podivuhodná blízkost Boží.

Když jsem rozmýšlel o zmrtvýchvstalém Ježíši, který ukazuje rány, byl jsem zprvu zaražený. Říkal jsem si, proč chce zrovna Ježíš ukazovat svá zranění? Do vědomí mi pronikly zkušenosti z práce s odsouzenými. Setkávám se totiž velmi často s tím, že odsouzení, aby na sebe upozornili a vynutili si to, co momentálně nutně potřebují, tak si ubližují a někteří pak své rány ukazují. Mnohokrát si řežou ruce i krky, řežou se na prsou, i na nohách. Někdy se řežou přímo před námi, zaměstnanci věznice. Někdy zase odsouzení zbijí jiného odsouzeného takovým způsobem, že je dotyčný k nerozpoznání, a ten, kdo ho zbil, se chlubí destruktivní mocí, kterou má v rukou.  Jsou to situace velmi nepříjemné a nebezpečné. Znám i jiné rány, které popisují odsouzení. Když vyprávějí o dětství, a o tom, jak byli jako děti týráni, biti a sexuálně zneužíváni.  Jeden odsouzený dokonce vyprávěl, jak byl svědkem vraždy své matky, a proto zůstal cynický a chladný i zákeřný, protože nemůže být větší bolest než jeho. Jsou to životní příběhy plné bolestí a hrůz. Ale evangelium vypráví, že když rány strpěl a ukázal Ježíš, tak se lidé kupodivu radovali a Tomáš, jak vypráví evangelium, začal velebit Boha. Podivuhodné Ježíšovy projevy jsou jiné, krásné a přinášejí spásu. Ježíš dokonce vyhlašuje jako prorok neslýchanou zprávu, že utrpení ve světě je formou znamení Boha, a že bude do budoucna skrze toto znamení přítomný. Znamením říká, že kde jsou zranění a rány, tam je On přítomen také, a naléhavé volá po skutcích milosrdenství. Snad mi odpustíte mou troufalost, ale různá adorování monstrancí a mnohé další pobožnosti se poněkud míjí s posláním evangelia ve srovnání s tím, že Bůh se chce s námi setkávat v pomoci a milosrdenství bližním. To je svátost! Ježíš se nevzdaluje od stvoření, zvláště od toho, které trpí v bolesti, zranitelnosti, když lidé i živočichové hladoví, když lidé se nemají čím přikrýt a živočichové ztratí své domovy, když lidé nemají peníze, aby nakrmili děti, aby jim poskytli zdravé a šťastné dětství, vzdělání a lásku, když vymírají živočišné druhy atd., je v tichosti přítomný a trpí spolu s oběťmi.

V dějinách křesťanského světa se postupně zrodili lidé, které si Ježíš povolával do služby, aby svět nezapomínal, že je stále přítomný u trpícího světa. Jistě si každý vybaví svatého Františka s Klárou, nebo naší svatou Anežku nebo matku Terezu a mnohé další, jak všichni horlili pro lásku k Bohu a k člověku, a zvláště pro ty, kteří trpěli. Pro mnohé byli naprostými blázny a šílenci, ale pro jiné byli vzorem k následování. Vždy mě velice poutalo vyprávění, jak František líbal na tvář malomocného nebo vyprávění o Anežce, která svými ústy sála hnis z ran ubohých lidí, aby jim ulevila od bolesti. Sám mám mnoho zážitků, ale pro sdílení zde není tolik prostoru.

V novodobých dějinách katolická církev na II. vatikánském koncilu sdělila a vzkázala celému světu, že „Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků, a není nic opravdu lidského, co by nenašlo v jejich srdci odezvu. Jejich společenství se totiž skládá z lidí, kteří jsou sjednoceni v Kristu, při svém putování do Otcova království jsou vedeni Duchem svatým a přijali zvěst o spáse, kterou mají předložit všem. Proto také toto společenství cítí, že je opravdu těsně spjato s lidstvem a jeho dějinami (GS 1). Koncilní otcové dali světu najevo, že Bůh křesťanů není bohem vzdáleným, mimo realitu společenského dění, ale že se církve hlásí a vyznávají, že Bůh Ježíš ukřižovaný a vzkříšený je přítomný, že radost a smutek jsou znameními (semeion) jeho blízkosti.  Je bytostně důležité neustávat v péči nejen o člověka, ale o celý společný dům, jak říká papež František v encyklice Laudato si. Je tomu tak proto, že schopnost trpět, má celé stvoření, Boha nevyjímaje.

Jednou se Ježíše jeho učedníci ptali, kdo zhřešil, když je člověk nemocný. A on jim odpověděl, že není ve světě k odsudku hříchu, ale proto, aby svět spasil, aby se na něm zjevili Boží skutky (srov. J 9, 2). On nás k tomu potřebuje.

Konejme ve světě spásu, Pán je s námi. Amen.