Aktuality

V 1. čtení jde Petrovi vstříc Kornelius, římský voják a pohan, jehož křest znamenal průlom, neboť do té doby se křesťany stávali jen Židé.  Mne zaujalo, jak Petrovi padl v úctě k nohám. Jak vidíme úctu dnes? Máme k někomu úctu? Viděli jste někoho padnout před někým živým v hluboké úctě k nohám? Osobně mne napadl v této souvislosti jen mně milý papež František a jeho vstřícná gesta..

Na webových stránkách farnosti nalezneme zamyšlení pana Luboše. Jaksi mimochodem upozorňuje, že dnešní evangelium ukazuje i na možnost života bez Boha. To je zajímavý postřeh. Ve svém zamyšlení také poukazuje na sílu slova. Ale přečtěte si jeho zamyšlení raději sami. Pokud jsem zmínil web, pak můžeme na stránkách Biskupství plzeňského sledovat zamyšlení nazvaná „Velikonoční cesta“[1], jež se opírají právě o 1. Janův list. Na tento počin upozorňuje leták ve vchodu do kostela.

Papež František vyzval věřící k účasti na "maratonu" modlitby svatého růžence s úmyslem prosit za ukončení pandemie. Každý den v měsíci květen povede jedno pověřené poutní mariánské místo z regionů po celém světě modlitbu růžence doplněnou o konkrétní modlitební úmysl za nejrůznější kategorie lidí. Můžete se připojit i Vy svou modlitbou. Bližší informace jsou v dalším textu, v dopise předsedy ČBK arcibiskupa Graubnera.

Ve svém zamyšlení bych rád vyjádřil pár myšlenek, které mě napadají při četbě evangelia 5. neděle velikonoční. Nejprve poukážu na některá fakta, která se vážou k biblickému textu, následně se pokusím o syntézu biblických textů napříč Písmem, o kterých si myslím, že lépe ozřejmí můj myšlený záměr. Pokusím se upozornit na určitý pohled na text písma. Na konec se pokusím vyvodit důsledky z myšleného. 

Vážené a milé sestry, vážení a milí bratři v naší plzeňské diecézi, pěkně Vás zdravím ve velikonoční době a dovoluji si Vás požádat, abyste věnovali pozornost personálním změnám v naší diecézi, které byly v jednotlivých farnostech ohlášeny tuto neděli. Byla to neděle Dobrého pastýře a já Vás mohu ubezpečit, že právě podpora pastýřské služby mých spolubratří kněží byla tím hlavním kritériem pro mé rozhodování.

Když jsem si přečetl úvahu pana Jiřího pro webové stránky farnosti, to první, co mne napadlo, byl postesk – sebral mi námět. Ale současně jsem si musel přiznat, že bych téma dobrého pastýře takto zvládnout nedokázal. Takže děkuji a zůstanu i dnes u druhého čtení. Minulou neděli jsem zmínil, že janovská církevní obec čelila uvnitř svých vlastních řad gnostickým myšlenkám. Proč to autor vnímal jako opravdový problém, pochopíme, když si něco řekneme o gnosticismu.

Dnešní neděle se nazývá „nedělí Dobrého pastýře“ Dobrý pastýř je v protikladu k námezdnímu pastýři – tomu nejde o ovce, ale v prvé řadě o zisk. Jeho postava je vykreslena zcela negativně: jde mu čistě o sebe, o svůj život (a ne o život ovcí v hodině nebezpečí). Tito námezdní pastýři se v Palestině vyskytovali docela často a měli jako povinnost ochraňovat stádo od divoké zvěře. Avšak tito pastýři neměli k ovcím osobně zúčastněný vztah.  

Paní Eva si pro své zamyšlení na webových stránkách farnosti vybrala úryvek z knihy Skutky apoštolské. To obdivuji. S touto knihou si dosud nevím rady. Mimo jiné ve svém zamyšlení uvádí, že Petr naléhal na své posluchače, aby připustili, že Boží jednání může přesahovat naše představy. Pokusím se na tuto myšlenku volně navázat.  

Dnešním prvním čtením ze Skutků apoštolů je jedna z promluv apoštola Petra: "Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých." (Sk 3, 13-15,17-19)           Vybrala jsem si k zamyšlení tento úryvek, protože mi připadá v dnešní době velmi aktuální. Petr zde promlouvá k lidem poté, co došlo k uzdravení chromého žebráka u brány Chrámu a to proto, aby si nemysleli, že zázrak uzdravení učinil svou vlastní mocí či zbožností.

Před krátkým časem se uzavřela životní cesta Jana Sokola (1936 – 2021), jednoho z nejznámějších českých katolických intelektuálů. Vysokoškolský pedagog, překladatel, disident a filozof mohl začít působit v oficiálních školských strukturách až po roce 1989. Do té doby se živil jako zlatník, programátor a občasný překladatel. Mezi jeho nejznámější knihy patří Malá filosofie člověka a Slovník filosofických pojmů (Vyšehrad 1997) a Mistr Eckhart a středověká mystika (Vyšehrad 1993).