Aktuality

Jméno Izajáš znamená „Hospodin vysvobozuje“. Tento prorok žil a působil zhruba v letech 781–687 př. n. l., během vlády judských králů Azarjáše, Jótama, Achaza a Chizkijáše  Byl ve svém prorokování pevný a dosti nekompromisní; vyznával hlubokou úctu ke „Svatému Izraeli“. Podle tradice zemřel jako mučedník při pohanském povstání (má se dokonce za to, že byl přeřezán pilou vejpůl). Jeho dílo bylo nalezeno v Kumránu v rozsahu asi sedmimetrového svitku. Zda opravdu napsal celé dílo sám, je sporné.

Jaký je rozdíl mezi křesťanem a ne-křesťanem? Ne-křesťani nejsou tak úplně nevěřící. A mnoho je více věřících než lecjaký katolík, protože víra nemusí být hned náboženství a naděje taky ne. Proto pro sebe rozlišuji věřící a nevyznávající. Pokud chodí po světě nějaký hodný nevěřící člověk a nějaký charakterově horší křesťan, a to asi ano, tak se nám nedaří vidět onoho křesťana jako vyvoleného, zachráněného nebo co já vím, na rozdíl od toho hodného člověka.

Dnes přemýšlím o dvou tématech. Díky 1. čtení jsem si vzpomněla na postavu Mojžíšova tchána Jitra, který mě fascinuje. Je to „pohanský kněz“. O midjanském náboženství bohužel nevím nic, ale určitě nebylo kompatibilní s judaismem. A přesto mám pocit, že Jitro měl Mojžíše upřímně rád, svou dceru mu svěřil celkem ochotně. V Písmu se objevil pak znovu v pravý čas.

Hospodin vyvádí Abrama do tmy, pozvedá mu hlavu ukazujíce mu množství hvězd – světel a zaslibuje stejné množství bude jeho potomků.  V příběhu o Abramovi jsme v dnešním liturgickém textu svědky uzavření smlouvy mezi člověkem a Bohem. Kniha Genesis seznamuje s Abramovým příběhem již od kapitoly dvanáct, kde je mezi prvními verši zaslíbení četného potomstva a požehnání. 

V aktuální nabídce Netflixu lze mezi mnoha více či méně zajímavými audiovizuálními počiny objevit i drobný skvost. Jedná se o miniseriál Příběhy jedné generace s papežem Františkem, který byl natočen loňského roku. Mladí autoři se ve svých dokumentárních filmech snaží přiblížit složité životní osudy známých i neznámých inspirativních osobností v seniorském věku.

Minulou neděli jsme v Lukášově evangeliu vyslechli příběh o tom, jak bychom se my jako Ježíšovi učedníci měli chovat ke svým nepřátelům. V Ježíšově době nároky Zákona přikazovaly přistupovat k nepříteli s úctou. Ježíš při popisu poměrů v Božím království požadavek úcty k nepřátelům ještě vystupňoval na požadavek lásky k nepřátelům, který se jeví z pohledu mnohých jako kontroverzní. Lásky k nepříteli byl schopen David, který odolal příležitosti k pomstě a nezabil spícího Saula.

Evangelijní text je uvozen Ježíšovým pokynem, který byl šokující již v době svého vyslovení. Nesplnitelným a absurdním připadá ostatně i našim současníkům. Mohl Ježíš svůj pokyn k lásce k nepřátelům myslet vážně? Ve starověku byly sounáležitost s vlastním společenstvím a negativní vztah k cizímu a k nepříteli v základu lidské identity. Člověka určovalo, jaké vlastnosti, požadavky a potřeby měla jeho rodina, jeho obec, jeho panovník.

Spoléhání na lidskou sílu a moc nepřináší žádnou záchranu a pomoc. Naopak odpoutává od Hospodina a přináší prokletí, varuje Jeremiáš. Člověk, který se domnívá, že na všechno stačí sám, se podobá křovisku ve vyprahlé stepi. Neokusí, že Hospodin vysvobozuje a dává naději. Kdo doufá v Hospodina, sice není uchráněn před bídou a nebezpečím, ale nemusí se bát, že ho Bůh nechá bez pomoci.

Všichni jsme povoláni. I když nevíme jak jít dál, když máme o sebe strach, když námi ostatní opovrhují, jsme opuštění, nešťastní, slabí a nemocní. A také nadutí pýchou, opovrhující ostatními, rozmnožující majetek, ženoucí se za kariérou, mocí. Bůh nás všechny miluje. Ne někoho více a jiného méně. Všechny nás povolává. A dal nám svobodnou vůli, abychom se sami rozhodli pro jeho volání, případně abych neurazil a pro jistotu tak tedy trochu ano, nebo také Ho odmítli.

Čtení o lásce Kor 12,31-13 bývá často čteným textem při svatbách, jeho část bývá i na svatebních oznámeních. Láska je ten nejdůležitější a nejkrásnější důvod k manželství, ale láska o které Pavel mluví je láskou komplexnější. Je vztahem ke svým bližním v rodině, přátelům, kolegům, sousedům, lidem vzdáleným, i vztahem sám k sobě. Jak těžké je pochopit, že se máme modlit za své nepřátele, že máme milovat i ty, co nás nenávidí.