Aktuality

Mám moc ráda adventní čas. Již ze slova advent na mne dýchá pokoj, světlo, naděje, vločky. Zvědavě jsem rychle přelétla v mobilu čtení, které připadá na tuto neděli…a úplně adventně na mne nedýchlo, obzvlášť syrový konec evangelia s ohněm vločky rozpustil.

Zatím to na poslední dny moc nevypadá. V Evropě je hrůzostrašná válka a nikdo nekuje   z mečů vinařské nože, ale co když ta Izaiášova vize mluví o něčem jiném? Co když ty poslední dny přicházejí postupně, minimálně od doby historického Ježíše? Znovu a znovu po Zemi šlapou lidé, kteří se nechtějí učit válce, kteří chtějí chodit po Božích cestách, i když tomu Bohu mnohdy dávají různá jména, dokonce o něm někdy ani neví.

Tyto tři metafory Krista – krále čteme podle ročního cyklu na třech místech v evangeliích, vždy na slavnost Ježíše Krista Krále.

Kdo nechce pracovat, ať nejí. Lidská práce je prostředkem našeho realizování, nepracujeme jen z nutnosti, ale z přirozenosti. Z biblického textu dokonce vidíme, že pracovat je povinností člověka – kdo nechce pracovat, ať nejí. Ježíš jako vyučený tesař, jeho učedníci rybáři, či výrobci stanů.

Dnešní starozákonní příběh je o hluboké a silné víře matky a jejích sedmi synů, kteří pro svou víru zemřeli mučednickou smrtí. Z pohledu dnešního člověka (a to i věřícího) je to příběh neuvěřitelný, ne-li přímo absurdní. Umírají totiž proto, že odmítají jíst vepřové maso, které jim jejich víra zakazuje. Král, který je nutí maso jíst, je dává mrskat a mučit neuvěřitelně krutým způsobem. Neuposlechnutí králova příkazu znamenalo jasnou mučednickou smrt.

Sv. Pavel ujišťuje Soluňany svými přímluvami o dobra a o ochranu. Autor tedy sděluje toto poselství: Současné útrapy adresátů nejsou ještě znamením odpoutání ďábelských mocností, které podle apokalyptiky budou předehrou konce. Jsou spíše důsledkem stálé přítomnosti zla v lidských dějinách. Bůh nám dal svobodu v rozhodování – jsme stvořeni k Jeho obrazu.

Před pár dny se stali Matúš a Juraj, dva mladí gayové ze Slovenska, oběťmi politické vraždy. Mladý neonacista se ujal role soudce a pána nad lidskými životy. Nějaký čas veřejně komunikoval svá přesvědčení o likvidaci Židů. O qeer lidech se vyjadřoval ve stylu něčeho naprosto nepovedeného. Jeho touha byla absolutně vyhladit určité „druhy“ lidí.

Pro své zamyšlení jsem si vybrala Starozákonní čtení. Amálekovci odvozovali svůj původ od Ezaua. Sídlili při jižním pomezí zaslíbené země, stáli v cestě při jejím obsazování Izraelci. Připomínali starý spor o prvorozenství před Hospodinem. Vítězný boj je pro Izraelce jako lid z linie Jákobovy ujištěním, že Boží zaslíbení pro něj plně platí.

Tuto neděli nebude nedělní zamyšlení. Náhradou nabízíme k přemýšlení jinou otázku. Náš kostel tento týden slaví 113. "narozeniny". Popřemýšlejme, jestli a pokud ano, pak k čemu a proč kostely dnes jsou anebo by mohly být užitečné.

Kdo byl ten Habakuk? Prorok Abakuk nebo také Habakuk žil na přelomu 7. a 6. století před Kristem za krále Jojakíma, který vládl v Judském království a zřejmě nebyl úplně dobrým a spravedlivým vládcem. Řada vznešených Izraelců byla v průběhu jeho vlády odvlečena do Babylóna, včetně proroka Daniela -  judské království prožívalo postupnou devastaci, války a násilí. Tyto okolnosti vedly Abakuka k diskusi s Bohem. ...