V pondělí došlo k incidentu, který se možná zapíše do dějin této synody: aktivista Ladislav Koubek rozdával účastníkům u vchodu do hotelu dopis, v němž popsal svou zkušenost se sexuálním zneužíváním v církvi, a požadoval, aby se církev k těmto případům jasně postavila. Po chvíli přišlo šest ozbrojených policistů a zabránili mu v přístupu k hotelu. On tvrdí, že je zavolali organizátoři synody, ti oponují, že šlo o iniciativu hotelové ostrahy. Ať to bylo jakkoliv, podstata problému je v tom, aby se církev a její představitelé jasně a nekompromisně postavili k problému zneužívání – nejen sexuálního, ale i mocenského, které je mnohem častější. Aby ho nebagatelizovali, nepovažovali jen za osobní selhání jednotlivců, ale aby přiznali, že jde o systémové selhání církve, a hledali cestu, jak takovým chybám do budoucna předcházet.
V diskusi na závěr každého kola vystupují „hosté“ – prezenční účastníci synody, kteří zastupují nikoli biskupské konference, ale různá hnutí a spirituality (Renovabis, Iusitia et pax, Schönstatt, Opus Dei, Comunione e liberazione, Neokatechumenát, Fokoláre…). Velmi si vážím jejich angažovanosti, ale na druhé straně: byli jsme vyzváni, abychom na tomto fóru naslouchali těm, kdo byli doposud málo slyšet, kdo jsou na okraji církve. Tedy chudí, nemocní, bezdomovci, vězni, migranti, Romové, rozvedení, homosexuálové, ženatí kněží a jejich děti, oběti zneužívání atd. Kde jsou?