Aktuality

Příběh o svatbě v Káni mám moc ráda. (Většinou se mi při něm na první dobrou vybaví vtip: Po svatební hostině v Káni galilejské se probírá jeden z opilců se slovy“ „Teda já mám žízeň.“ Úslužný Ježíš se hned zvedá, když tu se ozve: „Ne, ty teda rozhodně už ne.“)

Začátek čtení z Titovy 2. kapitoly zní tak trochu jako vánoční čtení z Lukášova evangelia. V obou zaznívá slovo naděje a radosti – z Boží milosti je vám dána spása. Všem lidem.

Dnešní liturgické texty Slavnosti Zjevení Páně velmi přesvědčivě vnášejí světlo naděje do složité současnosti. Žijeme v době neméně složité a mlhavé než ta, ve které tyto biblické texty vznikaly.             Šedesátá kapitola proroka Izaiáše začíná zvěstí o příchodu Hospodinovy spásy. První roky po návratu z Babylónského zajetí byly krušné a skličující. Město v rozvalinách, chudoba a poníženost. Všechno vypadá bezvýchodně a beznadějně.

Když nás pan farář před Vánoci vyzval, abychom mu pomohli vymyslet kázání na půlnoční mši, protože ta bývá hlavně pro nevěřící, myslela jsem, že to nemůže být vůbec složité. Cosi jsem napsala, nechala to přečíst rodině a věřila, že se mi to skutečně povedlo, kritika mne neminula. Tak jsem text odeslala panu faráři s nadějí, že on můj článek ocení. Řekl: „Dobré, ale mohla byste to přepracovat.“

Pro své zamyšlení ve 26. neděli v mezidobí jsem si vybral čtení z listu svatého apoštola Jakuba, přestože bylo již k tomuto listu mnoho napsáno v zamyšlení pro 24. neděli v mezidobí a následně byla problematika tohoto listu rozebrána P. Vladimírem v nedělních kázáních. S listem apoštola Jakuba mám osobní a stále živou zkušenost z období mé konverze. Přesto, že prostředí, ve kterém jsem vyrůstal, nebylo úplně ateistické, k víře jsem vedený nebyl.

Vstupujeme do samého závěru adventní doby – Štědrý večer se už přiblížil. Dříve než se po štědrovečerní rybě (ryba je symbolem křesťanů) odebereme k vánočnímu stromku (strom je zelený – symbol života), zastavme se u jednoho slova, které dnes slyšíme od proroka Micheáše a které je také s Vánocemi neodlučitelně spojeno. Tím slovem je Betlém.

3. adventní neděle se nazývá nedělí „gaudete", tj. nedělí radostnou. Zatímco děti se radují, že budou Vánoce a dostanou dárky, my se radujeme z toho, že se blíží příchod Pána, jehož přítomnost s sebou přináší spravedlnost, pokoj, lásku a hojnost všeho dobrého.     Ježíš Kristus přichází v podobě malého děťátka k nám a my bychom se měli přiblížit k němu. Na to, jak se může člověk přiblížit k Bohu, odpovídá v dnešním evangeliu Jan Křtitel.

Začal nám všem adventní čas: pro mne nejkrásnější období roku, příprava na narození Ježíška, příprava na vánoční svátky v kruhu rodinném, posílání různých zdravic a přání, zpívání koled a mnoho dalších radostí. Prostě příprava na titulek z 2.čtení: Abyste čistotou jen zářili a byli bez hříchu pro onen den Kristův. Apoštol Pavel v tomto listu Filipanům nejprve děkuje Bohu a ujišťuje Filipany, že v každé modlitbě za ně všechny s radostí prosí.

Samostatné Judské království končilo, babylonské zajetí bylo neodvratné. A do této situace zaznívají slova proroka Jeremiáše, že Bůh na svůj lid nezapomněl, že splní své sliby a dá Izraelovu a o Judovu domu zachránce, který bude uskutečňovat právo a spravedlnost na zemi. Budou ho nazývat: „Hospodin je naše spravedlnost“. Takové proroctví nenaplňuje jen zvědavost lidu vůči budoucnosti, ale je zdrojem naděje pro Judejce v jejich těžké situaci.

„Bylo jednou jedno království…“ Těmito známými slovy začíná nejedna klasická pohádka, která nás čtenáře, posluchače nebo diváky touží přenést do poetického světa čar a kouzel na neurčitelné místo mimo čas a prostor. Již za měsíc se rozblikají nejenom světla vánočních stromků, ale také televizních obrazovek přinášejících povinnou dávku pohádkové sentimentality.