nedělní zamyšlení Ondřeje D. - 25. neděle v mezidobí

EVANGELIUM Mt 20,1-16a 
Závidíš, že jsem dobrý?

Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
‚‚Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když vyšel kolem devíti hodin, viděl jiné, jak stojí nečinně na trhu. Řekl jim: ‚Jděte i vy na mou vinici a dám vám, co bude spravedlivé.' A šli. Kolem dvanácti a tří hodin odpoledne vyšel znovu a udělal to zrovna tak.
Vyšel kolem pěti hodin a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: ‚Co tu celý den nečinně stojíte?' Odpověděli mu: ‚Nikdo nás nenajal.' Řekl jim: ‚Jděte i vy na mou vinici!'
Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: ‚Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, začni od posledních k prvním.' Přišli ti, kdo nastoupili kolem pěti odpoledne, a dostali po denáru. Když přišli první, mysleli, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru.
Vzali ho, ale reptali proti hospodáři: ‚Tady ti poslední pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik co nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko.' On však jednomu z nich odpověděl: ‚Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat; co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?' "

V každém lidském společenství dojde dříve nebo později na spor mezi zastánci spravedlnosti a milosrdenství. Někdy převáží jedno, jindy to druhé. Výsledky tohoto sváru dokážou mnohé rozkohoutit. Dovolím si vyprávět příběh ze současnosti. Stop! Nepřipomínají řečené věty některému z poctivých čtenářů nedělních zamyšlení něco? Ano? Správně. Před třemi roky jsem se pokusil o zamyšlení nad týmž textem. První čtyři věty tohoto zamyšlení pocházejí z předcházejícího zamyšlení. Jeden kamarád farník mně doporučoval, abych k ověření pozornosti členů naší farnosti předložil k Vašemu posouzení původní text beze změny. Ale to byl asi jen pokus o vtip. Úkol bych si neslušně zjednodušil (a přes pana faráře bych stejně neprošel).

Tedy se pokusím nabídnout další příběh ze současnosti, který se vztahuje ke dnešnímu textu. Byl jednou jeden řidič auta, který pracoval na Moravě pro velkého zaměstnavatele s celostátní působností. Řidič pracoval usilovně a poctivě, a proto ho nepotěšilo, když se doslechl, že jeho stejně pracovití kolegové v Praze dostávají za svou práci vyšší mzdu. Za stejnou práci měl přece dostat stejnou mzdu. To Moraváka prostě potěšit nemohlo. Protože zaměstnavatel pochopení pro požadavek na vyrovnání rozdílu v odměně neměl, obrátil se řidič na soud. Zaměstnavatel argumentoval především tím, že zaměstnanci v Praze (ale i jiném velkém městě) mají vyšší životní náklady, a proto také mají mít vyšší mzdu. Soudy všech stupňů, včetně těch pražských, obranu zaměstnavatele odmítli s odůvodněním, že socioekonomické životní podmínky nejsou způsobilým kritériem pro určení významných rozdílů ve výkonu práce. Podstatné není, kde zaměstnanec žije, ale zda vykonává stejnou práci (zda pracuje za stejných podmínek a se stejnými výsledky).

Podobenství (parabola, tj. příběh, který má ilustrovat probíraný problém) o dělnících na vinici je někdy přejmenováváno na Podobenství o poctivém zaměstnavateli s odůvodněním, že zaměstnavatel (tedy Hospodin) chce, aby měli zajištěno živobytí (jako obraz pro účast na Božím království) všichni, ať již jejich „zásluhy“ jsou, jaké chtějí. Jenže doba se změnila a evangelijní příběh, pokud je chápán jako paralela Božího království a pracovního vztahu, je v rozporu se zákazem pracovní (konkrétně mzdové) diskriminace. V rámci příběhu o vinici striktně vzato navádí k protiprávnímu jednání. Někteří interpreti zdůrazňují, že majitel vinice, který pracovníky sám najímal a projevoval tak o jejich osud starost, dostál svému slovu a splnil (ve vztahu k prvnímu) výslovné ujednání o odměně (jeden denár) a ve vztahu k ostatním svoje slovo o spravedlivé odměně (tj. o tom, co sám za takovou odměnu chtěl považovat). Rozhodl se prý svobodně o svém majetku tak, že zaměstnance s kratší pracovní dobou obdaroval, aby neměli nouzi. (Ostatně jeden denár pro rodinu nebyla na jeden den žádná sláva.) Mimo rámec pracovních vztahů má zaměstnavatel (i dnes) právo nakládat se svým majetkem podle svého uvážení, v rámci pracovních vztahů však (bez hrozby sankce) nikoliv. Má to řadu důvodů. Asi nejdůležitějším je současná představa o spravedlivé odměně za práci, která by měla zohledňovat právě pouze práci a ne oblíbenost, povolnost, krásu či politickou prospěšnost zaměstnance.

Zdá se tedy, že uvedená interpretační varianta se časem, ne-li tryskem dějin, vyčerpala. Přestala být současníkům srozumitelná. Jiný výklad odpovídající evangelistovu (Ježíšovu) záměru míří na vztah učedníků k Božímu (nebeskému) království. Je jasné a nám obecně srozumitelné, že svoji pracovní mentalitu přenášíme (stejně jako apoštolové) i do Božího stádce. Ten, kdo poctivě pro farnost, sbor, církev atd. pracuje s velkým nasazením roky (a jeho potřebnost a úctyhodnost je podpořena dalšími kvalitami, třeba svěcením), očekává od druhých úctu a prestiž, které námaze odpovídají. Jenže to je zřejmě mentalita, která podle Ježíše poměrům v Božím království hrubě neodpovídá. Nejde o „odpracované roky“, ale o ochotu se do projektu Božího království zapojit třeba na poslední chvíli (před jeho definitivním prosazením). Ať už se dřeme roky nebo minuty, jde pouze o naše opravdové rozhodnutí „pro“ (????). Všichni dostaneme, můžeme dostat „jen“ podíl na Božím království. První, nebo poslední na startu, v cíli budeme všichni najednou.

Logické se to zdá ve smyslu obsahu nabídky účasti na Božím království. Pokud řekneme ano, jak Vám doporučuje a radí i Izajáš, nezáleží na okamžiku našeho souhlasu a na naší minulosti, protože jen těžko můžeme dostat méně (a více), než právě jeden poukaz na stálé místo v Božím království. I když v evangeliích sem tam nějaká zmínka o postech padne, v uvedeném textu, ale i v reakci Ježíše na prosbu paní Zebedeové (Mt 20,20-28) to je vyjádřeno zcela jasně. Všichni mají dvě ruce, dvě nohy, jednu hlavu a jeden hlas. Konečně můžeme zapomenout na honbu za známými a privilegovanými a těšit se z pobytu v Božím království.

Vraťme se ale z Božího království na zem (☹). Výše zmiňovaný právomilný řidič nám sice dobře posloužil pro ilustraci aktuálního chápání mzdové diskriminace (a pomohl nám při pátrání po smyslu Ježíšova příběhu), on však asi příliš neposloužil svým kolegům zaměstnancům. Zaměstnavatel má totiž do Hospodina daleko, a tedy bude přemýšlet, jak z popsané patálie ven. Je pravděpodobné, že pointou příběhu nebudou pražské mzdy pro každého (a už vůbec ne pro Brňáky). Takže prosazení práva pro jednoho může znamenat v důsledku majetkovou ztrátu pro ostatní. Nechme se ale překvapit, jak projekt Božího království pokročil mezi řidiči z povolání. Nebo si případné „racionalizační“ opatření zaměstnavatele nechají řidiči bez reakce líbit?

Prameny:

https://ppropo.mpsv.cz/JudikatNS21Cdo39552018

Harrington, D.: Evangelium podle Matouše, SP 1, KN 2003

kol.: Výklady ke Starému zákonu IV. / Knihy prorocké, KN 1998

Limbeck, M.: Evangelium sv. Matouše, MSK k NZ 1, KN 1996

Mrázek, J.: Evangelium podle Matouše, ČEK k KZ 1, CBS / ČBS 2011

Mrázek, J.: Podobenství v kontextu Matoušova evangelia, Mlýn 2003

Mrázek, J.: Teologie opomíjených, Mlýn 2013

Sokol, J.; Vaďura, P.: Zůstat na zemi, Rozhovory nad Biblí 2, Vyšehrad 2008

Špidlík, T.: Liturgické meditace, cyklus A, Refugium Velehrad – Roma, 2006

Viviano, B. T.: Království Boží v dějinách, Vyšehrad 2008