Slovo pana faráře Vladimíra Müllera

30. neděle v mezidobí

Žl 18 (17), 2-3a. 3bc-4. 47+51ab Odp.: 2
Odp.: Miluji tě, Hospodine, má sílo!

Miluji tě, Hospodine, má sílo, Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj!
Odp.
Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má! Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, a od svých nepřátel budu vysvobozen.
Odp.
Ať žije Hospodin, požehnána bud' moje Skála, sláva bud' Bohu, mému spasiteli! Veliká vítězství jsi popřál svému králi, dáváš přízeň svému pomazanému.
Odp.

V žalmu pro dnešní neděli jako refrén zaznívají slova: „Miluji tě, Hospodine, má sílo.“

Dříve než si dovolím ke slovům žalmu něco napsat, chci poděkovat všem farníkům za dar k narozeninám. A samozřejmě také paní Báře. Moc všem děkuji.

 „Miluji tě, Hospodine.“ Zajímavé je upozornění teologa a hebraisty Jiřího Beneše. Hovoří o tom, že v hebrejském textu zaznívá sloveso, které je vhodné přeložit jako „omilostnit“ anebo „smilovat se“.

Verš by pak zněl pro nás asi poněkud zvláštně: „Omilostňuji tě, Hospodine, pevná oporo moje.“

Může se člověk, prach země, (Gn 2,7) smilovat nad Hospodinem anebo snad jej dokonce omilostnit?  Není takový postoj rouháním?

Myslím, že není. Naopak, zdá se mi, že v naší dnešní situaci nám mohou být slova žalmu ku pomoci.

Žalm 18, který je velmi dlouhý, je nadepsán slovy: „Žalm Hospodinova služebníka Davida, který přednášel slova této písně Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z rukou Saulových.“ Takřka stejný text nalezneme v 2. knize Samuelově, kapitola 22.

Ze slov žalmu je zřejmé, že David ve svém zpěvu vyjadřuje svou osobní zkušenost a vděčnost Bohu za to, že byl „zachráněn před svými nepřáteli“ (verš 4) a „vyvázl z rozbrojů lidu“ (verš 44). V knize Samuel se dokonce hovoří o „vysvobození ze spárů všech nepřátel“.

K tomuto vyjádření vděku ovšem nedošlo hned a bezprostředně. Právě to napovídá slovo „omilostňovat“. Prozrazuje, že David prošel osobní krizí. Vnitřním zápasem a možná i výčitkami na adresu Hospodina, proč musí čelit takové nepřízni života. V tomto zápase David nakonec dospěl do chvíle, kdy Hospodinu odpustil, omilostnil jej.

Rozumím tomu tak, že David si uvědomil, že si Hospodin zaslouží jeho důvěru. A to i když s Ním nejprve nesouhlasil a bouřil se proti tomu, co jej potkalo.

Žalm je proto nakonec Davidovým vyznáním a vyjádřením vděku za to, že Hospodin je Někdo, kdo nezklamal. Kdo v soužení „uslyšel můj hlas“. (verš 7)

Ano, David čelil pronásledování Saula a konkrétním nepřátelům. Dnes se sice hovoří o tom, že jsme ve válce s nemocí covid-19, ale tak tomu není. Jsem rád, že není válka. Nezažil jsem válku. Osobně jsem přesvědčen, že válka je mnohem horší. Nicméně úzkost, strach, ohrožení a bezradnost jsou pocity, které více či méně prožíváme každý z nás. Možná i nás trápí otázka, proč ten nový vir, proč právě teď a proč v takové síle? Mnozí lidé souhlasně se žalmistou vyjadřují svou úzkost slovy: „Ovinuly mě provazy smrti“. (verš 5)

A právě v této složité situaci přeji sobě i vám, abychom směli dospět a získali zkušenost, kterou se nám snaží David svou písní (2 Sam 22,1) předat. Totiž, abychom spolu s ním, možná jinými slovy a možná méně obrazně a poeticky, ale stejně opravdově směli vyznat: „Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má!“ (verš 3)

Věřím, vlastně možná i trochu vím, že pak v našem srdci zavládne klid. Pokoj, který svět kolem nás nedává a dát nemůže.

vladimir