nedělní zamyšlení Ester N. - 3. neděle postní

1. ČTENÍ Ex 20, 1-17

Zákon byl dán skrze Mojžíše.

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.
Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy mimo mě.
Neuděláš si modlu, totiž žádnou podobu toho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit.
   Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý. Stihám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají mé příkazy.
   Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. Pamatuj na den sobotní, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha.
    Nebudeš dělat žádnou práci, ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvůj dobytek, ani přistěhovalec, kterého jsi přijal k sobě. V šesti dnech totiž učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin dni sobotnímu požehnal a oddělil ho jako svatý.
   Cti svého otce i svou matku, abys dlouho žil na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
   Nezabiješ. Nezcizoložíš. Nepokradeš. Nevydáš křivé svědectví proti svému bližnímu.
   Nebudeš dychtit po domu svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního, ani po jeho otroku, ani po jeho otrokyni, ani po jeho býku, ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu."

Žl 19 (18), 8. 9. 10. 11 Odp.: Jan 6, 68b
Odp.: Pane, ty máš slova věčného života.

Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost.
Odp.
Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci, Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči.
Odp.
Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky, Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé.
Odp.
Dražší jsou nad zlato, nad hojnost ryzího zlata, sladší jsou nad med, nad šťávu z plástů.
Odp.


2. ČTENÍ 1 Kor 1, 22-25
Kážeme Krista ukřižovaného, židy to uráží, ale pro ty, kdo jsou povolání, je to Boží moudrost.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři!
   Židé si přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. Ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť "pošetilá" Boží věc je moudřejší než lidé a "slabá" Boží věc je silnější než lidé.


EVANGELIUM Jan 2, 13-25
Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím.

Slova svatého evangelia podle Jana.
   Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: "Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!" Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: 'Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.'
   Židé mu však namítli: "Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?"
   Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím."
   Tu židé řekli: "Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?"
   On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl. Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnoho jich uvěřilo v jeho jméno, když viděli znamení, která konal. Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo něco o lidech vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku.

…………………………………………………………………………………………………………..

Do místnosti přijde člověk bez roušky či respirátoru s komentářem, že se nenechá nikým omezovat a nenechá si brát svou svobodu. Pokud patříte mezi ty, kteří nařízení respektují a ochranné pomůcky nosí, tak možná zalapáte po dechu nejen kvůli omezenému přístupu vzduchu způsobenému zakrytím dýchacích cest…

Tato situace se mi vybavila i v souvislosti s dnešním prvním čtením. Desatero, které dostal Mojžíš na hoře Sinaj, vypadá na první pohled jako svazující a omezující příkazy, které člověku berou svobodu. Pokud je ale zákaz či příkaz smysluplný, nese v sobě, kromě omezení, zároveň ochranu a svobodu v jiné oblasti. Pokud se sejdou v místnosti dva lidé v respirátoru, navzájem se chrání a pokud je jeden z nich covid pozitivní – nemusí jít oba do karantény, ale pouze ten nemocný.

Desatero dalo lidem určité hranice a mantinely, které by neměli překračovat. Na první pohled se může jevit jako souhrn zákazů omezující člověka. Lidé ale v Desateru získali směrovky, jak žít svobodně a dopřát stejnou míru svobody druhým, vyhnout se zabití, krádeži nebo křivému svědectví. Chrání vztahy v manželství i napříč generacemi, podporuje zdraví fyzické i psychické díky dni odpočinku. Odpověď na lidskou otázku po smyslu života dávají zbylá přikázání, která se dotýkají vztahu mezi Bohem a člověkem. Člověk nemá hledat útěchu a smysl života u model – ať už zhmotnělých nebo v podobách, které zabírají Jeho místo v naší mysli. Dostáváme jasnou odpověď, že Bůh se v našem životě nechce o své místo dělit s jinými bohy.

V dnešním evangeliu Ježíš vyháněl z chrámu ty, kteří zastiňovali svým chováním pravý důvod chrámu. A zároveň Židy popuzoval řečí, že zbořený chrám ve třech dnech opět postaví. Když Ježíš zemřel, roztrhla se chrámová opona oddělující svatyni od svatyně svatých. V Židům 10, 19 – 22 čteme: „Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyně cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony – to jest obětováním svého těla. Máme-li tedy tak velikého kněze nad celým Božím domem, přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou.“

Díky Ježíši a Jeho oběti na kříži máme přístup k Bohu. Chrámem pro setkání s Bohem se stalo naše tělo. 1 Korintským 6,19 „Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě!“ K setkání s Bohem nepotřebujeme stavět speciální kostely a modlitebny. Místem setkávání jsme my samotní. Je v nás místo pro Boha? Už z Desatera  víme, že Bůh chce zaujímat v našem životě jedinečné a výsostné místo. Kéž je Pánem našich životů. Amen.