Aktuality

Myslím, že není třeba jít neštěstí naproti v podobě nějakého drastického sebezáporu či sebemrskačství. Den co den ber na sebe svůj kříž, ne kříž někoho jiného, ani kříž, který sis vybral. Nedávno jsem slyšela vyprávět příběh o ženě, které zemřelo dítě, a ona prosila Buddhu, aby ho vzkřísil. Po dlouhém prošení jí řekl: Vzkřísím ho, ale musíš mi přinést semínko z domu, v němž nikdy nepoznali bolest. Žena takové obydlí ale nenašla.

Už se jen párkrát vyspíme a je tu hurá konec školního roku. Hrubé obrysy plánů na prázdninové výlety začínají nabývat jasnějších kontur a s nimi se plní i první seznamy nazývající se „s sebou“. Milovníci rychlé kávy přibalí instantní tři v jednom, kosmetickou taštičku doplníme o trojkombinaci šampon – kondicionér – sprchový gel, do kempu si praktické ženy nezapomenou mycí prostředek – odmašťovač – dezinfekci a muži opraváři/kutilové kladivo – šroubovák – kleště v jednom nástroji.

Líbí se mi texty písní z Taizé. První píseň, která zazněla letos během Noci kostelů, měla slova: V temnotách našich dnů zapal oheň, který nezhasíná, nikdy nezhasíná v nás. Duch svatý je zobrazován jako holubice nebo jako oheň. V dnešním textu jsme četli o tom, jak Duch svatý zapálil oheň v životech učedníků.

Když jsem si poprvé přečetla dnešní liturgické texty, trochu jsem litovala, že jsem nedostala zamyšlení před Velikonocemi, kdy jsou součástí i texty ze Starého Zákona. Když jsem si texty přečetla, tím více mě to mrzelo. Říkala jsem si: „Co mám na tohle vymyslet?“ Texty mi přišly tak nějak jasné a samozřejmé. Vrhla jsem se na Spotify a jiná média a hledala inspiraci u jiných.

Jak těžké je najít cestu klidu a ticha v dnešní hektické době. Ze všech stran a z různých médií na nás útočí negativní zprávy, jsme obklopeni válečnými konflikty a na straně druhé honbou za materiálními požitky. Není lehké se z tohoto kolotoče vymanit a nenechat se jím doslova semlít.

Pacienta pana S. znám už více let. Je to starší moudrý elegán a mám ho moc ráda. Během roků léčby se mu už vícekrát nemoc vracela. Během těch zhoršení a nejistot se na rozdíl od většiny ostatních pacientů opakovaně vracel k tématu, že nakonec ho ta nemoc dožene, že ho nakonec dostane.

Milé děti, dnešní evangelium, zdá se, nebudí žádné pochybnosti. Pokud věříme v Ježíše, známe jeho hlas. Pokud nám chce Ježíš něco říci nebo odpovídá na naši prosbu o radu, tak poznáme, co nám říká a co nám odpovídá. Nebo to tak být nemusí? Protože vím, že jste od svých rodičů, prarodičů, učitelů a kamarádů vyslechly mnoho pohádek, dovolím si zavolat na pomoc jeden známý příběh, který se vypráví v různých podobách po celém světě.

Po několikerém čtení dnešního úryvku z evangelia jsem si vzpomněla na duchovní obnovu s Mgr. Pavlem Petrašovským. V českém ekumenickém překladu Bible 1 Ježíši na otázku „Miluješ mne?“ Šimon Petr dvakrát odpovídá: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Potřetí se Ježíš ptá už jinak, a to slovy : “Máš mne rád?”

Když počátkem roku 2020 náš biskup Tomáš vyhlásil jako motto roku NEBOJTE SE!, nikdo netušil, jak brzy bude ještě aktuálnější a nabude významu, který ani sám autor netušil. Tak jen připomenu: za necelé tři měsíce poté propukla pandemie COVID 19, ze které se některá naše duše i těla vzpamatovávají dodnes. A když se zdálo, že jsme z nejhoršího venku, přišla válka na Ukrajině a s ní spojený strach, vysoká inflace a existenční nejistoty.

Bratři a sestry, milí přátelé, vážení velikonoční hosté, slavíme velikonoční vigilii, nejposvátnější noc liturgického roku. Je to ta noc, „kdy se zabíjí velikonoční beránek“, ta noc, ve které „Hospodin vyvedl naše praotce z Egypta Rudým mořem“, ta noc, kdy je „ohnivý sloup vodil temnotou pouště“, ta noc, kdy „Kristus zlomil pouta smrti“, jak se zpívá ve velikonočním chvalozpěvu Exsultet. V této noci se tak zhušťují celé dějiny spásy, jak také naznačuje série čtení, která jsme slyšeli.