Aktuality

Když se blížily židovské Velikonoce,  Ježíš přišel do Jeruzaléma. V chrámu však místo posvátného ticha slyší hluk, bečení ovcí, hádky směnárníků, volání obchodníků… Chrám. který měl být místem modlitby, setkání člověka s Bohem, se stal tržištěm plným obchodů, peněz a křiku. Prodavači a penězoměnci nedělali nic špatného, vše sloužilo náboženským účelům.

Dnešní den vzpomínky všech zemřelých má pro mnohé z nás svou poetiku, spojenou s pietní návštěvou hřbitova, kdy za mlhavého večera na hrobech svítí stovky svíček. Posloucháme Mozartovo, Verdiho nebo Dvořákovo Requiem, vzpomínáme na své blízké zemřelé nebo na dávné předky.

Bůh je spravedlivý, nestraní nikomu. Není na straně proti chudákovi. Znamená to tedy, že je na straně chudáka?

Hledám-li jednotící myšlenku dnešních čtení, napadá mě, že by jí mohla být: vytrvalost ve víře, obohacenou o modlitbu a vzájemnou lidskou podporou, Bůh ocení svou věrností a záštitou. V prvním čtení Mojžíš s rukama zdviženýma k nebi prosí za svůj lid. Respektive, zcela prozaicky, za to, aby Izraelité dali na frak Amalečanům. Jeho lidské síly se však vyčerpávají, ruce bolí a ochabují, dílo se přestává dařit… Mojžíš potřebuje nutně pomoc a to ne pomoc Boží, tu má, ale pomoc lidskou.

O čem je toto evangelium? O vděčnosti, která nám tak často chybí. Každý den prosíme, ale málo děkujeme. O pokoře, která se vytratila z života většiny lidí, mnozí by ani nedokázali říci, co to slovo vlastně znamená. O malé víře kdesi uvnitř nás.  Hluboká víra jsou mnohdy jen slova. Zní to skepticky?

Milé sestry a bratři, v minulém zamyšleni jsem otevřel otázku sociální spravedlnosti a chtěl bych tuto otázku s pomocí Božího slova dále prohloubit. Sociální spravedlnost podle Božího záměru nezahrnuje pouze a jenom vytváření podmínek pro svobodný rozvoj člověka jako osoby, ale podle Božího záměru se spravedlnost naplňuje i v metafoře „stolování“.  

Devátého srpna tomu bylo právě 25 let, kdy vstoupil v platnost Zákon o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, díky kterému si dnes můžeme připomínat Den české státnosti. Zajímalo mě, proč se v názvu svátku, který běžně označujeme jménem svatého Václava, jméno tohoto světce neobjevuje.

V prvním čtení prorok Amos kritizuje nespravedlivé praktiky bohatých vůči chudým. Amosův spis patří mezi menší prorocké knihy Starého zákona – tzv. malé proroky – a zároveň mezi nejstarší prorocké spisy. Amos pocházel z Judska a jako jeden z mála prorokoval k Severnímu Izraeli. Ráda bych nyní lehce nastínila historický vývoj obou zemí (Severního Izraele a Judska), které podle biblických zpráv vznikly rozdělením původního Izraele, jak jej známe z vyprávění o králi Davidovi a Šalomounovi.

Liturgické texty pro dnešní neděli jsou plné protikladů. Had, který je původně symbolem zla a smrti, je dnes představen také jako znamení záchrany. V listu Filipanům autor zdůrazňuje protiklad Boha a služebníka, a také ponížení a povýšení v souvislosti s Ježíšovým působením na zemi. A v evangeliu čteme o vystoupení na nebe, které však mohlo začít jen sestoupením. Já bych se dnes s vámi ráda zastavila nejprve u prvního čtení a poté u novozákonních textů.

Dnešní evangelijní čtení pro nás bývá kamenem úrazu. Ježíšova slova mohou působit jako velká změna oproti dříve probíraným kvalitám Božího království. Řada překladů Bible do češtiny používá vyhrocený slovník, některé více radikální, než jaký je použit v řeckém originále (hovoří o tom, že je třeba mít v nenávisti otce, matku…).