Aktuality

Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání.“ Slyšeli jsme před chvílí v evangeliu. Mnohé výklady z tohoto verše vyvozují důraz na poslušnost. Já v něm tento akcent nespatřuji. Důraz vnímám především na lásku. Láska se odehrává ve vztahu a vždy se také konkrétně projevuje: v myšlení, v řeči i ve skutcích. Není statická. Láska vztah proměňuje – a proměňuje oba, jak milujícího, tak milovaného.

Zasedací sál je zcela zaplněný. Auditor v upnutém saku přichází k řečnickému pultu, otevírá tlustou složku a kapesníkem si otírá zpocené čelo. „Blížíme se k závěru našeho dnešního meetingu. Takže si dovolím krátké shrnutí:Ve vašem business plánu jsem nenašel žádná zásadní pochybení, naopak ho vnímám jako velmi perspektivní, dokonce s potenciálem vyplnit určitou mezeru na trhu.Rád bych se ale ještě na chvíli vrátil k proslovu, který zde dopoledne zazněl.

Je oblíbenou frází v kázáních, že "Bůh není jako houska na krámě", případně že Bůh není "automat na modlitby". Opačný výklad písma, totiž že Bůh "je jako houska na krámě" a tedy že stačí přijít, poprosit a brát, je probraný horem dolem a minimálně v těchto kázáních, ale dozajista i v autoritativnějších žánrech křesťanské teoretické produkce, překonaný a vysvětlený. Proto mne často zaráží, když křesťané berou víru jako záruku spásy, a z toho čerpají motivaci se snažit o dobro.

Evangelista Lukáš zde líčí situaci po Ježíšově ukřižování. Učedníky ovládá bolest, strach, bezradnost a možná i vztek. Teoreticky sice věděli, co Ježíše čeká. O svém poslání s nimi otevřeně mluvil. Ovšem během času s Ním stráveným jim něco takového asi začalo připadat absurdní, neskutečné a vzdálené. Když viděli, jak uzdravuje nemocné a křísí mrtvé, jak si mohli představit, že by se Jemu, který koná zázraky, mohlo něco tragického stát.

Dnešní neděle nese jméno Božího milosrdenství. Víte, co na Vás vyskočí, když zadáte do vyhledávače slovo misericordia (latinsky milosrdenství)? Nespočet pohřebních služeb. Zdá se, že toto pojmenování zvyšuje tržby. Pozůstalí ovšem velmi potřebují milosrdné jednání, protože ve svém stavu duše jsou schopni kývnout na téměř jakékoli požadavky společnosti, jejíž služby poptávají. Slovo je složeninou. První část známe ze slova mizérie (neštěstí, ubohost, bída) a znamená ubozí nebo také postižení.

Konečně jsme se dočkali. Pán vstal z mrtvých. Odvalený kámen a pečlivě složené roušky. Dokonce i oddělené, rouška na hlavě ležela zvlášť. Uměl po sobě uklízet. A dělal to sám? Proč byl kámen odvalen, když oslavené tělo mohlo projít zavřenými dveřmi k apoštolům do večeřadla? U Lazara měl na odvalení lidi. Oslavené tělo by prošlo i kusem šutru jako ve večeřadle. Navíc by to odvalení dělalo rámus a byl tam voják na stráži. A my potom máme turínské plátno jako důkaz, nezpochybňuji jeho autenticitu.

Hospodinův služebník snáší i tupení a rány, ale zůstává věrný, protože ví, že při něm je Hospodin. Nemluví o svém povolání, ale o způsobu, jakým své poslání uskutečňuje. Přirovnává se k učedníkům, kteří naslouchají slovům svého učitele, aby je dále šířili. Služebník vidí své poslání ve službě slovem. Má podpírat lid zemdlený dlouhým čekáním na vysvobození. Potěšovat ho slovem, které uslyšel přímo od Hospodina.

Drahé sestry a bratři, evangelium o Lazarovi často slyšíme jako příběh o velkém zázraku. A skutečně – mrtvý vychází z hrobu. Ale možná je tu ještě hlubší zázrak, který se odehrává dříve, než zazní mocné „Lazare, pojď ven!“ Tím zázrakem je setkání.

Ježíš odchází z Judska do Galileje, čili z místa, kde je úspěšný ve své činnosti, protože má hodně svých učedníků, do místa, které je cizí. Přichází do samařského města Sychar, což je město na Západním břehu Jordánu (dnešní Askar v Palestině). Obyvatelé města byli Samařané, etnicky i nábožensky odlišní od Židů, kteří je považovali za nečisté a nestýkali se s nimi. Říkali o nich: „Kdo jí chléb Samaritánů, podobá se člověku, který jí psí maso.“

Dnešní text evangelia pro nás může být mottem – vodítkem pro celou zbývající postní dobu. Hned v úvodu nám jeho text nabízí dva prostředky:  – horu – místo setkávání s Bohem (tak byla v minulosti hora vždy chápána). Bude na nás, zda najdeme tuto „horu“ - kde se budeme setkávat se svým Bohem… Ovšem vyrazit na vysokou horu není jen tak. Je nutná dobrá příprava – fyzická i psychická kondice, správné vybavení a výběr spolehlivých parťáků…. Ježíš nejprve vyvedl své přátele na vysokou horu.