Aktuality

Bratři a sestry! Něco málo k historii dopisu: list Galatským psal apoštol Pavel buď roku 57 ještě v Korintu nebo podle jiných už roku 50 cestou do Jeruzaléma. List je psán „církvím v Galatii“ (tj. v Antiochii Pisidské, v Iconii, v Derbe a v Lystře), které Pavel předtím založil. Název Galatia (nebo Galacia) označoval oblast ve střední Anatolii (dnešní Turecko), kde se kolem roku 270 př. n. l. usadili Keltové (Galati).

Ke svému zamyšlení jsem si vybrala část z Evangelia Lk 9,18-24. …. Všem pak řekl : „ Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, den co den ber na sebe svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho.“

Dnešní Slavnost Nejsvětější Trojice se vymyká mezi ostatními velkými slavnostmi v liturgickém roce – ty většinou reflektují události dějin spásy: Narození Krista, jeho Vzkříšení, Seslání Ducha Svatého …..

Letnice, židovský svátek slavený jako dožínky na poděkování za úrodu, se stal dnem seslání Ducha Svatého na apoštoly shromážděné i s Pannou Marií na modlitbách. V tento den dovršil Bůh dílo našeho vykoupení sesláním svého Svatého Ducha. Boží dožínky. V něm dává církvi život, v něm jej nacházejí a vyznávají lidé všech národů.

Pro své zamyšlení jsem se inspirovala kázáním sv. Augustina Ježíš Kristus vstoupil na nebesa. Kéž tam s ním vystoupí i naše srdce! Jako on vystoupil, a přece se od nás nevzdálil, tak i my jsme s ním již v nebi, třebaže se s naším tělem ještě nestalo, co máme slíbeno.

Dnešní část evangelia je krásný text s trinitární (trojiční) tématikou, který ukazuje na vztahy uspořádání v trojici a její těsnou provázanost. Duch svatý je označen za Přímluvce. Trojice se vztahuje i k člověku, a to nejprve v Ježíši z Nazareta a v dnešním textu je zmiňován Přímluvce. Dovolím si jednu odbočku: V hebrejštině se duch řekne ruach a znamená to též: dech a vítr.

„V podstatě si myslím, že bychom měli číst jen knihy, které nás koušou a štípají. Jestliže námi knihy, které čteme, neotřesou jako rána pěstí do hlavy, k čemu je číst?... Kniha musí být onou sekerou na zamrzlé moře uvnitř nás. Tomu věřím.“ Franz Kafka ve svém dopisu Oskaru Pollakovi vyjadřuje přesvědčení o smyslu čtenářství. Opravdu nejde o to, abychom se nechali utěšovat a hladit po střapaté hlavičce…

V liturgických textech a žalmu dnešní 4. velikonoční neděle se opakovaně objevují metafory používající obrazu stád, pastvin, Beránka, ovcí, důvěrného vztahu ovcí ke svému pastýři. Svět pastýřů a jejich stád byl novozákonním posluchačům všem důvěrně známý a srozumitelný, ideální pro vytváření analogií k přenesení každodenní zkušeností posluchače k pochopení něčeho hůře popsatelného nebo pojmenovatelného.

Za svítání stál na břehu Ježíš, kterého nejdříve učedníci nepoznávali, mohl to být přece jen obyčejný hladový pocestný, a volal na ně: „Nemáte něco k jídlu, chlapci?“ Vyprávění pokračuje popisem zázračného rybolovu, který nám může snadno připomenout situaci prvního setkání Ježíše se Šimonem Petrem za podobných okolností (Lk 5,1-11).

Víra, jak o ní mluvit, jak ji vysvětlit, jak pochopit. Ateisté často říkají: Víra = berlička pro slabé. Náboženství je opium lidstva, prohlašoval K. Marx, k tomu teolog Josef Zvěřina poznamenal, že i opium je lék.