Aktuality

Vstupujeme do samého závěru adventní doby – Štědrý večer se už přiblížil. Dříve než se po štědrovečerní rybě (ryba je symbolem křesťanů) odebereme k vánočnímu stromku (strom je zelený – symbol života), zastavme se u jednoho slova, které dnes slyšíme od proroka Micheáše a které je také s Vánocemi neodlučitelně spojeno. Tím slovem je Betlém.

3. adventní neděle se nazývá nedělí „gaudete", tj. nedělí radostnou. Zatímco děti se radují, že budou Vánoce a dostanou dárky, my se radujeme z toho, že se blíží příchod Pána, jehož přítomnost s sebou přináší spravedlnost, pokoj, lásku a hojnost všeho dobrého.     Ježíš Kristus přichází v podobě malého děťátka k nám a my bychom se měli přiblížit k němu. Na to, jak se může člověk přiblížit k Bohu, odpovídá v dnešním evangeliu Jan Křtitel.

Začal nám všem adventní čas: pro mne nejkrásnější období roku, příprava na narození Ježíška, příprava na vánoční svátky v kruhu rodinném, posílání různých zdravic a přání, zpívání koled a mnoho dalších radostí. Prostě příprava na titulek z 2.čtení: Abyste čistotou jen zářili a byli bez hříchu pro onen den Kristův. Apoštol Pavel v tomto listu Filipanům nejprve děkuje Bohu a ujišťuje Filipany, že v každé modlitbě za ně všechny s radostí prosí.

Samostatné Judské království končilo, babylonské zajetí bylo neodvratné. A do této situace zaznívají slova proroka Jeremiáše, že Bůh na svůj lid nezapomněl, že splní své sliby a dá Izraelovu a o Judovu domu zachránce, který bude uskutečňovat právo a spravedlnost na zemi. Budou ho nazývat: „Hospodin je naše spravedlnost“. Takové proroctví nenaplňuje jen zvědavost lidu vůči budoucnosti, ale je zdrojem naděje pro Judejce v jejich těžké situaci.

„Bylo jednou jedno království…“ Těmito známými slovy začíná nejedna klasická pohádka, která nás čtenáře, posluchače nebo diváky touží přenést do poetického světa čar a kouzel na neurčitelné místo mimo čas a prostor. Již za měsíc se rozblikají nejenom světla vánočních stromků, ale také televizních obrazovek přinášejících povinnou dávku pohádkové sentimentality.

A je to tady, 33. neděle. Za týden bude Krista Krále a konec roku. To je hrozné jak ten čas letí. Anebo – nemá to chybu, Vánoce jsou za dveřmi.

Ve svém zamyšlení se zastavím u prvního čtení. Prorok Eliáš pobýval u potoka Kerítu, ze kterého pil a Hospodin ho živil (podobně jako Izraelce na poušti). Když potok vyschl, odchází Eliáš na pokyn Hospodinův do Sarepty, kde ho má živit jedna vdova (1 Kr 17, 7-9). Kenaanci uctívali Baala, o kterém věřili, že je dárcem deště, růstu a úrody. Eliáš byl povolán Bohem, aby odvrátil Izraelce od modloslužby k víře a uctívání samojediného Boha.

V prvním čtení vzkazuje Mojžíš Izraeli, aby zachovával všechny zákony a příkazy Hospodina. A přidává příkaz mít vztah k Bohu: Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou! Druhé čtení, list Židům, zaznamenalo od poslední neděle vývoj.

lepota jako nejvážnější poškození zraku postihuje naši schopnost přijímat a zpracovávat vizuální informaci. V minulosti i v moderní době je slepota velmi obávaná, protože ztráta vidění jako jednoho z hlavních smyslů výrazně ovlivňuje způsob života a vztah k okolnímu světu. Určitě znáte slavný obraz Pietra Breugela st. Podobenství o slepcích (reprodukce je na počátku tohoto textu).

Dnes jsme v evangeliu svědky poměrně složité situace. Před událostí čtenou v evangeliu byl Ježíš s dvanácti učedníky a předpovídal své utrpení a pak hovořil o přicházející slávě a Božím Království. Na základě této předpovědi k němu přišli zmínění učedníci Jakub a Jan. Byli to bratři Zebedeovi, kteří spolu vymysleli plán. Líbilo by se jim mít pěkné místo, vedle svého Pána, až přijde jeho sláva.