Aktuality

Milé děti, dnešní evangelium, zdá se, nebudí žádné pochybnosti. Pokud věříme v Ježíše, známe jeho hlas. Pokud nám chce Ježíš něco říci nebo odpovídá na naši prosbu o radu, tak poznáme, co nám říká a co nám odpovídá. Nebo to tak být nemusí? Protože vím, že jste od svých rodičů, prarodičů, učitelů a kamarádů vyslechly mnoho pohádek, dovolím si zavolat na pomoc jeden známý příběh, který se vypráví v různých podobách po celém světě.

Po několikerém čtení dnešního úryvku z evangelia jsem si vzpomněla na duchovní obnovu s Mgr. Pavlem Petrašovským. V českém ekumenickém překladu Bible 1 Ježíši na otázku „Miluješ mne?“ Šimon Petr dvakrát odpovídá: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Potřetí se Ježíš ptá už jinak, a to slovy : “Máš mne rád?”

Když počátkem roku 2020 náš biskup Tomáš vyhlásil jako motto roku NEBOJTE SE!, nikdo netušil, jak brzy bude ještě aktuálnější a nabude významu, který ani sám autor netušil. Tak jen připomenu: za necelé tři měsíce poté propukla pandemie COVID 19, ze které se některá naše duše i těla vzpamatovávají dodnes. A když se zdálo, že jsme z nejhoršího venku, přišla válka na Ukrajině a s ní spojený strach, vysoká inflace a existenční nejistoty.

Bratři a sestry, milí přátelé, vážení velikonoční hosté, slavíme velikonoční vigilii, nejposvátnější noc liturgického roku. Je to ta noc, „kdy se zabíjí velikonoční beránek“, ta noc, ve které „Hospodin vyvedl naše praotce z Egypta Rudým mořem“, ta noc, kdy je „ohnivý sloup vodil temnotou pouště“, ta noc, kdy „Kristus zlomil pouta smrti“, jak se zpívá ve velikonočním chvalozpěvu Exsultet. V této noci se tak zhušťují celé dějiny spásy, jak také naznačuje série čtení, která jsme slyšeli.

Dnešní zamyšlení začnu otázkami:  Věříte, že Ježíš vstal z mrtvých?  Průzkumy veřejného mínění odhalují, že v Německu tomu poměrně velké množství křesťanů (jedná se především o katolíky a evangelíky) nevěří. Podle různých pramenů jejich počet kolísá mezi 30 a 50 procenty. Nejde zde o pochybnosti, které proces vývoje víry z naivní na vyzrálou často provázejí, ale přímo o nevíru.   Co vlastně vzkříšení konkrétně znamená pro nás? 

Nevím, jakou kdo z vás má první vzpomínku na Velikonoce v kostele? Mimo kostel jich je určitě hodně, naše česká tradice – barvení a koledování vajíček, pletení pomlázek vyšupání děvčat, beránek na stole, nádivka k obědu …… Je hezké mít tradice a milé je udržovat, předávat je dál a věřit, že v globalizovaném světě nezaniknou. Ale úplně první vzpomínku z Velikonoc mám spojenou s babičkou u Božího hrobu.

Je 5. neděle postní, blížíme se konci postní doby a těšíme se na Velikonoce. Jak jsme čtyři týdny postu prožili? Zvládli jsme všechna předsevzetí? Pozor - hodně předsevzetí je dlažba cesty do pekel. Postní doba je asi pro mnoho z nás odřeknutí se opečených jitrnic, kouření, alkoholu, tancovaček, surfování na mobilech atd. A nebo budu milý, nebudu se zlobit na blízké, nebudu při řízení agresivní a mnoho dalších možností cesty ke "svatosti".

Úryvek z knihy Jozue popisuje významný okamžik v dějinách Izraele – jejich příchod do zaslíbené země a přechod od závislosti na maně k obživě z plodů země. Hospodin říká Jozuovi: „Dnes jsem z vás odvalil egyptskou potupu.“ Proto se to místo jmenuje až dodnes Gilgál, to je odvalení.

Veleb, duše má, Hospodina, veleb jeho svaté jméno….., ale jaké vlastně? Jméno v životě člověka hraje podstatnou roli. Konkretizuje lidskou identitu, je vyjádřením vztahu k ostatním. Tím, že je nám dáno před, nebo v okamžiku narození, nezávisle na naší vůli a bylo nám přiděleno těmi, kteří nás v pozemském rozměru stvořili, se vztahuje k minulosti.

Evangelium druhé postní neděle přibližuje událost Proměnění Páně, kdy Ježíš na hoře ukazuje svou božskou slávu třem učedníkům. Mojžíš a Eliáš s ním rozmlouvají o jeho odchodu, který se má naplnit v Jeruzalémě. Nakonec se z oblaku ozve hlas: „Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte.“ Tato událost nám ukazuje, že Kristus není jen obyčejným člověkem – je Božím Synem, skrze něhož se uskutečňuje spása světa.