Aktuality

Za svítání stál na břehu Ježíš, kterého nejdříve učedníci nepoznávali, mohl to být přece jen obyčejný hladový pocestný, a volal na ně: „Nemáte něco k jídlu, chlapci?“ Vyprávění pokračuje popisem zázračného rybolovu, který nám může snadno připomenout situaci prvního setkání Ježíše se Šimonem Petrem za podobných okolností (Lk 5,1-11).

Víra, jak o ní mluvit, jak ji vysvětlit, jak pochopit. Ateisté často říkají: Víra = berlička pro slabé. Náboženství je opium lidstva, prohlašoval K. Marx, k tomu teolog Josef Zvěřina poznamenal, že i opium je lék.

Velice živě si vzpomínám na jedno z velikonočních kázání  P. Josefa Mixy (1925-2019).  Začal tehdy svou promluvu zvučným zvoláním:  „Kristus vstal z mrtvých!“, a připojil, že tím by mohl skončit, že k tomu není, co dodat. S úsměvem se pak rozhlížel po věřících…                      Určitě se nechci připomenutím této vzpomínky vyhnout úkolu sepsat zamyšlení na dané téma.

Jásavý a vítaný vjezd Ježíše do Jeruzaléma a následné Ježíšovo ponížení. Projevy radosti, oblíbenosti a pak nenávist a krutost. Co říkal, dělal Ježíš jinak? Nebo se to „zvrtlo“ právě proto, že mlčel?  Protiklady emocí každoročně provází začátek Svatého týdne. Ježíšův vjezd do Jeruzaléma je velkolepý, lidé vzdávají hold králi a Mesiáši. Takhle se vítají oblíbenci, vítězové. S předpokladem úspěchu a vítězství přece také pracujeme při plánování svých životních cest.

Jméno Izajáš znamená „Hospodin vysvobozuje“. Tento prorok žil a působil zhruba v letech 781–687 př. n. l., během vlády judských králů Azarjáše, Jótama, Achaza a Chizkijáše  Byl ve svém prorokování pevný a dosti nekompromisní; vyznával hlubokou úctu ke „Svatému Izraeli“. Podle tradice zemřel jako mučedník při pohanském povstání (má se dokonce za to, že byl přeřezán pilou vejpůl). Jeho dílo bylo nalezeno v Kumránu v rozsahu asi sedmimetrového svitku. Zda opravdu napsal celé dílo sám, je sporné.

Jaký je rozdíl mezi křesťanem a ne-křesťanem? Ne-křesťani nejsou tak úplně nevěřící. A mnoho je více věřících než lecjaký katolík, protože víra nemusí být hned náboženství a naděje taky ne. Proto pro sebe rozlišuji věřící a nevyznávající. Pokud chodí po světě nějaký hodný nevěřící člověk a nějaký charakterově horší křesťan, a to asi ano, tak se nám nedaří vidět onoho křesťana jako vyvoleného, zachráněného nebo co já vím, na rozdíl od toho hodného člověka.

Dnes přemýšlím o dvou tématech. Díky 1. čtení jsem si vzpomněla na postavu Mojžíšova tchána Jitra, který mě fascinuje. Je to „pohanský kněz“. O midjanském náboženství bohužel nevím nic, ale určitě nebylo kompatibilní s judaismem. A přesto mám pocit, že Jitro měl Mojžíše upřímně rád, svou dceru mu svěřil celkem ochotně. V Písmu se objevil pak znovu v pravý čas.

Hospodin vyvádí Abrama do tmy, pozvedá mu hlavu ukazujíce mu množství hvězd – světel a zaslibuje stejné množství bude jeho potomků.  V příběhu o Abramovi jsme v dnešním liturgickém textu svědky uzavření smlouvy mezi člověkem a Bohem. Kniha Genesis seznamuje s Abramovým příběhem již od kapitoly dvanáct, kde je mezi prvními verši zaslíbení četného potomstva a požehnání. 

V aktuální nabídce Netflixu lze mezi mnoha více či méně zajímavými audiovizuálními počiny objevit i drobný skvost. Jedná se o miniseriál Příběhy jedné generace s papežem Františkem, který byl natočen loňského roku. Mladí autoři se ve svých dokumentárních filmech snaží přiblížit složité životní osudy známých i neznámých inspirativních osobností v seniorském věku.

Minulou neděli jsme v Lukášově evangeliu vyslechli příběh o tom, jak bychom se my jako Ježíšovi učedníci měli chovat ke svým nepřátelům. V Ježíšově době nároky Zákona přikazovaly přistupovat k nepříteli s úctou. Ježíš při popisu poměrů v Božím království požadavek úcty k nepřátelům ještě vystupňoval na požadavek lásky k nepřátelům, který se jeví z pohledu mnohých jako kontroverzní. Lásky k nepříteli byl schopen David, který odolal příležitosti k pomstě a nezabil spícího Saula.