Aktuality

Vstoupili jsme do adventu, času přípravy na příchod Pána, který oslavíme o Vánocích. Nejde při tom jen o narození dítěte Ježíše, ale především o Kristův příchod do našich dějin. Jan volá: „Připravte cestu Pánu.“ Bůh přichází, jeho příchod je blízko, ale nepotkáme ho, pokud sami nepřiložíme ruku k dílu, a to především ve svém osobním životě. Modleme se za připravení cesty pro Boha a něco pro to dělejme.

Nové období, jež Hospodin prorokovými ústy ohlašuje, tedy nový věk, v určitém smyslu navazuje na něco z období starého. Zůstávají v platnosti Boží plány a trvá jeho dílo s lidem. Tato kontinuita je vyjádřena v Boží smlouvě. Každé období Božího lidu mělo svou smlouvu. Zvláštní význam měla smlouva Davidovská. O jejím nepřetržitém trvání mluví. To, co vyznačuje zaslíbeného potomka z Davidova rodu, se stává charakteristikou města a jeho obyvatel.

„Já jsem Alfa i Omega, Počátek i Konec.“ Tak tahle věta mi v mysli utkvěla, vždy mi naháněla posvátné, ale zvláštně krásné mrazení po těle, vzbuzovala napětí, očekávání a vědomí čehosi velkého, co mě přesahuje a je tajemné. Tím "vždy" myslím dobu, od níž se datuje mé seznamování se s křesťanstvím. V nějakých 16-17 letech, jako „gymplačka“, jsem začala dojíždět do Hroznětína za jezuitou p. Dvořákem, který se mnou neúnavně diskutoval a vedl, i přes svůj pokročilý věk, dlouhé a trpělivé rozhovory.

Známý kazatel Segneri začal jednou svoji řeč slovy: „Dnes vám budu vyprávět něco, co ještě nevíte.“ V kostele zavládlo naprosté ticho a lidé s napětím čekali, co zajímavého jim řekne. Po chvíli kazatel pokračoval. “Každý člověk musí zemřít.“ Kostelem se nesl rozpačitý údiv a lidé začali mezi sebou šeptat.

Peníze hýbou světem. Tuto otřepanou frázi, dalo by se říci floskuli, která častým užíváním ztratila svůj obsah, dnes často slýcháme z úst politiků i podnikatelských elit, lidí rádoby pragmaticky a ekonomicky smýšlejících. Hodně ale záleží na úhlu pohledu. Na jednu stranu peníze a hmotné statky bez člověka a jeho přičinění nic neznamenají. Na straně druhé stojí chorobná touha po penězích, známá již od dob jejich vynálezu ve starověké Fénicii.

Kdysi se mne někdo zeptal, jak můžu věřit, že Bůh existuje. Ještě něž jsem stačila odpovědět, pronesl úvahu o tom, že mne vždycky pokládal za rozumného člověka. Jako by rozum byl v rozporu s vírou. Ale od počátku…., jako dítě jsem byla téměř od narození svěřena do péče prarodičům, tehdy již sedmdesátníkům. Úžasným, milujícím, hluboce věřícím.

Evangelium této neděle vypráví příběh slepého žebráka Bartimaia. V době Ježíšově se věřilo, že když se v rodině narodí někdo postižený, nebo těžce nemocný, že se ta rodina provinila nějakým hříchem. I slovo rodina má v kontextu bible širší význam – dnes bychom řekli rod, neboli více generací příbuzných. Tedy v rodině Bartimaia byl zřejmě spáchán hřích, jemněji řečeno něco se nepovedlo, rozbilo, narušilo a to mělo za následek, že měli slepého syna…

Dnešní evangelium má pro mě dva významy, které trochu souvisí a trochu také ne. Ten první. Když si některé z biblických textů potřebuji přiblížit, snažím se udělat časovou přesmyčku a přenést děj do dnešní reality, představit si jak by příběh vypadal, kdyby se odehrál ne před dvěma tisíci lety, ale včera, v časoprostoru, který znám.

Věříte na věčný život? Chcete být v náboženském slova smyslu spaseni? Hřích Adama a Evy, příčina bolesti a smrti, byl urážkou Boží, Kristova smrt je zástupnou obětí, kterou Kristus usmířil svého Otce a ospravedlnil nás. Zajímá Vás to? Toho bohatého mladíka evidentně ano, když se Ježíše ptal, co má dělat, aby dostal věčný život. Zajímalo to pak i učedníky, když se ptali, kdo může být spasen a Ježíš na konci textu slibuje pro budoucí věk život věčný.  

Máte rádi stolní hry? Dnes bych vám chtěla jednu představit. Jmenuje se Globulus Cusani a vymyslel ji někdy v 15. století německý kardinál a reformátor církve Mikuláš Kusánský pro své tehdejší žáky v Římě.