Aktuality

…v chrámech i v přírodě, ve slovech i v mlčení, v lidech i v samotě, v radosti i v bolesti. Bůh je blízko všem, dokonce i těm, od kterých my bychom byli nejraději co nejdál.

Jen co jsem zavřela dveře za minulým školním rokem, vydala jsem se vstříc prázdninovým dobrodružstvím a první červencový týden jsem strávila na cestách po Izraeli a Palestině. Před odjezdem jsem si ještě rychle přečetla knížku Josi Kleina Haleviho Dopisy přes zeď, abych snad aspoň trochu rozuměla současné složité situaci v tomto regionu a zdrojům napětí mezi oběma národy.

Farnost Březová, Stanovice a Dražov srdečně zve všechny příznivce na farní den do Stanovic. Program: 11 hodin společná mše svatá ve Stanovicích, 12 hodin společný oběd a grilování na faře ve Stanovicích, 13 hodin společně strávené odpoledne při koláčích, povídání a hudbě, 16 hodin odpolední pobožnost u hrobu Mons. Mixy, možnost zpovědi. Plakátek je níže.

Jan Zábrana (1931 – 1984) a Antonín Přidal (1935 – 2017) jsou představitelé invenčního a poctivého přístupu k překladatelskému umění. Jejich aktivity se překládáním krásné literatury nevyčerpávaly. Jan Zábrana, spojený celoživotně s Prahou, psal básně, povídky a detektivní romány; jeho deník Celý život, který vyšel až v roce 1992, představuje upřímný a úctyhodný vhled do kulturního života po roce 1948. Antonín Přidal, tvořící v Brně, byl též básník, dramatik a divadelní režisér.

Stejně jako odpor Poláků proti germanizaci a rusifikaci je emancipace Slovinců od kultury italskojazyčné většiny Přímoří v severozápadní Itálii spojena s římskokatolickou církví. Církev byla v obou případech místem, kde se uchovávala a rozvíjela národní kultura a mateřský jazyk. Alojz Rebula (1924 – 2018) byl jedním z nejvýznamnějších prozaiků slovinské menšiny v Přímoří, které z větší část připadlo po Světové válce Itálii (dalším velikánem byl Boris Pahor).

Johannes Höver se narodil v selské rodině. V letech 1833 – 1835 působil jako soukromý učitel, od roku 1835 studoval na učitelském ústavu. Působil pak na veřejných školách jako učitel. Po smrti své manželky v roce 1846 začal spolupracovat s Františkou Schervierovou (působící v řeholní kongregaci františkánského zaměření s péčí o děti a mládež). Jako učitel se setkával s problémy chudých dětí a mládeže a chtěl se podílet i na jejich řešení.

Od poslední soubornější výstavy Alfreda Justitze, jednoho ze zakladatelské generace českého moderního umění, uplynulo více jak dvacet let. Po zásluze již byla oceněna autorova role v tehdejším česko-německém kulturním životě (vedle Otto Gutfreunda to byl právě Justitz, kdo se v okruhu židovských umělců pocházejících z Čech nejvíce angažoval na domácí umělecké scéně).

Ježíš v dnešní perikopě klade svým učedníkům otázky: Za koho mě pokládají lidé?  Za koho mě pokládáte vy? Tyto otázky jsou vysoce aktuální dodnes a odpovědi mají dodnes sílu stmelovat i rozmetat vztahy mezi lidmi. Také já si vždy kladla otázku, komu nebo proč vlastně věřím.